Magazín Elita

Adresa

Vždy upozorňuje na naše vlastní „nedodělky“, které se nám mohou brzy vymstít a díky tomu nám někdo, i nežádoucí,   může vstoupit do života a nemusí to být zrovna příjemné. Vidíme-li napsanou naši vlastní adresu, musíme se velice vážně zamyslet nad svým chováním a pokusit se sebereflexi.

Bahno

Babička

Advokát

Admirál

Abatyše

 


 

Jak je to se sny...

Sny podávají živý obraz našeho života, potřeb, potěšení, zrad, tragédií, chtíče i fantazie. Dělíme je do kategorií od kterých musíme oddělit snové obrazy, které se vážou ke skutečným zážitkům a prožitkům. V obou případech můžeme mluvit o uvolněném podvědomí (nevědomá psýcha). Sen můžeme považovat i za snovou kompenzaci skutečného života - vše z bdělého stavu.

Dnes nejsnadněji komerčně zneužívané jsou sny varovné, jejichž úkolem je vyvolat zdravé napětí, motivovat, dodat nezbytnou energii, nebo jí také ubrat. Jsou to vlastně motivační sny, které nám mohou díky svým obrazům rozšířit vědomí. Tento druh snů můžeme klasifikovat také jako apelační obrazy, protože signalizují nezbytnou změnu v časovém předstihu a my máme možnost při kvalitní analýze se na celou situaci připravit. Celkově to můžeme hodnotit tak, že mají za úkol nás donutit k odhodlání a “otevřít nám oči”, nalézt pozitiva i negativa pro případné kroky - chování.

Kniha stínů – grimoire/grimoár

V úvodu chci jen poznamenat, že Kniha stínů pozitivní magie nemá nic společného se satanistickými záznamy a praktikami, je naprosto oproštěná od lidských obětí, ale přesto se někdo může domnívat, že novodobý čaroděj, čarodějka jsou lidé na pokraji společnosti, bez vzdělání a znalostí, kteří si libují v perverzích. To není pravdou, pravdou je jen to, že se jedná o menšinu, která je snadněji utlačovatelná - nábožensky, etnicky a bohužel i lidsky. Většina z nás je perzekuována a vytlačována do pozadí a na výsluní se dostávají reprezentanti mutantních sil, kteří se nebojí sáhnout po pomůckách, které přivolávají temné a silně negativní síly. Pozitivní grimoár není poskvrněn krví obětí, perverzemi, sadismem a ani jiným zneužíváním pokřivené víry nebo učení.

Energie slov

Je vědecky dokázáno, že ten, kdo mluví vulgárně, má větší předpoklady pro rozvoj ischemické choroby srdeční. Přemýšleli jste někdy nad tím, jakým způsobem mluvíte, zda své posluchače neodrazujete od nutné diskuse vlastním podáním slov, i když jsou slova myšlená dobře a jsou i správně volená. Antropologové tvrdí, že je jazyk prostředkem působení, nikoliv nářadím intelektu, což znamená že pomocí slova vytváříme naši skutečnost. Je tedy na nás jakou energii předneseme svým posluchačům, která jim pomůže dosáhnout cíle. To nás spojuje s pradávnou tradicí magické moci slova a pomůže nám při řešení každodenních záležitostí a problémů. Slovům dodává energii rytmus, výška zvuku, kombinace hlásek a samohlásek. U slov tedy můžeme sledovat rytmus vyvolává emocionální stavy.

Láďa Jirotka

Láďa Jirotka

Ladislav Jirotka je vystudovaný knihkupec, který tvrdí, že od dětství ho fascinuje vůně knížek. Roky dělal šéfa jednoho prťavého knihkupectví v Praze - Podolí. Nyní je z něho spokojený malující kavárník a nás zajímalo, jak se vlastně k malování dostal.

„Ještě na základce jsme měli kreslit výjev z vesmíru, protože Vladimír Remek měl nějaké výročí, ale já nakreslil oči a tmu. Fakt jsem se s tím patlal celou hodinu, protože udělat totální tmu vodovkama, to dá práci. Jmenovalo se to Kosmonaut v černý díře. No, byla to pětka jak vyšitá a tak se díky nepochopení na dlouhou dobu můj vývoj zastavil, ale dne 2.3. 1999 se prolomily ledy při návštěvě kina, přesněji při sledování filmu Hanabi (Ohnostroj), kde mi zaujal jeden z detailů, kterému jen málo diváků věnovalo pozornost. Šlo o jednu z vedlejších postav, která kreslila temperou tečkované obrázky. A já si řekl, to chci zkusit a druhý den jsem začal. A nějak bez toho nemohu být dodnes. Používám obyčejné české fixy a svoji oblíbenou povoskovanou čtvrtku. Nápady přicházejí různě, většinou se mi usadí motiv nebo název. Problém je to zrealizovat, protože vlastně neumím kreslit,a někdy mi z náčrtu lezou takové neindetifikovatelné paskvily. A já se to těma obdélníčky snažím zatajit. Nejblíže mým obrázkům jsou aboriginals, australští domorodci. A jen pro doplnění, na jednom obrázku je asi 8.000 čtverečků.“