Až do 11. února vystavuje ve foyer Domu kultury v Kroměříži svá díla francouzský malíř Vincent Chignier. Výstava nese název UN VOYAGE a spolu s ním vystavují jeho přátelé – malířka Rosana de Montfort a umělecký kovář Radomír Bárta. Shodou okolností jsou všichni tři umělci mezinárodně známí a jejich díla slaví velké úspěchy. Jak jsem Vincenta Chigniera poznal, tak jde nejen o talentovaného výtvarníka, ale i o sympaťáka, kterého jen tak nepotkáte. Není namyšlený, zato je kouzelně slušný, mile lidský, empatický a samozřejmě pracovitý a kreativní. A navíc – krásně mluví česky.
V Kroměříži máte výstavu spojenou s tvorbou Rosany de Montfort a Radomírem Bártou. Co tam vystavujete?
Jsem velmi rád, že se mohu zúčastnit této výstavy v Kroměříži, je to pro mě premiéra a je to opravdu skvělá příležitost prezentovat svá díla po boku Rosany a Radomíra. I když jsou naše styly odlišné, myslím, že se naše práce dobře doplňuje.
Na této výstavě představuji především velkoformátové obrazy, které se zabývají tématy jako jsou lidské vztahy, životní prostředí a současné společnosti. Prostřednictvím těchto skladeb jsem se snažil a stále snažím ve své současné tvorbě vyjádřit lidskou duši v naší společnosti, přičemž jsem čerpal inspiraci jak z historie, tak z každodenního života.
Máte spočítáno, kolikátá je to vaše výstava?
Nepočítám je přesně, ale řekl bych, že jich je mezi dvaceti až pětadvaceti.
Pocházíte z francouzského města Clermont-Ferrand, přesto jste zakotvil v Česku. Co vás sem přivedlo?
Narodil jsem se v Clermont-Ferrandu a strávil jsem tam celé své mládí. Do České republiky mě přivedly sentimentální důvody: potkal jsem svou ženu Lídu, když byla na Erasmu ve Francii. Poté jsme několik let žili v Clermont-Ferrand, ale když se nám narodilo první dítě, rozhodli jsme se zde usadit.
Láska je mocná čarodějka, čemuž rozumím a moc vám fandím. Jaké bylo vaše dětství. Už tehdy se zřejmě projevoval váš výtvarný talent…
Jak už jsem řekl, tak jsem vyrostl jsem ve vesnici na okraji Clermont-Ferrand, kde byl přístup ke kultuře značně omezený. Teprve když jsem v 6. třídě nastoupil do více městského prostředí, začal jsem se zajímat o kulturu. V té době mě fascinovala především městská kultura: hip-hop, graffiti... Začal jsem si kreslit písmena do svých sešitů, a když jsem našel ten správný tvar, šel jsem s přáteli a zkoušel je malovat do prázdných pozemků nebo opuštěných budov.
A jestli byl můj talent zřejmý od samého začátku? Ne, určitě ne. Ale pokračoval jsem s vášní a myslím, že jsem se od té doby vyvinul (smích).
Máte za sebou studia na škole grafického umění v Lyonu, studium nástěnné malby v Clermont-Ferrandu i studium výtvarného umění v pařížské Sorbonně. To musela být ohromná škola…
Byla to pro mě velmi obohacující zkušenost, a to jak intelektuálně, tak po stránce řemeslné dovednosti, ale především na lidské úrovni. Na toto období mám velmi dobré vzpomínky. S velkou láskou také vzpomínám na období, kdy jsem studoval truhlářství a zpracování dřeva. Byl to velmi formativní trénink a tyto dovednosti používám dodnes.
Francie vám nechybí? Co vaši rodiče, spolužáci, přátelé?
Myslím, že opustit svou rodnou zemi je svým způsobem vždy srdcervoucí. Takže ano, Francie mi ze začátku hodně chyběla. Ale dneska jsem našel určitou rovnováhu a jsem tu šťastný. Ve Francii mám profesní příležitosti, což mi umožňuje jezdit tam poměrně často.
To je jedině dobře. Stejně by mě zajímalo, jaké byly vaše umělecké začátky, vaše první výstavy?
Těžko říct, jestli to bylo už v době, kdy jsem začal malovat v pustině s kamarády, nebo až když jsem odmaturoval. Okamžik, kdy jsem opravdu cítil, že by to mohlo být vážné, byl v roce 2013, kdy jsem prodal svůj první velkoformátový obraz někomu, koho jsem neznal (smích). Tehdy jsem byl v uměleckém kolektivu v Clermont-Ferrand a v ateliéru jsme uspořádali výstavu.
Když jste byl kluk, kdo patřil k vašim výtvarným ikonám?
To je také těžké říct, protože jich bylo mnoho, graffiti ikony, pouliční umělci, velcí mistři renesance... Pokud bych si ale měl vybrat jen jednoho, byl by to Ernest Pignon-Ernest, který žije a pracuje dodnes. Právě díky jeho práci jsem se ve své tvorbě vyvinul. Otevřel nám určitý úhel úvah o kresbě a malbě, o tom, jak reagovat na výzvy naší současnosti a zároveň čerpat inspiraci z velkých malířů, historie a příběhů.
Vaše tvorba je rozpínavá, žánrově bohatá a rozsáhlá. Co vás ve vaší tvorbě dříve inspirovalo a co vás inspiruje dnes?
Když jsem byl mladší, inspirovala mě hlavně kultura graffiti. Hledal jsem správné barevné harmonie, dokonalé tvary a kompozice, abych vytvořil krásné kousky. Po nějaké době jsem se však začal nudit a cítil jsem potřebu dát své práci větší hloubku. Tak jsem se začal více zajímat o street art, objevil jsem umělce jako Banksy, Blek le Rat, Ernest Pignon-Ernest, C215, Obey, Swoon atd.
Zároveň jsem se začal inspirovat od umělců, kteří se zapsali do dějin umění, jako jsou Caravaggio, Hieronymus Bosch, Henri Matisse, Jean-Michel Basquiat... Dnes moje inspirace pochází hodně z toho, co mě obklopuje: každodenní život, historie... A se všemi těmito vlivy se snažím vytvářet univerzální díla, která se dotýkají citlivých lidí.
Robert Rohál
Foto: Jana Kloučková Kudrnová, Robert Rohál a archiv Vincent Chignier
Fotogalerie
