Myslím, že by herečka Barbara Lukešová mohla být spokojená. Má nejen dva velké syny, ale i ve své profesi má kliku. Za úspěch může považovat třeba nominaci na Cenu divadelní kritiky za ženský herecký výkon roku 2024 za inscenaci Cesta dlouhým dnem do noci. A i když od začátku sezóny nastoupila do angažmá v Dejvickém divadla, hostuje na jiných scénách. Vedle toho ji může znát televizní i filmové publikum. Zatímco v kinech běžel loni úspěšný film Zápisník alkoholičky, kde má zajímavou roli tchýně, v televizi hraje v seriálu Odznak Vysočina i v připravované minisérii Moloch. Vypadá to jako fráze, ale je to tak. Jde z role do role.
Od začátku této sezóny jste členkou Dejvického divadla. Jaké první pocity byly, když jste tam nastoupila a jaké pocity zažíváte teď?
Upřímně, měla jsem docela trému. Ale přijali mě úplně skvěle, takže to ze mě postupem času spadlo. Teď jsem tam šťastná.
V kolika inscenacích v Dejvickém divadle hrajete a co nového vás čeká do konce sezóny?
Ve třech inscenacích a v září začínám zkoušet novou inscenaci s novým uměleckým šéfem Jiřím Havelkou. Na to se moc těším. Teď se stěhujeme z DD do nových prostor na Háje, takže do konce sezony hrajeme na Jatkách, na naši letní scéně ve Voděrádkách a na zájezdech. Od září rozžíváme na rok po dobu rekonstrukce DD nový prostor bývalého kina Galaxie, na což se těším.
Už se na vás byli podívat do DD vaši synové?
Ano, několikrát. Zcela jistě pak přijdou na podzimní premiéru.
Když je premiéra, máte ráda, když máte v publiku své blízké? Jste trémistka?
Jsem trémistka. Člověk by řekl, že čím déle jste u divadla, tím více tréma opadá, ale opak je pravdou. Protože se od vás tolik očekává, protože toho mate tolik za sebou. Na premiéry jsem ráda pouze za rodinu. Kamarády a známé až když je představení usazené.
Vím, že jste hostovala na jiných scénách. Platí to pořád?
Ano. Hraji v Divadle v Dlouhé, Divadle v Celetné v Kašparu, La Fabrice, donedávna v Divadle v Řeznické. Díky naší skvělé tajemnici v DD se to dá všechno zvládnout.
Měla jste krásnou roli v divácky úspěšném filmu Zápisník alkoholičky. Co nového jste v poslední době natočila?
Minisérii Moloch, což je politický thriller, teď točíme čtvrtou řadu seriálu Odznak Vysočina, která se protáhne až do listopadu. A ve výhledu jsou dva filmy.
Člověk, který vám ve vaší kariéře nejvíce pomohl?
Marek Němec. Po letech mojí dlouhé pauzy v oboru, kdy jsem byla doma s dětmi, mi dal nádhernou příležitost na divadle. Představení Terminus, které už třináct let hrajeme v Kašparu v Divadle v Celetné.
Máte kamarády a přátele i mimo hereckou či divadelní branži?
Mám a jsem za to vděčná. Moji nejlepší přátelé jsou úplně vzdáleni mému oboru.
Ideální odpočinek, když nehrajete, nezkoušíte, prostě když máte volno?
Lehnout si do sítě na chalupě a koukat do stromů, číst si, bloumat nebo se toulat v lese, sedět u potoka a nic nedělat, jen být.
Je pravda, že jste se po letech vrátila k malování? Co jste tvořila kdysi a jakou technikou a co tvoříte dnes?
Vrátila. Původně jsem měla namířeno na výtvarnou školu, chodila jsem i na figurální kresbu na UMPRUM. Ale uchvátilo mě herectví, divadlo. Ted, když jsou synové už velcí, mám víc času na sebe a tak zase maluju, a je mi v tom hezky. Zapomenete na okolní svět, můžete se rozpustit a nechat mysl odletět. Maluju akrylem, olejem, pastelem, akvarelem, podle toho co chci malovat. Dříve jsem neměla plátna, teď si je pořizuji. Nedávno jsem jela do velkoobchodu s výtvarnými potřebami za Prahu a při placení jsem si říkala, tak holka, za tohle bys měla značkovou kabelku. No, ale co se značkovou kabelkou, že. To není můj svět.
Jaký význam má ve vašem životě hudba?
Patří i nepatří k mýmu životu. Raději mám ticho. Možná je to tím, že můj život u divadla je tak intenzivní co se týče mluvení, hluku a všech vjemů, tak to ticho potřebuju. Ale když mám náladu, někdy hudbu poslouchám.
Robert Rohál
Foto Martin Špelda, Kateřina Oujedská a Šimon Fridrich
Fotogalerie
