Praha 4. května (PROTEXT) - Do vísky Babovřesky přijíždí nový farář. Místní zbožné ženy čekají starého pána, ale z auta vyskočí mladík sportovního vzezření. Tak začíná příběh nové komedie Zdeňka Trošky, který se začne točit 22. května v jižních Čechách. Proč jste se rozhodl vrátit k tématu klasické české komedie z vesnického prostředí a kde jste s Markem Kališem vzali námět na Babovřesky, aneb z dopisu venkovské drbny?
ZT - Film vzniká vlastně na přání mnoha diváků, kteří mě stále žádají o natočení něčeho podobného jako byla Slunce, sena... Námět mi poslal už před několika lety Luboš Draganovský ze Slovenska, který strašně miluje Slunce, seno.., napsal příběh nazvaný Pech aneb Smůla, kam se hneš. Já to tehdy odložil, protože se mi to opravdu zdálo dost podobné jako Slunce, seno...Letos ale přišla producentka Dana Voláková s tím, že produkce, kterou zastupuje, zajistí peníze, což je dneska zázrak, a že by rádi, abych natočil nějaký komediální příběh z jihočeské vesnice. Vzpomněl jsem si na tento scénář a vrátil se k němu. S mým asistentem Markem Kališem a panem Draganovským jsme ho upravili a rozšířili. Okamžitě se rozjely přípravy, abychom mohli film během května a června natočit. Do kin by měl jít příští rok na jaře.
Hovoříte o Babovřeskách jako o "sluncesenovském" stylu, na co se mohou diváci těšit?
ZT - Nechci tady popisovat děj; jde o hříčku, ve které má hlavní slovo nedorozumění, které vinou pomluvy či drbů rozehraje řadu dalších patálií, jak to už někdy v životě bývá. Nositelky "zaručených zpráv" jsou svíčkové báby, které se nemůžou smířit s tím, že k nim na faru nastoupil docela mladý farář, sportovec. A když za ním přijede ještě mladší dívka, tedy jeho sestra, což ony ovšem nevědí, malér nenechá na sebe dlouho čekat...
Měl jste okamžitě jasno o představitelích hlavních rolí nebo jste dlouho zvažoval, koho obsadíte?
ZT - Obsazení rolí je náročná věc. Většina známých, oblíbených herců hraje v nekonečných televizních seriálech, někteří ve dvou až ve třech. Hrají i v divadlech. Nevím, co je to za móresy, že divadla v posledních letech nasazují ještě před divadelními letními prázdninami poslední premiéru. To znamená, že herci musí chodit do divadla zkoušet a jsou tam od deseti hodin do dvou. To se z časových důvodů nedá dát dohromady, takže pro mě, jako filmového režiséra, jsou naprosto nepoužitelní. Já je nemohu vozit na natáčení 180 km od Prahy, protože bychom nestihli nic natočit, když jen cesta trvá dvě a půl hodiny. Oslovil jsem několik herců, kteří by strašně rádi točili, ale jsou smluvně vázáni jinde. Nicméně nakonec mám z obsazení velkou radost. Hlavní drbnu, která pracuje na obecním úřadě jako sekretářka starosty a v kostele sedí v první lavici, hraje Jana Synková z Ypsilonky.
Koho jste si dál vybral do rolí svérázných vesnických postaviček?
ZT - V roli starosty uvidí diváci Pavla Kikinčuka, jeho ženu hraje Veronika Žilková. Lukáš Langmajer si zahraje faráře, hlavní dvojici mladých Jan Dolanský a Lucie Plekancová Vondráčková, která přijela z Kanady. Nesmím zapomenout ani na Jiřího Pechu, Lubomíra Kostelku a další.
Jediný Pavel Kikinčuk se po 30 letech "vrací" do Troškovy vesnické komedie, ostatní jsou "nové" tváře?!
ZT - Ano, dá se to tak říct. Pavel se objevil coby student Plánička ve "Slunce, seno, jahody", pak jsme se skoro 25 let na filmu nesešli, až v pohádce Nejkrásnější hádanka. Protože jsem ale nadšeným divákem a příznivcem jeho plzeňského divadélka Pluto, které Pavel vede se svou ženou Jindrou a mnohé z herců jsem si už do filmů obsadil, řekl jsem si, že starosta v jeho podání by byl přesný typ. K němu pak starostovou Veroniku Žilkovou - a rodinka k pohledání...
Místa pro natáčení filmu obvykle vybírá architekt. Předpokládám, že vy jako jihočeský patriot a rodák z Hoštic u Volyně, jste se tohoto úkolu ujal sám.
ZT - Řadu míst vybírám sám, potom je nabídnu architektovi, on mi zase ukáže místa, o kterých si myslí, že jsou vhodná, je to taková spolupráce. Točit budeme v okolí Holašovic, tam jsou vesničky jako od Josefa Lady, uprostřed rybník, vedle lípy, prostě jako z pohádky. Musím říci, že všude nám vycházejí obrovsky vstříc, přitom to není žádná sranda, pustit si domů filmaře.
Mohou se lidé těšit i na nějaké "hlášky", tak, jak je tomu ve Vašich Sluncích, senech?
ZT - Myslím, že si tam nějaké najdou.
Říkáváte, že Vaším hlavním kritikem před natáčením každého filmu bývá Vaše maminka Růženka. Nevydědí Vás, když si přečte scénář?
ZT - To nevím, to se musíte zeptat jí. Teprve dneska jsem jí ho dal přečíst. Zatím nic neříká...
Dovedete si představit, že se místa, kde Babovřesky budou vznikat, stanou stejnými "poutními" místy, jako jsou dnes Hoštice?
ZT - Já si už dovedu představit všecko. Ale turistickou pozornost si vesničky, ze kterých slepím Babovřesky, jistě zaslouží. Ať jsou to Dobčice, Záboří, Pištín, všechny jsou jihočeský půvab sám. Je ještě tolik neobjevené krásy kolem nás, proto doufám, že jí náš film pomůže zazářit a přiblížit všem ctitelům naší krásné "země zamyšlené".
Rozhovor připravili: Dana Voláková a René Kekely
