V antice byly sny brány velice vážně a jen málokdy byly zpochybňovány. Byly považovány za jakési spojníky s bohy či duchy a zpravidla si je lidé vykládali jako výjevy z budoucnosti nebo jako určité odhalení skrytého či samotnou vůli bohů. Doba byla výkladům snů významně nakloněná - byly neoddělitelně spjaty s tehdejší filozofií a náboženstvím.
Řekové chodili snít do míst pro sny a odpočinek určené. Delfská věštírna[1] patřila mezi hojně navštěvované místo a sny.
Antifón z Rhamnúntu je prvním nejznámějším vykladačem snů, jenž byl nevlastním bratrem Platóna, žákem Gorgia a oponentem Sokrata (sny považoval za hlas svědomí. Jeho žák Platon se pak domníval, že ve snech žije divoká a nezkrotná část duše). Proslul jako řečník a sofista. Jeho nejznámější díla s tématikou snů jsou:
- Pravda (Alétheia)
- O svornosti (Peri homonoiás)
- O posuzování snů (Peri kriseós oneirón)
Ze zápisků starověkých vykladačů snů vznikly první snáře. Nejstarší z nich, o němž víme, že byl sepsán, ale který se však nedochoval, vytvořil ve 4. století před naším letopočtem ve starořeckých Athénách věštec jménem Antifón z Atén.
Nejstarší známý dochovaný čtyřdílný snář je dílem učence Artemidóra z Efesu z 2. století našeho letopočtu a je používán dodnes. Sny dělil na dva druhy:
- Samotný sen – jeho děj
- Snová vidění (hypnoi, oneiroi theórématikoi) - vlastní informace o budoucnosti
Prosazoval teorii, že je nutné pochopit výklad snu na základě znalosti člověka, respektive stavu psychiky osoby, které se sen zdál. Sny dále analyzoval dle specifického dělení, které členil na theórématické, které jsou naplněny tím, co snící viděl a allégorické, obsahující vidění, které bychom dnes asi označili jako šifrované či zahalené tajemnem.
Výkladu snů se věnovali standardně filozofové. Mezi nejznámější se právem řadí Artemirodos, stoický filozof, který sepsal celou sbírku pěti snářů nazvanou Oneirocrtica. Ve zmíněných snářích kladl velký důraz na význam osobnosti člověka a prostředí, ve kterém žije.
Mezi další významné vykladače řadíme Aristandrose z Telméssu, Apollóniose z Attaleie, Panysise z Halekarnássu a řadu dalších.
Celý život, brachu, je nadmíru hoden hany. Nemá nic zvláštního, ani velkého, ani vznešeného, nýbrž vše malé, slabé, krátkodobé a smíšené s velkými zármutky.
Celý život, brachu, je nadmíru hoden hany, nemá nic zvláštního, ani velkého, ani vznešeného, nýbrž vše malé, slabé, krátkodobé a smíšené s velkými zármutky.
Antifon z Rhamnuntu
[1]Svatyně - tzv. snové orákulum, kde byl vytesán nápis "Poznej sám sebe!".
