V letošním roce, kdy slaví Helena Vondráčková šedesát let pěvecké kariéry a kdy zaznamenala několik nemalých úspěchů, vychází i dvojalbum Evegreeny, jehož podtitul zní 60 let na scéně. Člověk by řekl, že jde o „bestovku“, ale ono je to trošku jinak. I když jde o 160 minut hudby, tentokrát nezní velké Heleniny hity, nýbrž písně, které jste už možná někdy někde slyšeli, ale na nosičích nikdy nevyšly. Přitom jde o velký repertoár a velké šlágry, které „královna žánrových vln“ uvedla v proudu času na televizní obrazovce nebo na koncertech.
Dvojalbum je to vskutku mimořádné, protože na něm najdete naprosté skvosty, které už nyní nemohou zapadnout, neboť po letech byly nalezeny, „odtajněny“ a nyní vychází na 2CD. Je to jejich druhá velká premiéra, protože ta první proběhla už kdysi dávno v České televizi nebo Českém rozhlase. Ještě, že jsou archivy. Právě pro televizní obrazovku vznikla řada nahrávek do hudebně-zábavných pořadů, které měly svou úroveň a vysokou kvalitu. Však ji taky tvořili profíci ať už to byli autoři písní, scenáristé, dramaturgové a režiséři a samozřejmě interpreti, kteří něco uměli.
Helena Vondráčková vystupovala v televizních pořadech hlavně v 70. a 80. létech, kdy byl čas a prostor pro spoustu kvalitní hudby, který odpovídal zpěvaččiným schopnostem. A kamera ji měla ráda, zvláště když báječně vypadala, prvotřídně se oblékala, skvěle tancovala či stepovala. Navíc měla v sobě herectví, uměla moderovat a hrát na několik hudebních nástrojů, ale také měla výborné spolupracovníky, autory i textaře, producenty, kteří ji čím dál tím více směřovali k náročnější hudbě a velkým projektům. Dobře věděli, co všechno může jako zpěvačka dokázat.
Její výrazový rejstřík je stejně široký jako její technika a hlasová dynamika
„Na začátku své pěvecké kariéry zpívala prostě a přirozeně, tato vlastnost jí zůstala, ale navíc se naučila vypointovat své frázování, střídat hlasovou kulturu se zdánlivým naturalismem, prostě volit ze zásobárny uměleckých prostředků to, co pro každou píseň považuje za vhodné. A její inteligence ji vede dost neomylně,“napsal o Heleně Vondráčkové začátkem sedmdesátých let hudební muzikolog, publicista, kritik a hlasový pedagog Leo Jehne.
Když natočila své první album Ostrov Heleny Vondráčkové, hudební kritik Jiří Černý píše ve své dobové recenzi pro časopis Melodie: „Dává zahraničním skladbám vlastní tvář, aniž by je hudebně ochuzovala. Pečlivě vypracovává každou frázi a její výrazový rejstřík je stejně široký jako její technika a hlasová dynamika. Pro to má od svého producenta Bohuslava Ondráčka ovšem připraven perfektní základ: náročnou, zajímavou dramaturgii výtečná aranžmá a jedny z nejlepších textů. Oba její autoři, Zdeněk Borovec a Zdeněk Rytíř, mají nápady a mají taky co říct. Jejich texty jsou promyšlenější a vnitřně kontrastnější než většina dnešních prací z oblasti tzv. českého šansonu.“
Ale zpět ke dvojalbu Evergreeny. Z písniček, které tu mají premiéru, je duet Heleny Vondráčkové a Hany Buštíkové (Sen) nebo dueta s Waldemarem Matuškou a Karlem Hálou (Tak abyste to věděla a Dotýkat se hvězd). Ale těch nezapomenutelných písní je na dvojalbu mnohem více – a jedna je lepší než druhá. Mimořádně kouzelná je směs, kterou v pořadu Milionová Helena uvedli „live“ Bohuslav Ondráček s Helenou, přičemž skladatel hraje na klavír a zároveň zpívá doprovodný vokál.
Nicméně „live“ nahrávek je tady povícero. Patří k nim i jazzový evergreen Fly Me to The Moon nebo skladba Donna Lee, ve které Helena bravurně scatuje. Myslím, že kdyby se věnovala výhradně jazzu, tak díky svému mimořádnému talentu, jazzovému cítění a svému exteriéru mohla patřit ke světovým jazzovým zpěvačkám. Nicméně, věnovat se jednomu žánru by ji asi určitě nebavilo. Tak jako tak je suverénní scat i ve svižné swingovce Je to málo dní. Jazzově bluesová nálada zase probleskuje v nahrávce Klusem (skladba Martina Kratochvíla a Oskara Petra a pochází z alba Paprsky), kde sbory nazpíval C & K Vocal.
Přitom dvojalbum obsahuje nejen jazz a swing, ale jsou tu i další žánrové „kapitoly“ jako Pop, rock, soul a disco, České evergreeny, Film, Muzikál, Heleniny hity nebo Rarity. K posledně jmenované „kapitole“ chci zmínit skladbu Co zůstává z písní, u které jeden z editorů uvádí, že měla být původně na albu Ostrov, ale nakonec se tam nevešla, nebo nádhernou a netypicky festivalovou kantilénu Chci být tvou lampou, jejímž autorem je Alexander Goldscheider. Nápaditá čtyřminutová písnička, ve které Helena zpívá úplně jinak, přitom pěje jako bohyně, měla soutěžit na písňovém festivalu v Istanbulu v roce 1977, leč díky válečnému konfliktu byl festival zrušen. Rok předtím tam ale Helena soutěžila a odvezla si dvě ceny a pozvání na příště…
V tom je její kouzlo, ona umí ty písně prozářit
Předtím nikdy nevydanou písní je i duetová árie I Still Believe s Magdou Malou (je z muzikálu Miss Saigon), letitý šlágr Kdo tančí (z muzikálu Zpívání v dešti) nebo dokonalé provedení Gottovy písně Už z hor zní zvon. Radost mi však udělalo i zařazení skladeb Ty jsi jiný nežli já a Tak jsi měl znával, tak tě znám, jejichž autorem je Stevie Wonder. Dalšími trvalkami, které znám právě z televize, jsou písničky jako Můj pláč, Vstaň, Spolkni pláč, Víc, Já čekám dál nebo Ať hudba dále zní, v nichž Helenin hlas vyloženě září. A v tom je její kouzlo, ona umí ty písně prozářit. Proto je dobře, že vycházejí na 2CD.
Nechybějí ani české evergreeny (Klobouk ve křoví, Nebe na zemi, Život je jen náhoda) nebo několik skladeb, které Helena nazpívala v angličtině pro zahraniční trh. A jsou to samé náročné tituly, proslavené ve světě a Helenou impozantně nazpívané, což dokládají filmové písně Eye of the Tiger, Will You Be There, The Sound of Silence, Both Sides Now…
Typicky česká písnička Z mého života je zase starý semaforský hit z pera Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého, kterou Helena znovu nazpívala v roce 1975 původně pro televizní film Letní romance. Je fakt, že tento šanson natočila jako první už v roce 1963 Hana Hegerová, ale i v Helenině podání má ženskou sílu, drajv i nadsázku. A i když písnička v Letní romanci nakonec nikdy nezazněla, editoři ji v televizním archivu objevili a je znamenitou tečkou dvojalba Evergreeny.
A pokud jsem se zmínil o editorech a dramaturgii, tak finální výběr a sestava je dílem samotné zpěvačky, Jana Adama a Jana Fialy. Je to úctyhodná práce, kterou ocení především fajnšmekři a skalní příznivci Heleny Vondráčkové. Dvojalbum Evergreeny, k němuž patří i „vydatný“ booklet se spoustou informací a fotografií, vyprodukovalo Radioservis - vydavatelství Českého rozhlasu.
Robert Rohál
Foto Radioservis
Fotogalerie
