Nově natočené skladby české hudební skladatelky Slávy Vorlové se objevily na 2CD vyprodukoval nakladatelství Radioservis. Noblesní dvojalbum je jedním ze snad mnoha dalších počinů, které vrátí bohatou a osobitou hudbu Slávy Vorlové tam, kam patří, což znamená na koncertní pódia, hudební nosiče, pulty nakladatelství a tím pádem k hudbymilovným posluchačům.
Pro premiérovou nahrávku 2CD vybral spolek Lieder society pět písňových cyklů, které jsou v jejím díle stěžejní a reflektují její pohnutý život. Stesk, op. 13 pro alt a klavír napsala poté, co se stala svědkem popravy svého manžela během Pražského povstání. Zhudebnila v něm básně Olgy Scheinpflugové, se kterou sdílela podobný osud, a věnovala je památce Karla Čapka.
Naopak O lásce, op. 17 pro soprán a klavír napsala na vlastní básně v době, kdy začínala věřit v nový vztah po boku druhého životního partnera.
Tenorový písňový cyklus Prsten třeboňské Madoně, op. 72 sugestivně zhudebňuje virtuózní básně Jaroslava Seiferta. A konečně pozdní Neučesané myšlenky, op. 70 pro baryton a klavír jsou pásmem zhudebnělých aforismů S. J. Lece – skladba plná vtipu, nadhledu a životní moudrosti, stejně jako Stručné úvahy, op. 89 pro soprán a alt na slova Miroslava Holuba. Nahrávku písní jsme doplnili o tři drobné klavírní skladby: Síla světla, op. 20/1, Taneční fantazie, op. 20/2 a Parafráze husitských zpěvů, op. 34.
Na 2 CD účinkují přední interpreti a interpretky současné mladé generace: Tamara Morozová (soprán), Monika Jägerová (alt), Daniel Matoušek (tenor), Roman Hoza (baryton), klavírním partnerem v písních jim je Vojtěch Červenka a sólové skladby pro klavír natočila americká klavíristka s českými kořeny Katelyn Bouska.
Život a dílo Slávy Vorlové jsou v současné době české hudební veřejnosti jen málo známé. Po Vítězslavě Kaprálové ovšem Vorlová patří mezi naše zásadní průkopnice na poli skladatelského umění žen a jejich uplatnění v profesionálním hudebním životě.
Vorlová se narodila jako Miroslava Johnová 15. března 1894 v Náchodě. Od šesti let hrála na klavír, ve třinácti začala zpívat ve sboru. Studia zpěvu na vídeňské Akademii für Musik und Darstellende Kunst byla nucena kvůli podlomenému zdraví zanechat, ovšem místo toho se začala soukromě vzdělávat ve skladbě u Vítězslava Nováka a živit se jako učitelka klavíru. V roce 1919 nicméně její hudební kariéru na celých patnáct let přerušil sňatek s obchodníkem Rudolfem Vorlem, po kterém se soustředila především na budování rodinného podniku – výrobny dámských klobouků.
Manželé Vorlovi si nechali postavit vilu na pražském Barrandově, kde ve 30. letech začali pořádat populární hudební salóny. Byl to právě Vorlové kontakt s mnoha osobnostmi českého hudebního a uměleckého života, díky kterému se začala postupně ke kompozici navracet a také si dále prohlubovat skladatelské vzdělání u Jaroslava Řídkého.
Pomyslnou tečku za jejím předchozím životem podnikatelky udělalo znárodnění firmy po komunistickém převratu v roce 1948. Vorlová byla tehdy již vdovou, jen obtížně se vyrovnávající s traumatickou smrtí svého manžela, který byl zastřelen příslušníky SS při osvobozování Prahy v květnu 1945. Ztráta bývalé živnosti a zároveň seznámení s jejím druhým životním partnerem, Vladimírem Hlochem, který se stal jejím zaníceným podporovatelem, zapříčinily, že ve věku již značně po padesátce se Vorlová už definitivně a odhodlaně vydala na skladatelskou dráhu.
Zde dosáhla mnoha úspěchů a její skladby byly pravidelně uváděny v podání předních českých těles a interpretů. Vorlové dílo čítá přes stovku opusů a zahrnuje skladby symfonické i komorní, vokální i instrumentální, koncertantní, jevištní i instruktivní. Pozornost a uznání si skladatelka vysloužila již svou vlasteneckou kantátou Maličká země, napsanou ve válečných letech a premiérovanou v roce 1948 orchestrem FOK pod vedením Václava Smetáčka. Vorlová si velmi zakládala i na své orchestrální suitě Božena Němcová (1951), kterou zhudebnila život a dílo obdivované spisovatelky. Se svým partnerem, působícím coby básník a libretista pod pseudonymem V. H. Roklan, Vorlová vytvořila několik vokálních a jevištních děl, např. pohádkovou operu Zlaté ptáče (1950), zpěvohru Rozmarýnka (1953) či písňový cyklus Zpěvy Góndwany (1949). Velmi důležitá je pro Vorlovou rovněž oblast instrumentálních koncertů. Těch napsala hned několik a zároveň si na tomto poli vysloužila i dvě prvenství, když se stala autorkou prvního českého koncertu pro trubku a orchestr (1953) a také koncertu pro basklarinet a orchestr (1961), který je považován za první dílo svého druhu ve světové literatuře vůbec.
Stejně jako žánry a témata se v průběhu skladatelčiny kariéry dynamicky proměňoval i její hudební jazyk, od romantismu přes výrazné inspirace folklorismem v 50. letech až po experimentování v letech šedesátých. Tehdy Vorlová vyvinula i vlastní seriální numerologickou kompoziční metodu, kterou využila např. v orchestrální kompozici Bhukhar (Horečkoví ptáci) z roku 1965. Zároveň napsala i několik jazzových skladeb pod pseudonymem Mira Kord.
V 50. a 60. letech minulém století byla Vorlová s výjimkou výrazně méně exponované Geraldiny Muchové jedinou ženskou členkou skladatelské sekce Svazu československých skladatelů. Zároveň byla i autorkou, která si užívala značné míry respektu. O tom svědčí i vyznamenání Za vynikající práci, které jí bylo uděleno prezidentem republiky v roce 1959. Na jejím úspěchu v oblasti tehdy zcela dominované muži měl kromě jejího talentu a píle praktický podíl i Hloch, který se o kariéru své partnerky staral jako manažer, všestranný asistent i primární pečovatel o společnou domácnost. Vorlové tak poskytoval zázemí a podmínky potřebné pro kreativní činnost, kterých se skladatelkám historicky dostávalo jen velmi výjimečně.
Vědomi si i dalších obtíží, které ženám komplikují rozvoj jejich kompozičního talentu, jako jsou nedostatek ženských vzorů a předsudky okolí, se Vorlová a Hloch věnovali i vzdělávací a osvětové činnosti a pořádali přednášky či komentované koncerty z děl skladatek-žen. Zásadní roli pak Vorlová sehrála coby přítelkyně a mentorka skladatelky Marty Jiráčkové (*1932). Coby výraz vděku za podporu a motivaci, kterých se jí od zkušenější autorky dostalo, jí Jiráčková věnovala svou skladbu pro trubku a symfonický orchestr Konfese Slávy Vorlové (1973).
Sláva Vorlová zemřela 24. srpna 1973. Její osud nám dnes, 130 let od jejího narození, připomíná, do jaké míry jsou ženy vymazávány z hudebních dějin – nejen překážkami, které jim společnost klade do cesty, ale i nedostatečným zájmem ze strany muzikologů a interpretů, kvůli kterému jejich dílo snadno upadá do zapomnění. Tato nahrávka je jedním ze snad mnoha dalších počinů, které vrátí bohatou a osobitou hudbu Slávy Vorlové tam, kam patří – na pódia, hudební nosiče, pulty nakladatelství a k posluchačům a posluchačkám.
Oslava vzniku nahrávky výjimečné skladatelky se silným životním příběhem proběhla v úterý 4. března v 16 hod v Radiocafé na známé adrese - Vinohradská 12. Během slavnostního odpoledne zazněly ukázky z alba v podání Tamary Morozové, Moniky Jägerové a Vojtěcha Červenky. Rolí čestných kmotrů se ujali ředitel České filharmonie David Mareček, pěvkyně Dana Burešová a muzikoložka Tereza Havelková, slovem provázel Daniel Jäger.
Robert Rohál, Barbora Vacková Gillies
Foto: archiv Radioservis
Fotogalerie
