Musím přiznat, že emocemi je road movie Tichá pošta (2025) prodchnutá od začátku do konce. Snímek je o odvaze a přátelství skupin dětí, které se na samém sklonku druhé světové války rozhodnou zachránit sestřeleného francouzského pilota. Film byl inspirovaný knižní předlohou spisovatele, scenáristy a dramatika Jiřího Stránského, přičemž osobité režie se ujal Ján Sebechlebský, který ve spolupráci s Klárou Formanovou, dcerou zesnulého Jiřího Stránského, napsal i scénář.
Tichá pošta se odehrává v zasněžených Krkonoších na sklonku druhé světové války, což přináší napětí, přesvědčivé herecké výkony i vizuál kameramana Martina Štrby. Mnoho diváků dost možná pozná i exteriéry, které vznikaly v Kořenově, Horní Dušnici či Kryštofově údolí a které dávají snímku autenticitu a opravdovost tehdejší doby.
Skupinka „venkovánků“ zachraňuje sestřeleného francouzského pilota Pierre (Jean-Thierry d’Almeida), kterého našla v lese. Chtějí jej stůj co stůj zachránit s pomocí několika dospělých, což jsou otcové (Matěj Hádek, Karel Dobrý) dvou hlavních dětských představitelů, stejně jako dva venkovští lékaři (Luboš Veselý, Michal Isteník). Je to autentický příběh podle skutečné události, kdy svůj vlastní život nasazují hrdinové, které ve filmu představují mladí herci Theo Schaefer, Jakub Král, Eliška Dytrychová, Martin Kubuš nebo Karel Klement.
Velkou roli zde hraje i koňský povoz naplněný senem, přičemž cílem zachránců je přibližně třicet kilometrů vzdálená nemocnice, kde je už domluvená pro raněného pilota bezpečná pomoc. Jejich obdivuhodná a zároveň nebezpečná akce, protože válka ještě neskončila, připomíná princip známé hry na tichou poštu. Zraněného pilota si děti mezi sebou předávají z jedné horské vesnice do druhé, podobně jako utajenou zprávu v jednotřídce.
Podmanivou atmosféru dotváří sama krkonošská příroda se všemi lesními cestami, osadami a zapadlými vesničkami, byť v zimním čase, jenomže doba ve zmíněném filmu je stále krutá. Proti mladým zachráncům stojí smrtelně nebezpeční vojáci okupační armády, a to pomalu na každém kilometru. Uvědomují si to i všichni obyvatelé v horských osadách a vesničkách, z nichž úplně ne všichni mají nervy ze železa a ne všichni mají koule na to, aby pomohli či učinili pravý opak.
Někdo práská a kolaboruje, někdo tajně pomáhá a někdo se hlavně snaží přežít. I o tom je Tichá pošta, která má nejen lidskou opravdovost, ale i výborné herecké obsazení. Přitom i menší či vedlejší role, což jsou vlastní všichni dospělí herci, mají velmi dobře vykreslené a různorodé charaktery, ať už je Judit Pecháček, Roman Poláčik, Daniel Fischer, Denis Šafařík, Marek Pospíchal, Antonie Martinec Formanová nebo Jacob Erftemeijer.
Svým způsobem mi snímek připomíná poetikou a hravostí dětské filmy respektive rodinné filmy režisérky Věry Plívové-Šimkové (Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Krakonoš a lyžníci), jenomže v Tiché poště hrají malí hrdinové poněkud riskantní hru. Přesto mají pro strach uděláno a jejich nosný příběh s dobrým koncem může strhnout publikum ve všech věkových kategoriích. Je v něm síla a odhodlání, což platí i pro pana režiséra a celý jeho tým.
Film vznikl v koprodukci Česka, Slovenska a Srbska, producentkami filmu jsou Julietta Sichel (8Heads Productions) a Silvia Panáková (Arinafilm), koproducenty Living Pictures, Česká televize, Slovenská televízia a rozhlas, Barrandov Studio a Moss & Roy. Distributorem filmu je CinemArt.
Film vstoupil do kin 27. února 2025, tedy v roce významného výročí osmdesáti let od konce druhé světové války.
Robert Rohál
Foto: CinemArt
Fotogalerie
