Vzhledem k častějšímu cestování kvůli studiu či práci je v současnosti mnoho párů s různými mateřskými jazyky. Zatímco ve dvojici lze dvojjazyčnost skloubit ještě docela snadno, jakmile do vztahu přibudou děti, může být situace složitější. Přestože je pro děti bilingvní komunikace náročnější, znalost dvou jazyků u nich podporuje rozvoj inteligence a soustředění.
Svět se v posledních desetiletích stále více propojuje a interakce s lidmi z různých koutů planety je pro mnoho Čechů na denním pořádku. Zatímco v roce 1993 žilo v Česku pouhých 77 tisíc cizinců, dnešní statistiky hovoří už o více než 1 milionu. Každodenní kontakt s lidmi z odlišných zemí a kultur, kteří do České republiky přicházejí z nejrůznějších důvodů, už není nic neobvyklého. S nárůstem počtu cizinců se ve společnosti také častěji objevují bilingvní páry – partneři, kteří mluví různými jazyky.
Bilingvní páry mezi sebou udržují specifickou komunikaci, která vyžaduje větší každodenní úsilí. Do jejich životů zasahuje jazyková bariéra i odlišná kultura a zvyklosti. A právě proto může být dvojjazyčné partnerství zároveň výborným zdrojem vzájemného obohacení a neustálého učení se. Jaká specifika má ale výchova dětí v bilingvních rodinách?
3 modely bilingvních rodin
S příchodem potomka vyvstává pro dvojjazyčné páry zásadní otázka týkající se ideálního systému výuky jazyků. Oblíbeným způsobem výchovy je systém jednoho rodiče a jednoho jazyka. Jde o přirozený model, který volí především rodiče různých národností. Zatímco jeden hovoří s potomkem v menšinové řeči, druhý komunikuje pouze v jazyce hlavním. „Aby dítě správně vstřebávalo přijímaná slova a dokázalo oba jazyky brzy odlišit, měli by se rodiče pevně držet svých zásad. Neměli by jazyky zaměňovat a zároveň by se měli dožadovat odpovědi pouze v daném jazyce,“ radí Simona Škurková, ředitelka jazykové školy Lingua centrum.
Druhý model se zakládá na využívání minoritního jazyka pouze v domácnosti a je oblíbený především rodinami imigrantů. V domácím prostředí tak rodina hovoří pouze rodnou řečí a hlavní jazyk děti procvičují ve škole, školce a s kamarády.
Oba systémy mohou se svými dětmi využívat také čistě české rodiny v Česku, které chtějí děti od raného věku učit cizí řeč. V takovém případě by však rodiče měli dbát na svoji vlastní znalost cizího jazyka. Pokud jej mají na dostatečně vysoké úrovni, nabízí se jako nejjednodušší řešení zvolit třetí model pro dvojjazyčné rodiny, takzvaný model času a místa. Tedy přesně stanovené denní doby, během nichž si celá rodina včetně dítěte danou řeč procvičuje.
„V takovém případě je ale ideální zapojit do výuky také individuální lekce od zkušených lektorů. Děti se tak zaručeně naučí správnou výslovnost i gramatiku. Samozřejmostí by mělo být také učení formou hry, jak je tomu například u metody Helen Doron, což je pro malé děti nejpřirozenější,“ vysvětluje Simona Škurková, ředitelka jazykové školy Lingua centrum.
Bilingvní děti mají lepší pozornost i paměť
Zatímco v polovině minulého století byla bilingvní výchova považována za metodu, která negativně ovlivňuje intelekt dítěte, pozdější studie toto tvrzení popřely. V současné době se ukazuje, že děti, které plynule ovládají více než jeden jazyk, jsou často řečově i inteligenčně vyspělejší než jejich vrstevníci. Zároveň mívají lepší paměť, pozornost i schopnost abstraktního myšlení.
Pokud je dítě od útlého věku vystaveno dvěma jazykům, stane se dvojjazyčným zcela přirozeně. Znalost jazyka umožňuje poznávat více kultur, rozvíjet komunikační dovednosti a budovat vztahy s lidmi z různých částí světa. Bilingvní děti mají také výhodu snazší adaptace na nová prostředí a situace, což může být prospěšné jak ve školním, tak profesním životě.
Úroveň jazykových schopností dítěte však vždy závisí na snaze rodičů. V ideálním případě by měli být rodiče konzistentní a držet se nastaveného modelu bilingvní rodiny. Je důležité věnovat dostatek času oběma jazykům, aktivně se podílet na rozvoji jazykových dovedností dítěte a vytvářet prostředí, v němž se dítě cítí motivováno a podporováno ve svém jazykovém učení.
