Naší cestovatelskou skupinku jsme na konci minulého dílu zanechali v ranním Stockholmu. Celkem rádi jsme opustili další trajekt, který se podobal labyrintu, a naše kajuta připomínala kobku. Teď nás čekala druhá část naší cesty – Švédsko.
Po snídani v jedné ze stockholmských kaváren jsme se vydali na prohlídku města. V úterý brzy ráno je město ještě celkem ospalé, a hlavně turistické zóny, například turistická ulička plná krámků se suvenýry, byly naprosto prázdné. Zamířili jsme na hrad, kde hlídala hradní stráž a pak podél přístavu do musea Visa. Museum Visa je velmi unikátní místo. Je to budova obestavěná kolem lodi. Válečná loď Visa se potopila v roce 1628 při své zahajovací plavbě, jelikož stavitelé i pod tlakem krále neodhadli správné vyvážení lodi. Prostě přidali moc soch, moc palub s děly a vůbec byla ta část pod vodou tak třikrát menší než část nad vodou. Zhruba po 300 metrech plavby překlopil loď na bok poryv větru a otevřenými dělovými okénky tam rychle vnikla voda. Utopilo se nejméně 40 členů posádky. Vrak objevili v roce 1956, a jelikož byl pozoruhodně zachovalý, tak ho v roce 1961 vyzvedli ze dna spolu s řadou soch, předmětů a 12-ti členy posádky, které ve vraku nalezli. Loď byla zakonzervována a bylo pro ní postaveno muzeum. Visa stojí uprostřed a kolem ní jsou otevřená patra s ochozy. V každém patře je navíc přiblížen život na lodi, nebo způsob jejího vyzdvihování a konzervace. V jedné místnosti se promítá film, jinde si na simulátoru můžete zkusit navrhnout vlastní loď a otestovat si, jestli se potopí, a úplně dole jsou dochované kosterní pozůstatky a rekonstruované tváře posádky se všemi informacemi, které se o nich z jejich pozůstatků dali vyčíst. Velká, pětipatrová budova byla celá bezbariérově přístupná. V muzeu jsme strávili několik hodin a v obchodu pak nakoupili zajímavé suvenýry. Navíc jsem si zase ověřila, že ve Skandinávii se nekrade. V horních patrech jsem zjistila, že mi někde z vozíku vypadla bunda a Maruška jí našla až v přízemí, způsobně přehozenou přes zábradlí.
Večer jsme se vydali do kempu. V mezinárodním seznamu kempů byl uveden jako bezbariérový. Ale v recepci je to celkem překvapilo. Po chvíli domlouvání si i vzpomněli, že a kde mají bezba WC. Bezba koupelna byla pěkná, ale přes půl kempu od místa, kde měl stát náš stan. Poslali nás radši na místní informace, jestli neví o jiném kempu, ale tam se nás spíš udiveně zeptali, proč nejdeme do hotelu… Začínali jsme si myslet, že stanující vozíčkáři jsou ve Skandinávii asi podobný úkaz jako ufouni. Vrátili jsme se do původního kempu a zabydleli se. Pláž byla pár metrů a hlavně tam už nebyli finští komáři.
Ve středu jsme se vrátili do Stockholmu. Chtěli jsme zkusit štěstí na Globe View, jestli budou mít pro nás místo. Globe view je vlastně střecha multifunkční Globe arény. Je to obří koule, na jejíž vrchol se dá vyjet v jedné ze dvou malých koulí a poskytuje vyhlídku na celý Stockholm. Místo měli, i bezbariérový přístup, a tak jsme se vyšplhali nahoru v kouli společně s japonskou skupinkou. Rozhodně zajímavý zážitek. Pak jsme se vydali do Skansenu, kde jsme se svezli malou lanovkou, podobné té petřínské, ale s přístupem pro vozíčkáře. Večer jsme vyloupili uličku suvenýrů a arabský kebab a vydali jsme se zpátky do kempu. Tam nás však čekalo překvapení, a to v podobě technopárty na pláži. Dunění až do noci vibrovalo zemí pod mým spacákem, ale dělníci u nás v baráku mě vážně naučili spát snad ve všem.
Další den jsme zase balili a čekal nás další trajekt. Tentokrát to byla cesta na ostrov Gotland. Tahle posádka byla dokonalá. I se sami zajímali, zda máme rampu z kufru a kolik potřebujeme místa. Nakonec jsme měli místa na další auto. Výtah byl hned vedle auta a na horní palubu byl pěkný nájezd. Loď byla ale přecpaná. Jelikož jsme jeli pár hodin, neměli jsme kajutu, ale nekoupili jsme si ani sedadla v řadách jak v letadle. S vozíky bychom si tam stejně nesedli. To ale neudělalo víc lidí a ti hned obsadili stoly v restauraci, takže jsme dlouho hledali nějaké místo, kam si s jídlem sednout.
Přistáli jsme v přístavu ve městě Visby a vydali se na prohlídku staré části města. Visby je jedno z nejlépe dochovaných středověkých měst ve Skandinávii. Je obehnáno původními hradbami a plné zřícenin kostelů a chrámů. Jen jediný je dochovaný a aktivní. Samozřejmě jsme ho navštívili, jelikož byl bezbariérový.:) Večer jsme se vydali hledat kemp. První byl nedostavěný, ale druhý byl krásný. Měl velkou bezbariérovou koupelnu hned vedle místa, kde jsme stanovali, veřejně přístupnou kuchyň, krásný výhled a pro dokreslení idylky se na louce proháněla skupinka divokých králíků. Jediné mínus bylo, že sprcha byla na mince. To vozíčkáře vyjde celkem draho, a také není snadné tam ty mince v pravý čas dostat. Už v minulém kempu byla sprcha na kartu, která se musela v pravidelných intervalech přikládat, jinak netekla voda. Snaha o koordinaci vody, vozíčkáře a karty skončila mokrou asistentkou.:)
V pátek jsme se vydali hledat kamenné útvary Rauky. Viděli jsme jich pár, ale spíš byly na nepřístupných místech. Při honbě za Rauky jsme si alespoň zblízka prohlédli les, kam jsme zajeli, a jeli a jeli a lesní cesta se zužovala a zužovala…:) Nakonec jsme skončili ve skanzenu v Bunge, který byl malý, ale pěkný. Ukazoval, jak se stavělo a bydlelo v průběhu staletí. Byli jsme jediní návštěvníci. U skanzenu byla dokonce kadibudka pro vozíčkáře, ale ta původní asi nebyla.:) Odpoledne jsme se vydali trajektem zase zpátky na pevninu. Tentokrát byl trajekt poloprázdný, nedivím se, že se lidem z krásného ostrova nechtělo. Přistáli jsme v Oskarshamenn a zase jeli hledat kemp. Kemp jsme našli, ale recepce byla prázdná, otvírací hodiny skončily v pět. Bylo šest. Ale kemp byl otevřený a WC pro návštěvníky pláže, které bylo zároveň i bezba, také. A tak jsme se ubytovali.
Pokračování příště
Jana Stárková, novinářka na volném kolečku
Foto:
- Ráno ve Stockholmu
- Globeview
- Hradby Visby
- Kostel ve Visby
- Visby kemp
- Kadibudka Bunge
Fotogalerie
