Tak jako každá správná, žena, manželka a matka jsem zjistila, že je velice potřebné si založit tajný účet, který by kryl rodinný definic a některé libůstky své majitelky, která si občas koupí hezké spodní prádlo či svetřík za více než je zdrávo a s klidem může manželovi sdělit, že to byla výhodná koupě, která absolutně neohrozila rodinný rozpočet. A dařilo se pár let takto držet vyrovnaný rodinný rozpočet až jednoho dne…
Byla jsem s dcerou v nákupním centru, kterou jsem odložila do dětského koutku, neboť tam ona velice ráda chodila a od určitého věku, kdy začala mluvit v souvětích a trénovala svoji paměť čím dál více, to bylo i nezbytné, protože dokázala vyjmenovat vše, co jsem nakoupila. Fakt už jen chybělo, aby ke každé položce říkala i cenu. Vždy jsme byli všichni spokojeni: já dobře nakoupila, dcera si hezky hrála, manžel nemusel hlídat dceru a syn se nemusel otravovat s mladší sestrou. Inkriminovaného dne se vše odehrávalo dle časem ověřeného modelu. Nákupy byly již za mnou a já si šla vyzvednout dceru do dětského koutku. Trvalo to déle než jindy, to však není podstatné. Za péči o svoji holčičku jsem měla zaplatit 65 Kč, já však měla jen 58 Kč. Platební kartou zaplatit nešlo a slečna v koutku byla neoblomná. Dceru mi odmítla vydat a ještě mi i vyhrožovala, že pokud nezaplatím částku kterou mám, zavolá ochranku. Musím však podotknout, že na oficiální kartě jsem již žádné prostředky neměla, za to na tajné kartě ano, ale za živého boha jsem si nemohla vzpomenout na PIN. Začala jsem mírně zmatkovat a v pomatenosti smyslů jsem zavolala domů manželovi, zda by se nepodíval do oranžového šanonu, kde mám uložené doklady na číslo PINu ke kartě. Manžel byl velice ochotný avšak jen do té doby než si uvědomil, že to je přiložené k výpisu z účtu z jiného bankovního ústavu než u kterého máme oba svůj účet, ač ho do té doby nikdy nezajímali žádné doklady a natož účty. Hlavně, když bylo vždy vše v pořádku. Částka na účtu ho natolik ohromila, že ihned věděl, co za ni pořídíme, to byl první nádech, ale na druhý nádech byl již velice nepříjemný a měl pocit, že z něho dělám tura a bude nutné si to vyříkat hned, jak dorazím domu. Hloupých 7 Kč mi způsobilo skutečně velké problémy, ale pointou není, že vždy máte počítat s tím, že musíte mít v kapse pár drobných navíc či více trénovat paměť na čtyřmístná čísla. Pointa teprve přijde. Inu vybrala jsem korunky z bankomatu a skutečně naštvaná, pokořená s pocitem, že budu ve své podstatě i ochuzená si jdu k neoblomné slečně pro svoji holčičku, která vidíce, že mám hotovost se jala z počítače „vymáčknout“ účet a do té doby se cítila, že na mne pěkně šlápla, ale najednou se začala ona tvářit kysele a nakonec z ní vypadlo. Jé, vy jste tu již byly desetkrát, dnes to máte zdarma.
Takže až nyní poučky:
Trénujte svoji paměť až do pozdního věku – vyplatí se to!
Nikdy nezmatkujte, natož když nejde ani v náznaku o život!
