Přijde Praha definitivně o repertoárová divadla s tradicí, kterými jsou Národní divadlo, Státní opera Praha a Hudební divadlo Karlín? Uvědomují si odpovědní politici, že rozhodnutí prostá názorů odborné veřejnosti poškodí scény samotné, diváky, ale i společnost?
Postoj ministra kultury vůči třem nejvýznamnějším divadelním scénám v Praze není zcela jasný. Po svém nástupu začal však bez otálení jednat s radním pro kulturu hl. m. Prahy Pechou (ODS) o budoucím zaměření karlínské scény. Na konci července roku 2010 radní Pecha si nechává prověřit, jaký je reálný rozpočet Státní opery Praha (SOP) a zadává studii, jenž má vykalkulovat nutnou investici magistrátu pro případné převzetí SOP. Společně dospěli k nutnosti vytvoření další studie, která by posoudila, zda by například Hudební divadlo v Karlíně (HDK) nemohlo změnit své zaměření. Pecha míní, že HDK by mělo dělat i operetu, ale pokud ji moc nedělá, tak by se opereta mohla přesunout někam jinam. To se už zdá poněkud podezřelé, že by měla být chlouba HDK s jasně vymezeným žánrem uvolněna jen pro muzikál.
V HDK se sice na scéně objevují známé tváře, ale bohužel představení vykazují prokazatelně horší umělecké výsledky než komerční podniky. Rozhodně tento fakt nevadí zřizovateli. Někdy se až zdá, že dotace z veřejných prostředků této divadelní scény nikoho ničím nelimitují ve smyslu kvality, i když mají rozhodně sloužit k podpoře hudebně-dramatického žánru s jasně vyhraněnou koncepcí. Inu, jasně vyhraněná koncepce je možná překážkou, tak proč padesátiletou tradici nerozbít, když se nehodí do krámu. Před časem jsem se dotázala několika politiků působících ve veřejné správě, zda je tento stav neznepokojuje. Věřte, že neznepokojuje a ještě bez uzardění dodávají: „Vždyť on ten Egon má výsledky, není žádný důvod k jeho výměně“. Jana Machalická (lidovky.cz) charakterizovala současného ředitele HDK následovně: Pan Kulhánek je diletant, který se nachomýtl k muzikálu Dracula a vydělal na něm. Nabyl jakési praxe v showbyznysu, ale co to je profilovat divadlo a co je dramaturgie, netuší, což také mnohokrát předvedl, když byl na tyto "položky" dotazován. (ANALÝZA: O zlaté vejce z Karlína se rozehrála podivná hra; novinky.cz; 29.8. 2010)
Hudebního divadla Karlín
Jeho zřizovatelem je hl. město Praha (magistrát), který neslyší hlas odborné veřejnosti a nereaguje na hlasy příznivců kvalitních divadelních zážitků, kteří jsou vážně znepokojeni vývojem umělecké stránky HDK.
Pražský magistrát nečekaně oddělil budovy od uměleckého provozu, které dnes spravuje soukromá společnost. Stalo se již zvykem, že příslušná magistrátní komise se o těchto významných otázkách nezmiňuje, alespoň ne oficiálně. Stejně tak se nikde není možné dočíst, že byla prodloužena smlouva současnému řediteli E. Kulhánkovi a již podruhé bez výběrového řízení. Bojí se někdo, že by v konkurenci neuspěl? Potřebuje ho někdo konkrétní v této pozici? Je jen loutkou v něčích rukách? Nejasné odpovědi na položené otázky vedou k odpovědím, proč nebylo asi vyhlášeno řádné výběrové hlášení: Je prostě vhodným kandidátem, který dělá jen to, co mu někdo konkrétní dovolí a řádným výběrovým řízením by asi jako vítěz neprošel.
Je jistě mužem se zdravým selským rozumem, který na počátku ředitelování nemusel mít příslušné vzdělání, ekonomickou a ani uměleckou koncepci. Podle tehdejšího pražského radního pro kulturu Igora Němce (ODS) mělo být Kulhánkovo jmenování chápáno jako nucená správa.
Za dobu jeho působení se dá umělecká stránka hodnotit jako vcelku problematická. Rozdává červené karty těm, kteří se proti kvalitě ohradí, ale i naprosto obyčejné a bezvýznamné výpovědi neznámým sboristům, se slovy „jsi stará/ý, tlustý/á, hnusný/á“ (poznámka: více jsou diskriminovány ženy). Vše vykonává prostřednictvím uměleckého šéfa, který nemá respekt mezi pěvci, herci ani muzikanty rozhodně nepatří do ligy mistrů.
Z doložené historie pana Kulhánka víme, že odešel z pražské ODS a stal se nepostradatelným pro TOP 09 díky nabízené pomoci v předvolebním období v kampani pravděpodobnému vítězi pražských voleb TOP 09. Navázal užší kontakt s Jiřím Besserem, tehdy ještě starostou města Berouna. V té době nebývalé množství lidí z Berouna navštívilo HDK. Na podzim již Egon Kulhánek kandidoval za TOP 09 do komunálních voleb v Jesenici na Praze-západ a uspěl.
Divák jdoucí za kvalitou si mohl skutečně vychutnat snad jen Čardášovou princeznu a dlouho očekávané znovuzrození titulu Jesus Christ Superstar, kterého si každý spojuje se jménem Kamila Střihavky, Báry Basikové, Dana Bárty a Oty Balage. Poslední jmenovaný obdržel na konci roku 2010 červenou kartu, i když má platnou smlouvu a Jesuse nastudoval. Termín červená karta zavedl pan Egon Kulhánek na sklonku roku 2010 a prozatím žádný renovovaný právník tento termín v souvislosti s platnou smlouvou neozřejmil, neboť žádný platný a asi ani již neplatný zákon jej nezná. To však dobří ředitelé s dobrými výsledky při udržitelných dotacích z veřejných zdrojů mohou. S tímto novátorským manažerským počinem byl obeznámen i zřizovatel a také mu toto neprofesionální počínání nevadí a možná dokonce i vyhovuje.
Státní opera Praha
Tradiční scéna by měla mít vyhraněný repertoár nejen vůči Národnímu divadlu s důrazem na kontinuitu uvádění velkého světového repertoáru. Soubor SOP nezpochybnitelně patří ke špici evropského operního dvora. Má příznivé odborné kritiky, dramaturgicky zajímavý repertoár a takové pěvecké osobnosti, které nám závidí přední zahraniční domy. Ministerstvo kultury však uvažuje o sloučení SOP s Národním divadlem.
Oponentem této koncepce byl a je odvolaný ředitel SOP Dolanský. Zdůrazňoval, že sloučení obou institucí by mohlo být nákladnější než provoz opery samotné. Na dvě stovky zaměstnanců SOP ho v únoru podpořili a vyjádřili svůj jasný nesouhlas s plánovanou reformou své domovské scény přímo před budovou Ministerstva kultury. Při této příležitosti předali Besserovi otevřený dopis, ve kterém stvrdili svůj nesouhlas s koncepcí z pera jeho náměstka Radka Zdráhala.
Každý průměrný ekonom si dokáže spočítat, že sloučením dvou „provozů“ tohoto typu a privatizací třetí hudební scény nemůže dojít k finančním úsporám. Bude-li se hrát méně představení, lze ušetřit pouze část mzdových nákladů na orchestr a sbor. Finanční posílení rozpočtu pro SOP přislíbil i Magistrát hl.m. Prahy již od roku 2012, které by se dotýkalo financování premiér Státní opery. Jeden ze zaměstnanců potvrdil, že Dolanský společně s kolegy z Národního divadla jednal s podvýborem pro kulturu Poslanecké sněmovny, který vyjádřil plnou podporu samostatnosti Státní opery Praha.
V médiích také opakovaně zaznělo, že Dolanský měl odpovědně ve spolupráci se zřizovatelem připravit návrh transformace SOP a ND. Ministr jeho práci však vyhodnotil jako tristní a neslušnou. Neslušnou proto, že Dolanský požádal Bessera o odvolání náměstka Zdráhala, který se mu jeví nekompetentní osobou. Tato slova ministra natolik popudila, že se následně nechal slyšet, že takové jednání považuje za selhání a ředitele odvolá. Na jeho adresu nešetřil kritikou, takže také zaznělo, že Radim Dolanský prý neplní úkoly státního úředníka a nezajistil chod SOP. Napadá mi, že toto by se asi v HDK nestalo, protože tam je modelový poslušný úřednický ředitel, který úspěšně zavedl nový nástroj na rebelující zaměstnance, jenž nazval červenou kartou, kterou sám uděluje a jistě ji zavede i do právních systémů České republiky a možná i dále.
Dolanskému (potažmo SOP) nepomohlo či nebylo vítáno, že chce navázat spolupráci s pražským magistrátem, kde již předložil návrhy spolupráce včetně diskutovaného financování premiér. Je podložené, že oslovil uznávaného dirigenta Jana Lathama-Koeniga, který je připraven přijmout neobsazený post šéfdirigenta. Dále oslovil německého dirigenta Gerda Albrechta, bývalého šéfdirigenta České filharmonie. Oslovena byla i ředitelka Královské opery v Londýně Covent Garden Elaine Padmoreovou, která má zkušenosti s podobnou situací, která před léty nastala v Královské dánské opeře v Kodani a byla pod jejím vedením úspěšně vyřešena. Se svým angažováním již vyjádřila předběžný souhlas. Zdá se, že stav vedoucí k vyřešení asi není žádoucí. Koenig a Padmoreová se však odmítají ujmout „svých postů“ prosadí-li ministerstvo sloučení Státní opery s Národním divadlem. Je profesionalita a kvalita opět překážkou či se jen v tento čas nehodí? Jen těžko budeme hledat odpověď.
Odvolání Dolanského se mi jeví jako sklizeň nedozrálého ovoce, obzvlášť když připomenu lednovou zprávu ČTK, že bývalý šéf SOP Oliver Dohnányi rezignoval na svou funkci podle ministerstva částečně z neutišené finanční situace opery a částečně z důvodu velké plánované rekonstrukce. Zpráva dále uvádí, že Dohnányi prohlásil, že rezignoval po dlouhodobém nátlaku ministerstva, ale i to, že kdyby nerezignoval sám, byl by ministrem Jiřím Besserem beztak odvolán.
Začínám si dokonce myslet, že jde o úmyslné vyvolání chaosu na scéně i za scénou SOP, aby mohl přijít nový spasitel, kterým by třeba mohl být pan Kulhánek, pod jehož vedením HDK velice dobře funguje. Proč právě on? V životopise (http://www.top09.cz/) uvádí, že: Bariéry ho lákají. Jistě je také rozhodující, že prošel funkcí manažera taneční skupiny UNO, že je režisérem, byl producentem muzikálu Dracula. Především však proto, že ve funkci ředitele známé pražské operetní a muzikálové scény stabilizoval provoz, zvýšil tržby o 300 procent a současně snížil počet zaměstnanců o 40 procent. Bonusem jsou jistě jeho zájmy, kterými je kultura, překonávání překážek a motorky.
V anketě „Jak byste řešil existenci Státní opery Praha“ odpověděl: Státní operu dnes zřizuje stát prostřednictvím ministerstva kultury, a pokud se nedohodne s městem, měl by ji zřizovat i nadále. Nicméně jakýkoliv zřizovatel tohoto subjektu by měl prověřit, jestli v něm náhodou nelze vymést nějaké pavučiny. (Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky, Příloha 10/2010)
Operu z pověření ministra nyní řídí šéf Národního divadla Ondřej Černý, který se ještě 16. února nedokázal vyjádřit ke koncepci své a ani Dolanského, protože ještě neměl vizi a ejhle, pár dnů uteče a je osvícen vizí, jejíž trendy nikdo nezná, ale již dnes ví, že změny ve Státní opeře Praha jsou zcela nutné a za svůj úkol považuje uklidnění situace uvnitř instituce. Ale v které? V SOP či v ND, kde je situace také napjatá nebo už pracuje s vizí transformovaných divadel a vyjadřuje se za instituci jedinou, již dávno neoficiálně transformovanou?
Z hlediska vyššího principu, nikoli mravního vám mohu říci jenom jedno: demokracie a kvalita asi v těchto dnech nezvítězí. Vůlí vyšší je vůle ministerstva, které stojí o chaos, ze kterého vzejde spasitel, jenž sloučí neslučitelné a národ opět dospěje k rozhodnutí, že je nutné rozprostřít samet, jenž sejme demokracii politické bakterie, které se nekontrolovatelně šíří a hubí poslední zbytky kvalitní kultury.
-lz-
