Před čtyřiašedesáti lety se narodil zpěvák Petr Sepeši. Skvěle nastartovanou kariéru si ale dlouho neužil. V roce 1985, kdy mu bylo pětadvacet let, tragicky zahynul. Předtím vytvořil úspěšné duo s Ivetou Bartošovou. Během dvou let spolu natočili řadu hitových duetů, z nichž mnohé se hrají dodnes. Oba interprety navíc spojuje podobné místo, kde přeťala jejich život železniční trať.
Kdo ví, kam by se ubírala kariéra Petra Sepešiho, nebýt 29. července 1985, kdy tragicky zahynul ve své škodovce na železničním přejezdu během návratu od kamaráda z Františkových Lázní do Aše. Stál u železničního přejezdu, a protože červená svítila nezvykle dlouho a žádný vlak neviděl ani neslyšel, sedl do auta a vjel na přejezd právě ve chvíli, kdy se přiřítil vlak. Byl na místě mrtvý.
Pohřbu v Aši se zúčastnily vedle Petrovy rodiny téměř tři tisíce především fanynek. Nechyběla ani zdrcená Iveta Bartošová stejně jako sedmnáctiletá prodavačka z pražské Kotvy, která byla s Petrem Sepéšim v jiném stavu. Šest měsíců poté se jí narodil syn Petr, kterému je skoro čtyřicet let...
Petr Sepeši se narodil 23. dubna 1960 v Brezně na Slovensku. Když mu byly dva roky, tak se Sepéšiovi přestěhovali do západočeské Aše. Poté, co rodinu opustil otec, vychovávala Petra a jeho bratra jen matka. Naučil se hrát na několik nástrojů, začal psát první písničky. V té době poslouchal Stevieho Wondera, z domácích zpěváků uznával Karla Gotta a Marii Rottrovou, kterým prý dokonce posílal hlasy do ankety Zlatý slavík.
Když se nedostal na konzervatoř, nehroutil se a místo toho nastoupil do učebního oboru a měl se stát mechanikem textilních strojů. Bylo mu šestnáct, když založil svou první kapelu, jmenovala se Apendix. Jako teenager objížděl různé soutěže, což vyvrcholilo v roce 1983 druhým místem na festivalu Mladá píseň v Jihlavě, kde potkal sedmnáctiletou Ivetu Bartošovou. Tehdy to mezi nimi nejen zajiskřilo.
Oba měli navíc zároveň shodné plány – jít za svým snem, profesionálně zpívat a udělat kariéru v Praze, což se jim záhy podařilo. Měli štěstí na renomované autory, ať už hudebního skladatele Pavla Vaculíka nebo dirigenta Felixe Slováčka, kteří je prosadili a kteří jim napsali první písničky (Knoflíky lásky, My to zvládnem, Červenám). Nová dvojice si koupila ojeté auto, našla si v Praze podnájem i manažera Tomáše Gottlieba - a měla u publika obrovský úspěch.
V té době vznikla i řada novinových rozhovorů, z nichž některé připravil i autor tohoto článku. Vzpomíná na to, že jeden rozhovor vznikl uprostřed Václavského náměstí, druhý v rozhlasovém natáčecím studiu, ale také v Lucerna Music Baru. Povídavý byl především Petr, málomluvná Iveta jen potvrdila jeho slova.
Zatímco z písní se staly hity, zamilovanost Petra pomalu vyprchávala. Díky neodbytným fanynkám, které ho pronásledovaly ve dne v noci, ochladl jeho zájem o Ivetu. Navenek to sice vypadalo jako dřív - mladá zamilovaná dvojice se sladkými písničkami, ale ve skutečnosti bylo všechno jinak.
Přesto ještě začátkem léta roku 1985 mluvil s nadšením o spolupráci s hitmakerem Karlem Svobodou, který pro oba zpěváky napsal duet Medové dny, a radoval se z dalších šancí a nabídek. Ale mezinárodního festivalu v polských Sopotech, kam byla dvojice nominována, vydání alba Knoflíky lásky či miminka, které se mělo narodit jeho dívce, se už mladý zpěvák nedočkal. Ten kluk, co krev měl dravou...
Jeho život vyhasl v pětadvaceti letech v kolejišti. Ostatně na kolejích, ale za zcela jiných okolností, zahynula o devětadvacet let později i nešťastná Iveta Bartošová (+48).
Robert Rohál
Foto archiv autora
Fotogalerie
