Mountainbiking (MTB), neboli závody na horských kolech, jsou disciplína, která vyžaduje odvahu, sílu a precizní technické dovednosti. Svého mistra našla Česká republika v profesionálním bajkerovi Jakubu Venclovi. Na největších závodech ve slopestylu na světě se Jakub Vencl dokonce několikrát umístil mezi TOP 5 jezdci světa. Jeho závodní styl je plný promyšlených triků a skvělých kombinací. Díky tomu přitahuje pozornost fanoušků po celém světě a těšit se na něj mohou i návštěvníci dubnového Prague Bike Festu. Popovídali jsme si s ním například o tom, jak vnímá cyklistiku v ČR, co si myslí o elektrokolech nebo o tom, jaký skok se v jeho očích jinému nevyrovná.
Ahoj Kubo, pro ty, kdo tě neznají, bude fajn hned v úvodu říci, jak si se k profi ježdění dostal?
Kola mě provází už od dětství, v devíti letech jsem začal závodit v biketrialu a od té chvíle se kol držím. Moment, kdy jsem se stal „profíkem“ byl v mých dvaceti, kdy jsem podepsal první mezinárodní smlouvu. Dneska je mi třicet čtyři, takže těch let za řídítky už mám pěknou řádku.
Za tu dobu, co se tomu věnuješ, si dokázal víc než většina bajkerů u nás. Umíš vůbec říct, jakých závodních úspěchů si nejvíce vážíš?
Moc jsem si užil létat, kdy jsem závodil v biketrialu, tam jsem byl Mistrem Evropy v juniorech, ale moje nejcennější závodní úspěchy přišly o dost později. Vyhrál jsem světovou sérii v disciplíně Speed&Style. Nejvíc si vážím účastí na největších závodech ve slopestylu na světě Crankworx, kam se nominuje top 14 jezdců. Tam mám na kontě několik let a pár výsledků v top pětce. To je pomyslný vrchol našeho sportu, takže toho si vážím nejvíc.
Proč tě lákal zrovna Slopestyle a ne třeba downhill nebo enduro?
Vyzkoušel jsem si v podstatě všechny disciplíny horských kol a ty freestylové, jako je právě Slopestyle a Dirt Jump, mi byly nejblíže. Na začátku jsem hltal videa ze zahraničí, když se tyhle disciplíny formovaly, bylo to něco nového, trochu rebelského. Baví mě asi ten samotný proces, kde v mých disciplínách je to o učení se něčeho nového, hledání cest, jak se posunout a kam nasměřovat svoje snažení. Je to freestyle, takže člověk si sám vybírá, jaký trik bude ten další, když to trochu zjednoduším. To mě asi bavilo vždycky více než přímé poměřování rychlosti a vteřin se soupeři.
A jaký je tedy tvůj nejoblíbenější skok?
Můj nejoblíbenější trik je 360 NoHand, otočka kolem své osy bez držení řídítek. Ten pocit se pro mě jinému triku nevyrovná. Není tak těžký, možná právě proto si ho dokážu opravu užít. Samozřejmě, když člověk odjede svoje nejtěžší triky, je to super pocit, ale 360 Nohand je za ty roky takový můj signature.
Pokud se člověk chce tomuhle sportu věnovat profesionálně, musí hodně trénovat, to je jasný. Jak probíhá tvůj trénink?
Když to zaměřím přímo na konkrétní triky, tak první je idea. Něco, co jsem většinou viděl u někoho jiného nebo kombinace triků, které už umím. Následuje fáze ideomotoriky, kdy si trik představuji. Největší část je pak samotný nácvik do měkkého dopadu, dneska nejčastěji airbagu, kde probíhají první pokusy. Někdy jsou to jednotky, desítky, jindy stovky. Pokud je tahle fáze úspěšná většinou trik posunu na dopad s mulčovací kůrou a až poté na tvrdý dopad.
A sedneš ve volném čase třeba i na silničku?
Silničku jsem vlastně nikdy neměl, ale mám Gravela na kterém rád vyrazím najet nějaké kilometry. Jednou za čas vyrazím i na bikepacking, to je perfektní změna.
Nedá mi to a zeptám se. Co ty a tvůj názor na elektrokola?
Upřímně řečeno já jsem tomuhle trendu zatím nepropadl. Myslím, že jako dopravní prostředek je to super a zvlášť pokud to někoho vytáhne z auta, tak tleskám. Ale v horských kolech to není můj směr. Když jedu na enduro kole, tak nemám potřebu najet co nejvíce kilometrů nebo sjet nejvíc trailů. To není můj cíl, takže já volím vlastní pohon.
Když se ohlédneme trochu zpět, jakou jsi měl sezónu?
Řekl bych, že loňský rok byl pro mě zlomový. Rozhodl jsem se po letech nezávodit ve slopestylu a směřovat svoje zaměření jiným směrem. Natočili jsme dva větší video projekty. V bikeparku Kopřivná jsem měl velký projekt stavby jumptrailu „Dirtzilla“, což byl velký úkol, který ale měl skvělou odezvu. Dělal jsem rozhodčího na velkých slopestylových závodech. Takže to bylo pro mě zajímavé se spoustou nových výzev a zážitků.
Na co se tedy chystáš letos?
Na začátku roku jsem měl v Mexiku pád a zlomil si docela blbě zápěstí. Mám za sebou dvě operace a v tuhle chvíli už mám dole sádru a začínám rehabilitaci. Takže první cíl je dát tělo do kupy. Chtěl bych pokračovat v tom, co jsem začal loni. Mám připravené videoprojetky, vypadá to, že bych mohl zase stavět nějaký zajímavý trail. Takže tohle je asi teď ten směr, který mě nejvíce láká.
Na konci dubna bys měl vystoupit s klukama na Prague Bike Festu. Myslíš, že to kvůli zranění zvládneš?
Budu se snažit nachystat tělo abych Prague Bike Fest stihl. Je to hraniční termín, ale věřím, že to půjde. Máme připravenou BigAir zónu, kde se zase sejde naše freestylová špička a bude na co koukat. Kdybych náhodou nestihl dát ruku do kupy, tak kolo vyměním za mikrofon a přidám se ke komentování. To mě taky hodně baví a věřím, že k tomu mám co říct. Máme tam vymyšlené i soutěže pro příchozí, takže tuhle akci si nemůžu nechat ujít. Loni to byla jedna z nejlepších akcí roku a letos nečekám nic jiného.
Jak vlastně vnímáš cyklistiku v ČR?
Já bych řekl, že co Čech, to cyklista. Cyklistika má u nás velkou tradici a úspěchy v mnoha různých disciplínách. Já myslím, že to celkově jde nahoru. Covid tomu dal velký impuls, spousta lidí si koupila kola. Já nejvíc sleduji scénu horských kol a gravity disciplín. Je vidět, že lidi o to mají velký zájem. Bikeparky na to reagují a těch možností a lokalit, kam se dá vyrazit, pojezdit, každoročně přibývá. Takže já myslím, že obecně je to tady u nás super. Samozřejmě v porovnání se takovou Kanadou máme ještě co dohánět, ale jsme na dobré cestě.
Když už zmiňuješ bikeparky, jaký je tvůj neoblíbenější?
Zmínil jsem Kopřivnou, kde jsem loni byl při stavbě nového jump trailu. Něco, co je spíš pro zkušené bikery, a je vidět, že komunita už je na to připravená. Takže to je jeden z mých favoritů. No a pak můj skoro domácí bikepark, Kálnica. Ten je sice na Slovensku, ale hned za hranicemi. To jsou moje nejoblíbenější útočiště.
Pojďme ještě ke kolu. Hodně lidí se ptá, proč sis vybral značku Rose, když je na trhu spousta zvučnějších jmen?
Rose je značka, se kterou jsem spojen vlastně skoro celou profi kariéru. Právě podepsání s nimi bych považoval za ten předěl, kdy jsem se stal „profíkem“. V začátku mi hodně pomohli a byli otevření například postavit kolo podle mého návrhu geometrie. Takže ta důvěra tam byla oboustranná od začátku. Za ty společné roky cítím obrovský posun a jsem rád, že jsem u toho mohl být. Momentálně máme super kola opravdu na všechny disciplíny a ta spolupráce mě baví. Vždycky byli za mnou i ve chvílích úrazů, jako třeba právě teď a toho si hodně vážím.
Závěrem už jen, máš nějaký nesplněný sen?
Co se týče kol, tak jsem si toho už hodně splnil. Takže v tuhle chvíli asi nemám jeden sen, který bych měl v hlavě. Jsou to spíš menší cíle, které směřují k tomu velkému bikovému snu. Je to ten další trik, který mám v hlavě, další video, které bych chtěl, aby bylo lepší než to předchozí. Už to, že se můžu kolu věnovat naplno, je můj splněný sen a doufám, že bude ještě chvíli pokračovat. Takže v tuhle chvíli bych chtěl hlavně být zase zpět na kole.
Jakub Vencl na Prague Bike Fest
Kdy: 27. a 28.4 2024
Kde: Výstaviště Praha – Bruselská cesta
Vstupenky jsou k zakoupení na Goout.
Hlavními partnery akce jsou společnosti Sazka a Škoda.
Fotogalerie
