Nepřekonatelná a navíc odvážná sportovkyně tehdejšího Československa Věra Čáslavská (*1942), čtyřnásobná mistryně světa ve sportovní gymnastice, držitelka sto čtyřiceti medailí (sedm zlatých a čtyři stříbrné z olympiád) pčijala pozvání na 5. profesní setkání Magazínu BEST Of, tentokráte v Praze na Vyšehradě v Kongresovém centru.
Nadaná gymnastka to neměla v životě nikterak jednoduché. Pocházela ze skromných poměrů i díky „Vítěznému únoru 48“, kdy byl tatínkovi znárodněn obchod a rodina měla náhle problémový kádrový původ. Nic však nezastavilo její maminku, aby pro své čtyři děti vyhledávala jen ty nejlepší učitele, které rozvíjeli jejich zájmy a nadání.
Věra Čáslavská navštěvovala baletní školu M. Aubrechtové. Přes krasobruslení a artistickou školu se našla, spíše byla nalezena v gymnastice samotnou Evou Bosákovou. Její talent byl nepřehlédnutelný, který sama posilovala neskutečnou dřinou. V roce 1958 se ve svých šestnácti letech zúčastnila mistroství světa v Moskvě. V roce 1959 vybojovala svoji první zlatou medaili na mistroství Evropy v polském Krakově.
Pak přišly zákazy z politických, což s sebou přineslo zklamání, úzkost a deprese. Výkony nedosahovala na nominace, ale přišel zlom, kdy se rozhodla, že zabojuje, aby se mohla zúčastnit letních OH v Tokiu, kde triumfovala saltem „ultra C“. Nepodařilo se, přišel pád, přesto to nevzdala a sestavu dokončila, ale přesto získala tři zlaté za víceboj, přeskok a kladinu. Na mistroství světa v Sofii získala pět zlatých medailí, pak přišel neúspěch, ale Čáslavská znovu zmobilizovala své síly a v Amsterdamu v roce 1968 jako první historii ženské gymnastiky byla oceněna absolutní známkou 10,00.
Rok 1968 se pro stal osudovým, blížil se plánovaný konec její sportovní kariéry, avšak její podpis manifestu Dva tisíce slov svůj osud na velice dlouhou dobu zpečetila. V Mexiku uzavřela i sňatek s atletem Josefem Odložilem.
Za podpis Dva tisíce slov nesměla do zahraničí a uklízela činžovní domy. V roce 1971 byla vyloučena z řad členů ČSTV. Nesměla na veřejnost, ale ve finále se ukázalo, že je dobrým obchodním artiklem byla vyměněna za uhlí pro Kubu, přesněji, vyžádalo si ji Mexiko jako trenérku mládeže ( 1979-1981)a za to uvolnilo černé zlato pro komunistickou Kubu. Po návratu z Mexika se rozvedla, trénovala malé i velké gymnastky až se jednoho podvečera ocitla na balkonu Melantrichu na Václavském náměstí, a to už byla sametová revoluce. Stala se zaslouženě předsedkyní (tehdy ještě) Československého olympijského výboru (1990-1992). Po rozdělení Československa působila i nadále ve funkci předsedkyně, ale již pod hlavičkou Českého olympijského výboru, byla i členkou Mezinárodního olympijského výboru (1995-2001). To však netušila, jak ji demokracie znovu zažene do kouta. Vše odstartovalo tragické úmrtí jejího bývalého manžela, za které byl odsouzen syn Martin, i když se s největší pravděpodobností jednalo o nešťastnou shodu náhod. Po udělení milosti prezidenta odsouzenému Martinovi bulvární novináři pořádali na Věru Čáslavskou jednu štvanici za druhou.
Po čase byla naprosto vysílena a stáhla se do ústraní, trpěla těžkými depresemi, které se jevily jako beznadějný stav. Po mnoha letech se rozhodla zabojovat, tak jako již několikrát ve svém životě a dnes ji opět můžeme potkávat na vybraných společenských akcích a vypadá vskutku báječně! Posuďte sami, v jaké kondici jsme ji zastihli na 5. profesním setkání BEST Of.
Autor, foto: Lenka Žáčková
Fotogalerie
