Nejznámější český horolezec Radek Jaroš už zase září optimismem a energií. V sobotu se vrátil z dovolené a zároveň rehabilitačního pobytu na Kanárských ostrovech, kde si užíval nejen jarního slunce, ale také aktivních pěších i cyklo výletů. Hned po svém návratu v Praze navštívil se svojí přítelkyní Olgou Růžičkovou veletrh Holiday World. Na stánku Klubu českých turistů uspořádal autogramiádu svých knih, na podiu popovídal o kráse nejvyšších hor světa.
Radek Jaroš je prvním Čechem a teprve 15. člověkem na světě, který se může pyšnit titulem Koruny Himálaje. V roce 2014 úspěšně vystoupil na poslední, čtrnáctou osmitisícovku – K2 a zapsal se tak do síně slávy světového horolezectví. Jak sám říká, nic není zadarmo a bez rizika. Andělé si vzali jeho prsty, což nakonec nevnímá nijak tragicky. „Můj třináctý výstup na Annapurnu v roce 2012 byl extrémně náročný. Spojilo se asi osm faktorů, díky kterým jsem rád, že jsme to přežili. Omrzliny nohou bylo vlastně to nejmenší, co se mohlo stát“, vzpomíná s pokorou Radek Jaroš.
Jeho slova potvrzuje lékař Jiří Paroulek, který se specializuje na chirurgii ruky. „Mezi pacienty mám více horolezců, ale s nohama byl Radek první. Nevypadalo to vůbec dobře, ale nakonec se rány po odstraněných prstech zahojily a nyní Radek běhá jako dřív,“ říká známý chirurg, který dnes působí v nestátním zdravotnickém zařízení IPC Axis Medical v Dačicích. Ten je rád, že se mu podařilo vrátit Radka do stavu, kdy mohl dodělat Korunu Himaláje výstupem na jeho poslední osmitisícovku K2.
Jak se to stalo?
Zní to hrozně, ale stalo se to na mojí třinácté osmitisícovce, na Annapurně. Já s třináctkou jinak problém nemám, hrál jsem volejbal mnoho let s číslem třináct. Byla zima a bylo strašně moc nepříznivých faktorů, které se sešly naráz. Kdyby byl jeden, dva, tři, tak se nic neděje, ale sešlo se jich asi devět. Lezli jsme šest dnů nonstop ve strašném počasí, nesundával jsem boty, otekly mi nohy, tím se mi trošku omezil krevní oběh, byli jsme dobře aklimatizovaní, což ale znamená zahuštěnou krev, hodně červených krvinek, byli jsme cestou dehydrovaní, což je další zahuštění krve, já jsem tam byl s klukem, který to lezl mnohem delší dobu, takže jsem třeba sedm hodin čekal na něj ve stoje před stanem a tyhle věci se sčítali, včetně toho, že mě nějakým nešťastným způsobem den před tím zvlhly boty, takže tam ta termoizolační vrstva přestala fungovat, lezli jsme severní stěnu, kde byl fakt extrémní mráz, no a tak se to nasčítalo… A bohužel, jak tam byla ta moje vyfocená noha (viz foto na přednášce), tak tam se stal ten zásadní problém, že mi odstranili kůži z těch prstů, tím se zabránilo hojení, a všude tam, kdy byla ta kůže odstraněná, tak to šlo do nekrózy a byl konec. Já jsem ještě v den výstupu na vrchol, v posledním výškovém táboře ve výšce 7.050 metrů (asi pátý den lezení) a já jsem tomu kámošovi říkal – hele to je sranda, že mám nohy jak v mrazáku, a přitom to člověku už vůbec nevadí. Druhý den jsme vylezli na vrchol, já jsem se vrátil zase o několik hodin dříve než on, sundával jsem boty, že si na chvilku lehnu do stanu, a jak jsem je sundal, koukal jsem na prsty, a viděl jsem takovou čárku, modrofialový prsty byly na konce, tak jsem si řekl, že to není dobrý… konzultoval jsem to satelitním telefonem s lékařem, který byl se mnou na vrcholu Mt. Everestu. A bylo jasný, že jsou to už omrzliny. Do těch 7 tisíc metrů pro mě nemohl doletět vrtulník, tak jsem musel další den seběhnout do základního tábora, takže to co jsme nahoru lezli 5 dnů, tak já jsem dolů seběhnul za jeden den s těmi omrzlinami. Další den pro mě přiletěl vrtulník a dopravil mě na kliniku, a tam začalo rok dlouhé léčebné martýrium. Původně jsem byl domluvený na poslední K2 na rok 2013, ale kvůli tomuto zranění jsem nemohl, musel jsem to odložit na rok 2014. Což nakonec bylo dobře, protože rok 2013 byl nejhorší rok himalájského lezení.
Radek Jaroš jako turista
Jeho kroky nyní nepovedou do velehor, ale naopak, společně s Klubem českých turistů chce poznávat krásy naší země. „Mojí srdcovou záležitostí je Vysočina, kde žiju. Tam začala moje cesta do Himálají, ale i za Korunou světa. A sem se pořád rád vracím a budu vracet, tam kde jsem doma,“ říká Radek Jaroš, rodák z Nového Města na Moravě a dodává: „Nechci to úplně nazývat horolezecký důchod, ale můj život nejsou jenom hory. Mnoho krásných míst máme v naší zemi, a ty hodlám jako turista nyní objevovat a motivovat mladou generaci, aby trávila více času pohybem na čerstvém vzduchu, protože to je nejlepší, co mohou pro své zdraví i duševní pohodu udělat,“ prozrazuje své letošní plány Jaroš.
Fotogalerie
