Udělat z úspěšné knihy hit pro kina není jednoduché, leč režiséru Jiřímu Vejdělkovi se to povedlo jak v případě Poslední aristokratky (2019), tak i u Aristokratky ve varu, která měla premiéru před několika dny. Samozřejmě jde o dva filmy, které vycházejí z dnes už oblíbené knižní „řady“ spisovatele Evžena Bočka a které mají u publika úspěch. Přesto by mě zajímalo, jestli má režisér ještě v plánu natočit podle Bočkových knih další filmové adaptace.
Ale ani bych se nedivil, protože zámek Kostka je plná bláznů, a Bočkovy knihy jsou vtipné a čtivé. Žádné velké myšlenky, zato sarkasmus, ironie a humor. Záleží na osobnosti a nápadech režiséra, který má představivost, talent pro zkratku i nadsázku, a také ideálního kameramana (Vladimír Smutný). A protože nelze do filmu dostat všechny situace, myšlenky a hlášky, navíc v knize, kde jde o „deník mladé aristokratky", musel režisér pro své vyprávění zvolit jiný klíč. Ale jako nápaditý kumštýř si zručně poradil – filmová adaptace Aristokratky ve varu je povedená komedie a mimořádně zábavný film.
Je mi jasné, jak to dnes na hradech a zámcích chodí. Jako někdejší novinář jsem vyzpovídal řadu kastelánů, takže vím, co všechno musí tito lidé řešit. A dobře to ví a zná i Evžen Boček, který působí roky jako kastelán zámku v Miloticích, ale jeho knižní bestsellery jsou především příběhy ze života a z prostředí které důvěrně zná. Což bylo tím základem a živnou půdou pro režiséra. Nedivím se, že si pro natáčení vybral právě milotický zámek. Když jsem tam byl před dvaceti lety na prohlídce, byl jsem tak nadšený že jsem napsal reportáž a fotku s mladou hezkou průvodkyní jsem dostal až na titulní stranu novin…
I když v knihách o „aristokratce“ i v obou filmech se zámek jmenuje Kostka, ve skutečnosti se točil nejen v milotickém zámku (nádvoří, schodiště a interiéry), kde je kastelánem právě Evžen Božek, ale také v Lemberku (záběry s bránou a celkový pohled) i na zámcích v Buchlovicích a Rájci nad Svitavou. To všechno udělalo ideální kulisy pro film, kde hrají „dobří známí“ – nekonvenční zámecký pán a jeho rodina (Hynek Čermák, Tatiana Dyková, Yvona Stolařová), „šílený“ zámecký personál (Eliška Balzerová, Martin Pechlát, Pavel Liška) i přítel aristokratky Marie (Zdeněk Piškula).
Známí herci plní své úkoly, přičemž se na scéně objevují ještě tři zásadní lidé. Jednak snoubenci, kteří se budou nakonec na Kostce brát (Petra Nesvačilová a Tomáš Jeřábek), jednak „ďábelská“ Deniska, hřích mládí právníka Bendy (v prvním filmu jej představoval Vojtěch Kotek, ve druhém se ale neobjeví), která je nefalšovanou hvězdou celého filmu. Pořádně to tam roztočí její představitelka Simona Lewandowská, která je bravurní, naprosto herecky přesná.
Ale ještě jedna velká hvězda zazáří, a to Helena Vondráčková. Bylo by zlé, kdyby ve filmu Aristokratka ve varu chyběla, protože se o zpěvačce hodně mluví právě v Bočkových knížkách. Helenina scéna, spojená s písní Lásko má, já stůňu, je líbezná a elegantně přechází do závěru filmu – a ten obvykle korunuje dílo.
Resumé? Můžou za to Bočkovy knihy, které jsem přečetl jedním dechem, ale ani u Vejdělkovy poslední svižné komedie jsem se nezasekl. Skvělá humorná oddechovka. Žádná nuda, akce stíhala akci, tu a tam nějaké to milé překvapení, což znamená, že já se báječně bavil a s chutí se x krát zasmál.
Robert Rohál
Foto: distributor
Fotogalerie
