Rozhovory z očí do duše s 24 osobnostmi, které jdou až na dřeň. Velmi otevřené rozhovory s předními osobnostmi především české kulturní scény, ale nechybí i několik »výletů« na Slovensko, do Německa či do Anglie.
Spisovatel Miroslav Graclík nezná v rozhovorech žádná tabu a ptá se i na třinácté komnaty zpovídaných, kteří mu upřímně a bez sebe cenzury odpovídají. Většinu osobností do knihy nafotil Václav Nekvapil. V celobarevné výpravné knize naleznete interview například s těmito osobnosti Václav Hudeček, Marcela Laiferová, Vlastimil Brodský, Bernie Paul, Petr Rezek, Kateřina Lojdová, Miroslav Dudáček, Naďa Konvalinková, Heidi, Václav Hybš, Dana Morávková, František Peterka, Tanja, Štefan Skrúcaný, Jiří Adamec, Miluška Voborníková, Petr Spálený, Jana Štěpánková, Alena Přibylová, Juraj Gajdošoci nebo syn Vladimíra Menšíka Petr Menšík…
Ukázky z rozhovorů:
Václav Hudeček:
Televizní přenos tvého společného koncertu s Davidem Oistrachem ze Smetanovy síně Obecního domu byl nejsledovanějším programem roku 1972, který týž rok ještě čtyřikrát reprízovali. Jak je to možné, že byl o tebe větší zájem než o hokejisty, kteří se v roce 1972 stali mistry světa?
Byla jiná doba. Když si vzpomenu, že na pravidelný cyklus Československé televize Hudba z respiria se v rámci ČSSR dívalo až půldruhého milionu diváků. Samozřejmě byly pouze dva televizní kanály, žádný internet, takže je to nesrovnatelné. Navíc ve škole jsme se v hudební výchově učili o velkých skladatelích a učitelé nám pouštěli ukázky jejich děl. Netuším, co se, pokud ještě hudební výchovu mají, učí děti dnes a co jim učitelé pouští.
Ty jsi byl vlastně takový Jágr vážné muziky, pokud bych tě měl přirovnat k nějakému slavnému Čechovi, co?
Jaromír Jágr je ve svém oboru absolutní špička. Navíc má jeho profese výhodu, že jeho výkony jsou alespoň něčím měřitelné. Počet vstřelených branek a přihrávek na ně je neoddiskutovatelný. Zatímco deset tisíc mých odehraných koncertů odeznělo a pokud nebyly některé zaznamenány, zmizely ve vesmíru rychlostí zvuku.
Mohl ses tenkrát třeba normálně pohybovat po ulicích nebo jít na nákup, aniž by tě lidé nepoznávali a nechtěli autogram?
V té době mně opravdu znal každý. Ale lidi se chovali slušně, usmívali se na mně a já na ně, občas chtěli něco podepsat. Nebyly fotomobily. Dnes je ten nápor díky těmto technologiím větší. Hodně posluchačů se chce s námi vyfotografovat.
A co holky? Ty po tobě šílely, jako kdyby do Prahy přilétli Beatles. Neříkej mi, že jsi jejich vábení odolával a byl do pětadvaceti panic?
Nebylo to rozhodně takové, jak o Beatles vypráví film Perný den. České posluchačky byly velmi cudné, omdlévaly dívenky v Japonsku. Vždy mně doprovázela početná skupina fanynek na nádraží a když se rozjížděl vlak Hikari, běžely, seč jim síly a nožičky stačily vedle vlaku, který ale za chvilku nabral rychlost přes 250 kilometrů za hodinu.
Vzpomeneš si ještě, v kolika letech a se kterou slečnou či paní jsi přišel o panictví?
O tom se nemluví.
Vybíral sis na koncertech slečny jako Karel Gott a poté je pozval na hotel?
Takové věci jsem nedělal. Vždy jsem měl jen jednu slečnu, se kterou jsem chodil.
Pohyboval ses mezi umělci, měl jsi někdy vztah nebo techtle mechtle i s nějakou naší nebo zahraniční umělkyní?
Zahraniční umělkyni potkáš většinou až na koncertě, protože i zkoušky má každý dané fermanem orchestru a po koncertě jedeš druhý den na jiné místo, někdy i hodně vzdálené. Do toho poctivý muzikant musí ještě několik hodin denně sám cvičit, takže na okouzlování zahraničních umělkyň opravdu nebyl čas. A u českých umělkyň to bylo podobné.
Čím tě zaujala herečka Eva Trejtnarová, že ses do ní během natáčení hudebního, a především reklamního filmu na obchodní dům Kotva nazvaného Sedm pater pro tisíce přání v roce 1976 zamiloval?
Vším. Krásou, dobrotou, vzdělaností, inteligencí. Naprosto poctivým a nesobeckým přístupem k životu. Její zásadovost a smysl pro spravedlnost je nevídaná. Eva raději zůstala celý svůj herecký život na volné noze, než by za cenu získání angažmá udělala jakýkoliv úkrok, který by se příčil její morálce. Také přijetí pozvání na večeři a »prodiskutování« jejího obsazení do filmové či televizní role pro ni bylo tabu. Nikdy se nebála zastat se lidí, kterým se stala křivda, a to ať se to mocným líbilo, či nikoliv. Znal jsem samozřejmě svět, ve kterém se Eva profesionálně pohybovala, než jsme se poznali a měl jsem v něm a mám spoustu přátel. Ale s tak zásadovým člověkem, jakým je Eva, jsem se nesetkal, a to ani v tom mém světě hudebním. Jsem vděčný za ten zázrak, že jsme se potkali.
Eva tenkrát patřila mezi naše nejkrásnější herečky a šla z role do role, musel jsi o ni bojovat s dalšími nápadníky?
Eva byla vždy milující a slušná žena. Nápadníků měla sice možná víc než já ctitelek, ale bojovat jsem nemusel.
Asi po roce chození jste vzali, což byla docela rychlost, ne?
Ani rok to nebyl. A dobře jsme udělali.
Jak na fakt, že se jejich idol oženil reagovaly tvé fanynky? Zaznamenal jsi negativní reakce a třeba ústup ze slávy? Třeba Karel Gott se ženění vyhýbal jako čert kříži, aby si všechny jeho fanynky mohly myslet, že se třeba jednou stanou jeho vyvolenou…
Karel měl asi jiné přítelkyně a jiné fanynky. Já jsem žádnou změnu nepociťoval. Také jsem nelovil slečny po každém koncertu. On ten svět vážné hudby je přece jen trochu odlišný.
Nadbíhaly ti i poté, co ses oženil?
Já nějak špatně vnímám, když mně někdo nadbíhá. Vždy je to Eva, která mně řekne, že se nějaká dáma přede mnou nějak moc »předváděla«. Takže fakt nevím.
Nemít děti bylo vaše rozhodnutí, nebo jste je chtěli a osud vám je nedopřál?
Jak říká Eva, člověk nemůže mít všechno. Prostě se stalo, a tak to i zůstane.
Co jsi říkal na Evino rozhodnutí opustit v polovině osmdesátých let herectví a věnovat se psaní knížek, a především ti vytvářet zázemí a cestovat s tebou po světě?
Byl jsem na jedné straně rád, že budeme více spolu. Bylo to její rozhodnutí, já jsem ji do ničeho netlačil. Když se rozhodla psát, tak jsem její novou aktivitu podpořil a podporuji i nadále. Těší mně ohromné ohlasy jejích čtenářů a jsem na ni pyšný. Její tvorba je naprosto mimořádná.
Jsi prvním čtenářem jejich knížek?
Ano, jsem.
A jsi i přísný kritik, který ji říká, co se ti nelíbí a dá na tvé rady?
Jsou to jen připomínky, například že někde nerozumím nějaké souvislosti. Většinou jde o úplné maličkosti. Eva je přepečlivý autor. Vždy, než se pustí do nového díla, dlouhé měsíce se připravuje. Přečte spousty odborných knih ze všech možných oborů lidské činnosti a historie. Zkrátka informuje se o všem, co zpracovává do svých témat. A potom, ten její nádherný jazyk. Čarokrásná čeština, nekonečná fantazie a silné příběhy o láskyplných lidech, kteří se nedají a bojují proti zlořádům světa. Je naprosto jedinečná autorka, neznám nikoho s tak výjimečným a originálním stylem. Dojemná jsou její setkání se čtenáři na besedách. Eva si tam povídá se svými příznivci a vidí, kolik má blízkých duší, které podobně vnímají svět a mají podobné životní zásady. Je to veliká vzpruha nejen pro ni, ale i pro mě. Dobří a slušní lidé žijí a není jich málo. Jen jsou málo slyšet a Eviny knížky promlouvají nejen k nim, ale i za ně.
Jste spolu už desítky let čtyřiadvacet hodin denně, neměli jste nikdy ponorku?
Je to neuvěřitelné, ale nikdy.
Jak to řešíte, když si chcete jeden od druhého odpočinout?
To jsme ještě neřešili. Ale často si Eva čte a já si něco kutím na počítači. Takže pohoda.
Eva s tebou jezdila po světě i za minulého režimu, jak těžké bylo pro ni získat takzvanou výjezdní doložku, aby mohla vycestovat, a co jsi dělal pro to, aby ji vždy získala?
Bylo to složité a trvalou služební doložku do celého světa, pokud vím měly v Čechách pouze manželky Václava Neumanna a Josefa Suka. Já jsem musel žádat na každý výjezd zvlášť. Potom nám ale velmi pomohl náměstek ministra kultury Ing. Josef Švagera. Ač povoláním voják, byl velkým ctitelem a obdivovatelem umění, zvláště výtvarného. Seznámil nás s předsedou Státní banky, dnes je to funkce guvernéra, Ing. Svatoplukem Potáčem, dalším dobrodincem v našem životě a u něj jsme měli vždy otevřené dveře, aby Eva získala devizový příslib, na jehož základě si mohla vyřídit výjezd na Západ. Chodili jsme potom k jeho sekretářce, paní Čápové, která ještě dlouho působila v Národní bance i po listopadu 1989 jako sekretářka prvního porevolučního guvernéra Josefa Tošovského. Ta nám vystavila potvrzení a tím nastala »obíhačka« úřadů a ambasád. Kdo za minulého režimu někdy vycestoval na devizový příslib, ví, o čem mluvím. Ale zase jsme měli štěstí. Milé dámy v pasovém oddělení Pragokoncertu nám nabídly, že ten Evin soukromý pas dají do balíku všech těch, které denně po ambasádách roznášejí a vyřídí to za nás. S láskou vzpomínáme na paní Benešovou, Fialovou a další. Jak šel čas a úřady zjistily, že se z každé cesty vracíme domů, postupně Evě výjezdy zařizoval Pragokoncert na služební pas. Trvalou doložku ale nikdy nedostala.
Nakladatel Knihy Dobrovský v edici MV knihy
Počet stran 456
ISBN 978-80-277-6038-1
Cena 499 Kč
Foto: MV knihy / Václav Nekvapil
Fotogalerie
