Před 12 lety zemřel písničkář Bob Frídl, který odstartoval kariéru písničkáře ve druhé polovině šedesátých let minulého století. Největší slávu zažil v sedmdesátých letech minulého století, dokonce bodoval i ve Zlatém slavíku. Buď měl za sebou buď kapelu anebo vystupoval jen s kytarou.
Charismatický Bob Frídl byl idolem, v dobách své největší slávy patřil mezi naše nejoblíbenější zpěváky. K jeho hitům patří písně jako Potulný básník, Madona, Maminka, Lena, Zapomeň, Jen vítr to ví, Sestry v bílém, Není ještě čas sbohem dát, Má samota, Balada protikladů, Všichni se sejdeme v létě o prázdninách, duet s Věrou Špinarovou Řeka nadějí nebo písnička Zpívej tu píseň kouzelnou, kterou nazpíval s Marthou a Tenou Elefteriadu.
Lyrický, zasněný trubadúr a favorit mnoha dívčích srdcí zaujal na první dobrou. Inspirován poslechem Leonarda Cohena, Donovana, Bulaty Okudžavy, Boba Dylana, jehož křestní jméno si zvolil jako svůj pseudonym, a svým obdivem vůči prokletým básníkům přišel s něčím, co v tehdejší tuzemské nabídce chybělo. Už koncem šedesátých let si vybíral písničky ze zahraničí, ale řadu skladeb si sám zkomponoval i otextoval.
První singl s písní Madona mu vyšel v roce 1970. V následujícím roce vystoupil nejen na Bratislavské lyře, ale stal se také nejoblíbenějším moravským interpretem, vyhrál totiž anketu Moravský vrabec. Úspěchu se dočkal i v ostře sledované a tehdy velmi respektované anketě Zlatý slavík, kde za rok 1972 skončil na čtvrtém místě, hned za trojicí Karel Gott, Waldemar Matuška a Václav Neckář.
Vlastním jménem Josef Frídl se narodil 13. listopadu 1947 v Praze. Od útlého mládí se musel starat sám o sebe, matka mu zemřela, když mu bylo šestnáct, otce nikdy nepoznal. Vyučil se slévačem, ale hodně času věnoval sportu a měl nemalé šance stát se profesionálním fotbalistou, ale v důsledku dvojité zlomeniny nohy se své sportovní kariéry musel vzdát.
Další velkou příležitost vycítil v muzice. Pohledný mladík měl talent i kliku. Začínal v Brně, kde začal vystupovat v klubech, a dokázal se i v době převládající obliby beatu prosadit jako ojedinělý typ moderního trubadúra.
Tehdy vystupoval jen tak s kytarou, v letech 1971–1972 s Marthou a Tenou Elefteriadu, potom měl až do roku 1978 za zády kapelu vedenou Janem Sochorem. Později spolupracoval s kapelou Ex libris, ale zahrál si i s Folk Teamem a dalšími brněnskými formacemi. V polovině osmdesátých let vystupoval jako písničkář s vlastním doprovodem na kytaru a foukací harmoniku, a tím se postupně vytratil z hlavního proudu.
„Bobův měkký a lyrický hlas s tenorovým témbrem se dobře poslouchá. Tón tvoří bez zjevného fyzického vypětí, nenásilně přechází z plného zvuku přes smíšený tón do falzetu, ve vyšší poloze v klenutějších kantilénách se občas vypne k dramatičtějším akcentům. Jeho projev je chlapecky prostý, soustředěný, klidný,” zhodnotil Frídlův projev v hudebním časopisu Melodie publicista Jaroslav M. Navrátil.
Po roce 1989 zkoušel podnikat a působil jak v Česku, tak v Řecku, přesto se zpívání a vystupování se nikdy nevzdal. Kromě toho začal v posledních letech nahrávat, což dokládají alba Divadlo života (2002), Zastav se, človíčku (2003), Sto patnáct havranů (2005), Roky už se toulám (2007) a Dívka ze severního kraje (2012).
Zpěvák byl dvakrát ženatý, přičemž z prvního manželství má syna a dceru. Se svou druhou ženou žil poslední roky v Bučovicích, avšak spokojený život začala nabourávat vážná nemoc. Bojoval s ní dva roky, a nakonec jí podlehl. 26. února 2013 Bob Frídl zemřel, bylo mu pětašedesát let.
Robert Rohál
Foto: archiv autora
Fotogalerie
