Nutnost nošení brýlí nebo kontaktních čoček může být někdy pěkně otravná záležitost! Lidé, kteří trpí krátkozrakostí, dalekozrakostí nebo astigmatismem, o tom vědí své. Někdy se kvůli sklům na nose dostávají do nepříjemných nebo dokonce trapných situací. Vyzpovídali jsme „brýlooké“, kteří se po všech svých zážitcích a peripetiích nakonec rozhodli, že se své oční vady raději nadobro zbaví.
Sportování: Oční vada je urputný soupeř!
Pro ty, kdo trpí dioptrickou vadou, se sportování komplikuje. Třetina z nich má problém s odhadem vzdálenosti a rozeznáváním vzdálených předmětů, každý osmý udává problémy s prostorovou koordinací. Bez správné kompenzace oční vady byste se do sportování neměli pouštět, protože tím zvyšujete riziko úrazu. Zároveň však odborníci důrazně varují před nošením dioptrických brýlí při sportu. „Klasické dioptrické brýle nejsou vhodné, neposkytují dostatečný výhled do stran a nechrání oči tak dobře, jako brýle sportovní. V případě oční vady je lepší volit kombinaci kontaktních čoček a sportovních brýlí,“ doporučuje MUDr. Eva Jerhotová, Ph.D. z Oční kliniky NeoVize Praha. Ani kontaktní čočky však nepředstavují nejlepší řešení, protože mohou při pohybu vypadnout z oka. Stalo se to při tréninku i kajakáři Adamu Satke, který se pyšní trojnásobným titulem mistra České republiky v dlouhém sjezdu. Přibližně ve stejné době, kdy začal s pádlováním, tedy v 5. třídě, dostal předepsané brýle, které se mu zpočátku líbily, ale později zjistil, že pro něj představují velké potíže. „Trávil jsem hodně času venku, v přírodě a u vody, kde mi často překážely,“ přiznává. Přibližně od patnácti let proto přesedlal na čočky. Ani ty ale nebyly ideální. Nosil je častěji, než je zdravé, a oči ho pak pálily. Protože má proud vody sílu, několikrát se mu stalo, že čočka se při tréninku v oku posunula a někdy i vypadla. Když zajel do válce a vyjel ven, na jedno oko neviděl. Při závodech mohla taková situace nepříznivě ovlivnit jeho výsledky... Také sedmadvacetiletá učitelka z Vlašimi Markéta Stará nosila brýle od dětství – už ve třetí třídě se ukázalo, že zrak nemá zcela v pořádku. Vidění se postupně zhoršovalo, což pro vášnivou sportovkyni znamenalo problémy... „Chodila jsem na atletiku, hrála volejbal a přitom jsem brýle nikdy nenosila, protože jsem měla jen jedny a bála jsem se, že je v zápalu hry rozbiji. Navíc to ani nebylo pohodlné. Bez brýlí jsem ale zase neviděla tak dobře. Při atletice to ještě tolik nevadilo, jenže ve volejbale odhad při zaměření na míč trochu selhával,“ vysvětluje. Stejně jako Adam Satke nakonec podstoupila laserovou operaci očí, která jí vady zbavila.
Cestovní patálie: Do letadla bez roztoku a výměna čoček v džungli
Kajakáři Adamu Satke znepříjemňovala oční vada život nejen při tréninku a závodech, ale také při cestování, které k jeho úspěšné sportovní kariéře neodmyslitelně patří. „Když jsem se balil na cesty, vždy jsem musel myslet na to, abych nezapomněl brýle, kdyby se něco stalo. Ale nikdy jsem je nepoužil. Docela jsem se za ně styděl, byly zastaralé a v současnosti i neslušivé. Často jsem při balení myslel na to, abych nezapomněl nejdůležitější věci: pas, peníze, čočky a roztok. Byla to starost navíc a ještě to zabíralo místo,“ vzpomíná Satke. Měl také problém při cestování letadlem. Roztok si odlil, aby zůstalo povolených 100 ml, ale stalo se mu, že jej s ním na palubu nepustili, protože nebyl v originální malé lahvičce. A ani jízda autem nebyla snadná. Mnohdy vyrážel i na 1600 kilometrů dlouhé cesty, kdy se s dalšími lidmi střídal v řízení. Aby nezdržoval, spal někdy s čočkami, což lékaři důrazně nedoporučují. Bez brýlí je pro něj jednodušší také pobyt v přírodě. Když spal například ve stanu, potřebná hygiena pro výměnu čoček tam nebyla příliš vysoká. Problém byl rovněž s nasazováním čoček po tmě a bez zrcátka, na nasazení si musel svítit baterkou. Také youtuberka a influencerka Markéta Venená přiznává, že poté, co si nechala odoperovat svých téměř šest dioptrií, cestování je pro ni mnohem lepší. „Loni v létě jsme například cestovali pět týdnů po Evropě, hlavně po Itálii a byla to bez brýlí velká úleva – nemusela jsem řešit čočky, mohla jsem jít do bazénu, do moře, kamkoliv. Nasazovat si čočky někde v autě není nic příjemného. Jednou jsem si je vyměňovala i v džungli na Srí Lance,“ vypráví. Zajistit při tom potřebnou hygienu je oříšek... „Při nošení kontaktních čoček je nutné přísně dodržovat hygienická pravidla, aby se vaše dovolená neproměnila v trápení s vracejícími se očními záněty. Na cestách, zejména v přírodě, bývá ale komplikované dodržovat patřičnou hygienu, mít dostatečnou zásobu čoček, a navíc ještě pouzdro i roztok při sobě,“ podotýká MUDr. Lucie Valešová, primářka Oční kliniky NeoVize Praha.
Proklaté mlžení brýlí: Stačí nasadit respirátor a není nic vidět!
Zimní období bylo pro nositele brýlí odjakživa „za trest“. Při přechodu ze zimy do vytopené místnosti se brýle okamžitě zamlží a nic přes ně není vidět. Podobná situace nastává také při vaření, pobytu v koupelně či v sauně. A po příchodu pandemie koronaviru nastalo úplné „peklo“. Nutnost nošení respirátorů zkomplikovala život zejména v profesích, kde musejí mít lidé nasazené ochranné pomůcky celý den – a tudíž denně bojují i se zamlžováním brýlí. „Brýle, ochranný štít, respirátor... A člověk neviděl nic!“ popisuje zdravotní sestra Andrea Veselá z Kutné Hory. Podobnou zkušenost měla i její kolegyně, která se odhodlala nechat si odstranit dioptrie laserovou operací. „Byla na vyšetření a dostala termín operace, proto mě zajímaly její zkušenosti. Po operaci mi řekla, že je to něco úžasného. Když jsem viděla, jak je nadšená a spokojená, rozhodla jsem se jít do toho také,“ vzpomíná Andrea, která si po vzoru své kolegyně také nechala laserovým zákrokem odstranit svou krátkozrakost. I učitelka Markéta Stará musela při vyučovacích hodinách nosit respirátor, a aby se vyhnula zamlženým brýlím, raději od září nosila kontaktní čočky. Dnes už nepotřebuje ani jednu korekční pomůcku...
Letní dilema: Sluneční nebo dioptrické?
Nejen zima, ale také léto přináší pro lidi s oční vadou jistá úskalí. Jakmile vysvitne sluníčko, je nutné si chránit oči proti škodlivým UV paprskům slunečními brýlemi. Většinou tak nastává dilema: Mám mít raději brýle dioptrické, anebo sluneční? Zdravotní sestra Andrea Veselá to vyřešila tím, že měla jedny dioptrické brýle zatmavené a jedny čiré, které nosila večer anebo když bylo zataženo. Často ovšem pracovala na směny. „Když jsem odjížděla do práce, bylo světlo, proto jsem měla tmavou variantu – a běda kdybych si zapomněla druhé brýle! Bez čirých bych při nočním návratu domů za volantem neviděla. Stále jsem proto musela myslet na to, abych měla u sebe dvoje brýle. A už mě to nebavilo,“ vzpomíná. Nyní už nemusí řešit, v jakém počasí či denní době pojede autem – stačí jí jedny „obyčejné“ sluneční.
Vodní hrátky: Čočky na dně bazénu a rozšlápnuté brýle na dece
K létu neodmyslitelně patří také vodní radovánky – a i tady nastává problém. Vrhnout se do vln s brýlemi si koleduje o to, abyste je utopili, a nošení čoček do vody oční lékaři důrazně nedoporučují. V rybnících a jezerech se může vyskytovat řada mikroorganismů, jako jsou například bakterie, houby, paraziti, viry, chlamydie, plísně... Tito neviditelní „nepřátelé“ mohou kontaminovat kontaktní čočky a způsobit infekci očí. Pokud si myslíte, že voda v bazénu či moři je čistší a tudíž bezpečnější, jste na omylu! Čočky vyndávejte i před návštěvou vířivky, kde můžete narazit na bakterie Pseudomonády. Nehledíc na to, že jakákoliv voda může kontaktní čočky z oka vyplavit... Stejně jako u Markéty Staré: Dodnes vzpomíná na veselou historku, kdy se svým přítelem přicestovala do Španělska a po dlouhé cestě si nasadila nové kontaktní čočky, které jí měly vydržet měsíc. Po příjezdu se však rozhodla zúčastnit animačního programu a jedna ze soutěží spočívala v tom, že animátor naházel kovové lžičky do bazénu a ten, kdo jich dokázal sebrat co nejvíce za určitý čas, zvítězil. „Jsem relativně soutěživý člověk, takže jsem nepřemýšlela, skočila do bazénu a protože bych toho se zavřenýma očima moc nenašla, pod vodou jsem je otevřela a začala lovit... Když jsem se vynořila, připadalo mi, že špatně vidím a v první chvíli mi nedošlo, co se stalo. Čočky se mi samozřejmě vyplavily a bylo po nich! Naštěstí jsem měla s sebou náhradní plato, ale přišla jsem tím o dost peněz – neměla jsem je v očích snad ani hodinu a byly nenávratně fuč!“ vypráví. Patálie u vody zažil také tanečník Vít Roháček: „V létě u moře jsem neviděl, kam jdu, a jestli třeba nešlápnu přímo na ježka. Jednou na dovolené jsem šel do vody a brýle si nechal na dece. Když jsem se vrátil, zapomněl jsem, kde jsem si je nechal – a lehl si přímo na ně! Celý zbytek dovolené jsem pak chodil s brýlemi slepenými lepicí páskou dohromady,“ přiznává. Andrea Veselá zase vzpomíná na poslední dovolenou s manželem a malým synkem v Bulharsku, kdy si nemohla naplno užít vodní hrátky, když měla brýle neustále od kapek nebo zamlžené – a bez nich by zase neměla kontrolu nad tím, kde se dítě pohybuje. Těší se, že letos už bude všechno jinak...
Péče o dítě: Brýle místo hračky
Maminky, které jsou odkázány k nošení brýlí, jistě potvrdí, že ostrý zrak je nutností, aby člověk při hlídání malého neposedy zůstal stále ve střehu – nejen u vody! Navíc sklíčka na očích probouzejí v jejich ratolestech často nežádanou zvědavost. „Adélka mi tahala za brýle a různě mi je sundávala. Také v noci, když mě vzbudila, musela jsem hledat, kde brýle mám,“ vysvětluje influencerka Markéta Venená, která se stará o roční dcerku Adélku. Když bylo holčičce půl roku, rozhodla se Markéta, že si nechá oční vadu odstranit. „Je to teď jednodušší: ráno vstanete, nemusíte řešit čočky, brýle, ale můžete se starat o miminko. A hlavně ta péče v noci! Měla jsem 5,5 a 5,75 dioptrií, a když jsem se v noci vzbudila, často jsem rozespalá nevěděla, kde brýle jsou,“ říká. Podobně na tom byla také Aneta Kočovská, maminka dcery Apolenky a syna Matějíčka. „Mám pořád na paměti, že když jsem ráno otevřela oči a chtěla se podívat na děťátko v postýlce, hledala jsem brýle. Bylo to tak otravné, nepřirozené. Nyní prostě vstanu a jdu. Pro ty, kdo nezažili ten rozdíl, je to zřejmě nepochopitelné,“ myslí si Aneta. Mnoho žen přitom operaci očí odkládá až po mateřství, protože podlehly mýtu, že je lepší vyčkat se zákrokem až po porodu. „Jen asi u pětiny žen s vyšším počtem dioptrií se může po ukončení těhotenství zrak mírně zhoršit. V takovém případě vadu doladíme zdarma v rámci doživotní záruky,“ uvádí doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., primářka brněnské Oční kliniky NeoVize Brno.
Krásný make-up? Pozor na oči!
Influencerka Markéta Venená je nejen maminkou na mateřské dovolené, ale také vede své kurzy líčení Škola make-upu. Nutno podotknout, že i zkrášlování může být pro ženy s oční vadou o dost složitější než pro ty, které jsou od přírody obdařeny ostrým zrakem. Dají si práci s make-upem, ale brýlová skla jim celý výsledek zkreslí. Už při nanášení make-upu je proto zapotřebí zohlednit, jak bude vypadat finální look po nasazení brýlí. Například místo tmavých stínů je vhodnější používat raději světlé, aby oči nebyly za skly příliš „zapadlé“. Největší komplikace při líčení nastávají pro dámy trpící dalekozrakostí a především presbyopií neboli vetchozrakostí, jež se začíná projevovat po 40. roce věku. Jednoduše řečeno: na líčení nevidí! „Existují řešení, například speciální brýle na líčení, na kterých se dá odklopit brýlová čočka u oka, jež si žena zrovna líčí. Po nalíčení jednoho oka si brýlovou čočku přiklopí zpět a pro změnu odklopí druhou čočku, aby si nalíčila i druhé oko,“ radí docentka Skorkovská. Dámy s kontaktními čočkami by zase měly dodržovat při líčení správný postup. „Je jedno důležité pravidlo: nasadit – nalíčit, vyjmout – odlíčit. Je třeba dodržovat toto pořadí, aby se čočky neznečistily od líčidel. Ta obsahují barviva a třeba i tuky. Těmi by se čočky mohly znečistit. Nositelky kontaktních čoček by také neměly používat tužku na oči na vnitřní stranu víčkového okraje a barvivo by se rovněž nemělo dostat do vnitřního koutku. Opatrnosti opravdu nikdy nezbývá,“ varuje oční specialistka Lucie Valešová a její kolegyně Šárka Skorkovská dodává: „Obecně by si ženy při líčení měly dávat pozor. Manipulace s tužkou či řasenkou v těsné blízkosti očí je celkem nebezpečná. Navíc v řasence se opakovaným použitím hromadí bakterie, které se mohou přenést do oka. Při použití kontaktních čoček se pak bakterie mohou dostat i pod čočku, a mohou způsobit vážná onemocnění rohovky, která mohou trvale poškodit zrak.“
Ztracené a rozbité brýle: Tisíce korun „v háji“
Kdo nosí brýle, měl by mít zcela nezbytně náhradní „kus“ pro případ, že je rozbije nebo ztratí. „Své první brýle jsem ztratila už jako malá holka při cestě ke koním – chodila jsem pěšky do vedlejší vesnice přes pole a les. Bylo nasněženo, mrzlo, a já si do nich neustále funěla a mlžily se mi. Tak jsem je dala do kapsy a samozřejmě cestou ztratila. Chodila jsem je hledat každý den, mamince jsem se nepřiznala. Vymlouvala jsem se a lhala, že je ve škole nosím i nadále. Pamatuji, že ještě na jaře jsem je zoufale hledala a styděla jsem se, že jsem tak nákladnou pomůcku vytratila. Nikdy jsem je nenašla,“ říká dnes jednatřicetiletá Aneta Kočovská, která se do koní natolik zamilovala, že se v dospělosti rozhodla pro jejich chov. Práce se zvířaty ji ale připravila už o nejedny brýle, které zůstaly zdeformované... „Opravdu jsem neměla možnost kupovat neustále nové, takže jsem je nosila i přes pokřivení, poškrábání sklíček a celých brýlí až do konečného rozsypání. Několikery. Ani flexibilní brýle nevydržely déle. Ty možná odešly do věčných lovišť nejrychleji,“ vypráví své zkušenosti.
Každodenní trápení
Lidé s brýlemi zažívají nepříjemnosti každý den, od rána do večera. Už jen věčné fleky před očima náladu nezlepší. „Pořád se mi brýle špinily a musel jsem je čistit. Občas se mi zdálo, že se mi zhoršil zrak a musím se objednat k doktorce, ale to jsem měl jen špinavé brýle,“ vzpomíná tanečník Vít Roháček. Také nošení vícero brýlí je dost otravné. Zažil ho i slavný slovenský herec Maroš Kramár. „Nosil jsem brýle na dálku, pak na čtení, pak bifokální, do toho přišlo léto, tak sluneční... Už jsem s sebou nosil troje nebo čtvery brýle! A když jsem je zapomněl, už jsem si ani nemohl v restauraci objednat, protože jsem neviděl na menu, a říkal jsem si, že je něco špatně. Omezovalo mě to množství brýlí, co jsem musel nosit,“ vzpomíná moderátor Zázraků přírody. Všední starosti zažívala také Aneta Kočovská. „Často jsem dobíhala autobus, abych zjistila, že to není moje číslo – ale já to prostě nepřečetla z delší vzdálenosti,“ vysvětluje chovatelka koní. A svůj trapas přidává i Andrea Veselá: „Občas se mi stávalo, že mě někdo zdravil na ulici a já na tu dálku nevěděla, kdo to byl. Pak jsme se potkali znovu a známí mi říkali: My jsme vás potkali, vždyť jsme se zdravili. A já se smíchem odpovídala: ‚Nojo, jenže já vás neviděla!‘“ vzpomíná a přidává ještě jednu historku, kdy ranní spěch málem skončil úrazem: „Mám panikářskou povahu a nesnáším chodit pozdě na autobusy. Jednou jsem jela na školení a položila si v obýváku brýle, abych se namalovala a vykoupala... A najednou jsem je nemohla najít! No, zkuste hledat brýle bez brýlí! Spadly mi pod gauč, já omylem zakopla, takže jsem vzbudila celý byt. Do toho panika, že mi všechno ujede, že budu muset jet bez brýlí... Manžel se mi vždycky smál!“ vypráví zdravotní sestřička. Ani večer před ulehnutím není klid, protože i taková obyčejná věc, jako je sledování televize z postele, se s oční vadou komplikuje... „Když má člověk brýle, není to pohodlné a pořád řeší, aby si nezlomil pacičky. A s čočkami si zase u té televize musí dávat pozor, aby neusnul. Teď to nemusím řešit,“ vysvětluje Markéta Stará.
Choulostivé chvilky...
Život přináší i další humorné situace, kterým by se ovšem člověk raději vyhnul... „Jednou se mi stalo, že jsem si při určitém dovádění v posteli utrhl nožičku u brýlí a jelikož s tím nešlo nic dělat a nechtěl jsem si za pár tisíc kupovat nové brýle, musel jsem si ji tam potom lepit vteřinovým lepidlem. Vypadalo to blbě, tak mi kolega v práci dal stahovací bužírku, kterou se to překrylo a vypadalo to celkem dobře,“ vypráví Jiří Vestfál, který pod přezdívkou Jiří Vestfy natáčí videa na svém YouTube kanálu. Brýle mu vadily také při plavání, nošení 3D brýlí nebo headsetu pro virtuální realitu. Po operaci je jeho život jednodušší v mnoha směrech: „Vzrostla moje atraktivita, do bazénu si nemusím brát brýle, a když se chci dívat do strany, nemusím natáčet celou hlavu, jelikož nevidím okraj brýlí,“ vypočítává výhody ostrého zraku.
Věděli jste, že...?
- Otravných brýlí i kontaktních čoček se můžete zbavit rychle a bezbolestně! Dnešní medicína umožňuje odstranění dioptrické vady laserem, anebo výměnou poškozené čočky za umělou nitrooční čočku.
- Odstranit se dá krátkozrakost, dalekozrakost i astigmatismus!
- Jak funguje laserová operace? „Laser udělá třímilimetrový vstupní řez, aniž by se chirurg skalpelem musel dotknout oka. V hloubce odstraní tenkou vrstvičku tkáně a operatér tímto malým otvůrkem tuto takzvanou lentikulu, přesně vypočtenou podle dioptrií, vyjme z oka ven. Odstraněním tkáně dojde ke změně tvaru rohovky a tím k odstranění dioptrií. Povrch rohovky přitom zůstává celistvý a během zákroku nedochází k narušení její stability a pevnosti,“ vysvětluje princip zákroku MUDr. Lucie Valešová, primářka Oční kliniky NeoVize Praha.
- Laserové operace se provádějí přibližně do 40 let věku. Odborníci doporučují laserovou operaci neodkládat, ideální věk pro provedení zákroku je podle nich kolem 20. roku. Člověk si pak může užít život bez brýlí a čoček déle a navíc dává dřívější operace smysl i z ekonomického hlediska, jelikož ušetří za nákup brýlí a kontaktních čoček. Náklady na operaci rozložené do více let vyjdou levněji než pořizování korekčních pomůcek.
- Zbavit se brýlí je možné i po čtyřicítce díky metodě PRELEX, při které dochází k výměně čočky – dají se takto odstranit i vysoké dioptrie. Aplikací trifokální čočky lze získat ostré vidění na blízko, střední vzdálenost i na dálku. Pro ty, kdo tuto čočku z různých důvodů mít nemohou, je možnost zvolit novinku, čočku s prodlouženou hloubkou ostrosti AcrySofTM IQ VivityTM, která je vhodná například pro řidiče, ale i mnohé další pacienty. Umožňuje ostré vidění na dálku a střední vzdálenost a většina lidí nežádá ani brýle nablízko.
- Oba typy zákroků jsou bezbolestné a provádějí se ambulantně! Pacient může jít po operaci domů.
- Rekonvalescence je rychlá! Již večer po zákroku může většina pacientů sledovat televizi. Druhý den následuje kontrola a člověk může jít v podstatě hned do práce. Po týdnu, kdy se vidění stabilizuje, se lze věnovat sportovním aktivitám.
