Zatímco první profesionální kroky si Jarmila Vlčková vyzkoušela v Národním i ve vinohradském divadle, dnes má za sebou desítky rolí. Během let si prošla několika divadelními scénami. Jako zkušená herečka se uplatňuje v charakterních a komediálních postavách, také je obdivuhodně muzikální. Vedle herectví disponuje i dalšími talenty a aktivitami, což prozradí následující rozhovor.
Není to tak dávno, co jsem vás viděl na jevišti Městského divadla Mladá Boleslav v inscenaci Mistrovská lekce. I když ve hře hraje prim brilantní Dagmar Pecková, další role jsou také skvěle obsazeny. V postavě začínající pěvkyně jste výborná herecky i pěvecky. Jsou to vaše běžné dispozice anebo jste se musela naučit tzv. operně zpívat?
Děkuji moc za tak hřejivá slova… Ráda bych řekla, že takhle zpívám od pánaboha, ale není tomu tak. Ke zpěvu u mě vedla dlouhá cesta a několik učitelů zpěvu. Pořád to nebylo ono. Až jsem se jednou setkala s Petrem Mikeskou a ten mi dodal odvahu, a hlavně mi věřil. Petr tehdy režíroval představení Pod střechami Paříže, které bylo nabité písničkami. Mimochodem Petr je režisérem právě Mistrovské lekce a zároveň hraje jednu z rolí. Od té doby mě zpěv na jevišti baví více a více. A další člověk, který mě ve zpěvu velmi ovlivnil a pomohl mi, je Irena Budweiserová. Hodiny zpěvu u Irenky jsou přesně takové, jaké jsem léta hledala.
Tahle hra má u publika úspěch a určitě baví i vás. Navíc se mi líbí váš komediální talent, vaše komika...
Děkuji, ale musím nejdříve napsat, že jsem v této hře v alternaci. Roli jako první nazkoušela a skvěle hraje Malvína Pachlová. Teď už se v té roli střídáme. Ale Malvína byla ta, která strávila čas na zkouškách a tu postavu hledala. Já už jsem se roli učila z hotového záznamu hry. Naštěstí mě ostatní herci krásně přijali a já si představení moc užívám. Časem jsem si už dovolila roli přizpůsobit sobě, ale opravdu jen malinko… Hlavní roli hraje Dagmar Pecková a myslím si, že zaslouženě za ni byla oceněná širší nominací na Cenu Thálie.
V čem vás ještě můžeme vidět v Mladé Boleslavi?
Měla jsem štěstí, že mě z mladoboleslavského divadla, asi tak před rokem a půl oslovili na alternace a záskoky do čtyř her a na jedno zkoušení. Jejich divadlo mám moc ráda, a tak mě nabídka opravdu potěšila. Některé hry se už nehrají. Ale můžete mě vidět v muzikálu Donaha, v komedii Je úchvatná!, a občas v té Mistrovské lekci.
Jako zkušená herečka máte za sebou řadu rolí, objevila jste se na několika divadelních scénách. Kde všude a na které role nejraději vzpomínáte?
Tak to je těžká otázka. Na každé divadlo vzpomínám ráda. Já tu práci miluji a nedokážu si vybrat jen jedno jeviště. Možná, když jsem jako „kandrdas“ v Národním a Vinohradském divadle měla šanci vidět na jevišti „bardy“ českého divadla. Pak mé první angažmá v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, kde jsem dostávala nádherné role. Kouzelné bylo i Západočeské divadlo v Chebu.
Ale má nejtěžší a nejoblíbenější role byla ve hře Petra Mikesky Pod střechami Paříže, to představení jsem milovala. A jeho další představení v mladoboleslavském divadle muzikál Šumař na střeše, bude taky patřit mezi mé nejhezčí vzpomínky… O jeho Mistrovské lekci ani nemluvím. No a nakonec jsem si nechala herecký „bonbónek“ Hrdého Budžese. S Bárou Hrzánovou a Liborem Jeníkem hrajeme toto přestavení už dvacet let a zatím nás nikdy neomrzelo a já doufám, že ho budeme hrát pořád!
V čem vás může vidět publikum v nejbližší době a co chystáte? Co Divadlo Láry Fáry?
Divadlo Láryfáry je má další srdcovka. Založily jsme ho s Pavlínou Jurkovou. A společně s Lukášem Jurkem otevíráme naši patnáctou sezónu, už s osmi pohádkami. Je to divadlo pro děti, ale máme i dospělé fanoušky, kteří naše představení milují a vždy seberou děti z okolí a vyrážejí za námi. Jsme autorské divadlo, tudíž, jsou naše pohádky originální a nikde jinde je nenajdete. Snažíme se k našemu publiku nechovat jako k dětem, ale jako ke klasickému „dospělému“ publiku, a to si myslím, že děti velmi oceňují. No a co se týče něčeho nového, tak na divadle zatím nic nechystám. Pořád hraju ve dvanácti kusech, a to si myslím zatím stačí.
Slyšel jsem, že jezdíte také po besedách...
To je pravda, jezdíme s Pavlínou Jurkovou dělat besedy do škol s našimi knihami, které jsme společně napsaly. Je to pro nás úplně jiná disciplína, než divadlo a mnohdy zažíváme krásné okamžiky. Třeba, když potkáme někoho, kdo nám řekne, že naši knížku nikdy nedá z domu a že zůstane dalším generacím dětí v jejich rodině. Naše knížky najdete na: https://www.knihaprodeti.cz/nase-knihy.html.
Během Covidu jsem se začala více věnovat svému koníčku – fotografii. V únoru budu fotit nové představení Miluji tě, ale..., které chystá mladoboleslavské divadlo. A spojení těchto mých dvou koníčků, divadla a fotografie, je pro mě splněným snem. A od nového roku začínám fotit další Palečky, což jsou mé autorské pohledy a jmenovky na dárky. Teď se připravuji na příští Vánoce, tak jsem právě na sněhu fotila Mikuláše a zítra mě čekají Tři králové. Je to taková moje pocta dvěma pánům, které od malička obdivuji. Jiřímu Trnkovi a Karlu Zemanovi. Můžete se na ně podívat v tomto mém obchůdku: www.fler.cz/jarmen.
Jste žena činorodá a akční. Také by mě zajímalo, že když máte před premiérou, tak kdo obvykle z vašich blízkých nesmí v publiku chybět? Kdo vám drží nejvíc palce?
Má rodina, manžel a naše dvě děti. Bratři, neteř, synovec… Když vím, že sedí v hledišti, tak mě to hřeje u srdce a hned se mi lépe hraje. A pak samozřejmě kamarádi.
Jako divák máte ráda jaké divadlo? Který žánr je blízký vašemu srdci?
Já jsem poměrně nenáročný divák. Když hercům vše na jevišti věřím a představení má hloubku, atmosféru a pohltí mě, tak jsem na vrcholu blaha.
Robert Rohál
Foto archiv Jarmila Vlčková
Fotogalerie
