Před 85 lety měl v Praze premiéru film Přítelkyně pana ministra, pod kterým je jako režisér podepsán Vladimír Slavínský. Ten je rovněž autorem námětu a scénáře, k němuž ho prý inspirovaly drby o "románku" Adiny Mandlové a K. H. Franka. Bez zajímavosti přitom není, že autorem námětu a scénáře byl samotný režisér, zatímco za kamerou stál Ferdinand Pečenka.
Co všechno můžou způsobit nepravdivé pomluvy v příběhu obyčejné písařky Julinky Svobodové, vypráví právě tato komedie tak trochu ve stylu "jak chudé děvče ke štěstí přišlo". Ve filmu získá navzdory zlým jazykům nejen lepší pracovní pozici, ale i náklonnost šéfa impozantní firmy a vlivné kontakty.
Vkusnou zábavu rozehrává především hvězdné trio Oldřich Nový (Jan Hrubý), Adina Mandlová (Julinka Svobodová) a Jaroslav Marvan v roli ministra obchodu Dr. Jaroslava Nováka. V dalších rolích se objevují ještě Zdeňka Baldová (manželka Hrubého st.), František Paul (Velkoobchodník Hrubý st.), Světla Svozilová (Pokorná), František Kreuzmann st. (Prokurista), Bohuš Záhorský (sekretář ministra) Marie Rosůlková (Koníčková) nebo Bedřich Veverka a Raoul Schránil v postavách kamarádů Jana Hrubého.
V té době nebylo žádným tajemstvím, že ve scénáři se jeho autor inspiroval životem Adiny Mandlové, respektive zlými jazyky, které o ní šířily různé barvité historky. Tehdy o ní kolovaly pomluvy, že má něco s Němcem K. H. Frankem, který po okupaci českých zemí a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava působil jako státní tajemník Úřadu říšského protektora.
Nadhled nad fámou projevila i Adina Mandlová už jenom tím, že roli "přítelkyně pana ministra" přijala. Píše o tom i ve svých knižních memoárech Dneska už se tomu směju: „Po velkém kasovním úspěchu komedie Holka nebo kluk napsal pro mě scénář Dva týdny štěstí. Tou dobou už se o mně rozšířily pomluvy, že chodím s K. H. Frankem, a to Slavínského, který dobře věděl, že to jsou zlé drby, inspirovalo k dalšímu skriptu Přítelkyně pana ministra. Byl to osud chudé sekretářky, která náhodou jednou jela výtahem současně s panem ministrem. Někdo je viděl, a ačkoliv se spolu vůbec neznali, v očích všech z jejího okolí se tím pádem stala jeho milenkou. Byla to sice veselohra, ale jádro historicky se velmi podobalo mému vlastnímu osudu. Jenže Slavínský si nedovedl představit film bez happy endu a veselohra konec konců bez něho ani dělat nelze. Přítelkyně pana ministra měla z klepů prospěch, kdežto mě pomluvy zničily."
Romanticky laděný snímek Přítelkyně pana ministra, ve které zazněl i proslulý šlágr Tvé oči tmavohnědé, měl v Praze premiéru 22. března 1940. Nadprůměrná komedie z doby neveselé může pobavit i dnešní publikum, které má slabost jednak pro staré černobílé filmy elegantního stylu, jednak pro prvorepublikové či protektorátní hvězdy stříbrného plátna.
Robert Rohál
Foto: archiv autora
Fotogalerie
