Vítejte v již pátém díle mojí, teď už mohu říct, série. Výlet naší malé skupinky se pomalu přelomil do své poslední třetiny a blížil se ke konci, stejně jako mé vyprávění. Minulý díl skončil v momentě, kdy jsme se sami ubytovali v kempu. Byl moc pěkný, nijak velký, s otevřenou kuchyní s dvěma stoly, kde jsme mohli trávit čas a jíst.
V kempu byly hlavně karavany, které měly vlastní kuchyňku, takže jídelna zůstala v podstatě volná pro nás. Kemp byl obsazený hlavně důchodci a jejich vnoučaty, takže po desáté večer nastalo ticho.
Druhý den, tedy v sobotu, jsme zaplatili pobyt na pár dní dopředu a dostali klíče od bezva WC se sprchou. Dopoledne propršelo, a tak jsme si přispali. V poledne jsme se vydali směr hrad Kalmar. V městečku Kalmar stojí hrad z 13tého století přestavěný na zámek ve století 16tém. Pevnost Kalmar byla vybudována kolem původní obranné věže z 12tého století jako obrana přístavu a průlivu kolem druhého největšího švédského ostrova Öland. Bohužel právě zavírali – ve 4 hodiny – už jsme si pomalu zvykli na to, že ve Finsku i Švédsku jsou opravdu krátké otevírací hodiny. Stejně bychom se ale dostali jen do kaple, tak jsme se vydali alespoň na hradby. Kalmar má vnitřní a vnější hradby, mezi nimiž je travnatý val, po kterém se dá obejít celý hrad. Zvenku je pak vodní příkop a moře. Z valu je tak krásný výhled na pobřeží. Potom jsme se prošli přilehlým parkem, který byl opravdu pěkné upravený, až do města. Zamířili jsme opět ke kostelu, jehož početné věže jsme viděli právě z hradu. Kostel byl tradičně bezbariérový a automatizovaný. Byl monumentální s obřími varhanami a zrovna tam probíhala zkouška nějakého pěveckého sboru.
V neděli jsme se vydali do města Jönköping, které leží na jižním konci jezera Vättern. Původně jsme přemýšleli i o tom, že si někde mezi jezery Vättern a Vänern najdeme kemp, ale po zkušenosti s mraky komárů u jezera ve Finsku jsme se rozhodli zůstat raději u moře. V Jönköpingu jsme navštívili místní muzeum zápalek, které vzniklo na místě původní továrny. Švédsko má patent z roku 1844 na takzvané bezpečnostní zápalky, v témže roce byla založena i továrna a od roku 1852 se začaly zápalky rozvážet do celého světa, ve kterém rychle získali reputaci. Dostali jsme se jen do expozice v přízemí, kde jsme shlédli film o historii výroby zápalek a prohlédli si několik původních strojů. Muzeum vystavuje také mnoho potisků krabiček, které byly navrhovány i pro ostatní země. Potom jsme se vydali do parku s vyhlídkou na jezero. Mělo nám být jasné, že vyhlídka bude na kopci, a to taky byla. Ale stála za to. Dali jsme si svačinu a tentokráte autem jsme zamířili jak jinak než ke kostelu. Bezbarierovému. Tento kostel byl ale opravdu pokrokový - místo obyčejné kasičky na příspěvky měl terminál na kartu s možností volby, na jakýže dobročinný účel chceme, aby náš dar putoval. Byli jsme snad jediní návštěvníci, a tak Maruška neodolala a zahrála na klavír. Nikdo nic nenamítal. Návštěvu Jönköpingu jsme zakončili v kavárně.
V pondělí jsme jeli na ostrov Öland, ale tentokráte bez trajektu – na ostrov vede z Kalmaru 6 km dlouhý most nad mořem. Zajímavý zážitek jet po mostě a všude vás obklopuje voda. Ostrov je 136 km dlouhý, ale maximálně jen 16 km široký. Má na něm nepřetržitě foukat vítr. Když jsme tam byli my, bylo horko, což jsme si celkem užívali, protože chladných dnů bylo víc. Podle archeologů byl ostrov osídlen již 8000 let př. Kr. obyvateli, kteří se na něj dostali z pevniny po ledě. Na Ölandu jsou k vidění četná kamenná pohřebiště z doby železné, odkazující na éru Vikingů. První zastávka naší jízdy byla u velkého runového kamene, který obsahuje vikingskou báseň z 10. století. Kromě kamene v louce zde byla jen další bezbariérová kadibudka.:) Dále jsme zastavili na jednom z pohřebišť, které bylo do tvaru lodi. Nechyběl ani větrný mlýn. Pak jsme zamířili na maják s ptačí rezervací. I když ovčí a kozí rezervace by bylo výstižnější označení. Úzká silnice lemována loukami byla ovcemi obklopena. Dali jsme si jídlo. Opravdové jídlo. Proč to zdůrazňuji? Přes čtrnáct dní jsme žili na kuskusu a konzervách. Odpoledne jsme se vydali zpátky do kempu a připravovali se na další přesun. Tentokráte do Malmö – našeho posledního stanoviště.
Úterý byl přesouvací den. Ráno jsme sbalili a vydali se na cestu na úplný jih Švédska. Kemp jsme si vybrali přímo u mostu, který spojuje Švédsko s Dánskem. Unikátní stavba propojuje švédský přístav Malmö s dánskou Kodaní. Stavba 16 km dlouhého mostu trvala 5 let. Stavba se skládá z umělého poloostrova, podmořského tunelu, umělého ostrova a zavěšeného mostu. Most je dvoupatrový – nahoře jezdí auta a dole vlaky. Kemp byl přímo u pláže a byl obrovský – největší, v jakém jsme byli. A byl plný. Dostali jsme místo u bezbariérové koupelny s WC, ale byl rozbitý zámek, tak jsme se přesunuli jinam. Večer jsme šli na pláž pozorovat západ slunce, který krásné osvětloval obdivuhodný most. A pak spát. V kempu byl rámus a Maruška se odvážně vydala požádat Švéda v karavanu, zda by mohl ztišit hudbu. Když se vrátila do stanu, vyslechli jsme si řadu nadávek ve švédštině – Švéd netušil, že Maruška umí švédsky. Prý je slavnost slunovratu, tak co se divíme. Radši jsme se nedivili a usnuli jsme.
Druhý den jsme se vydali na prohlídku Malmö – pěšky. Mělo to být blízko, jenže jsme museli uhnout z cyklostezky a trošku jsme zabloudili. Jestli jsem psala, že všude ve Skandinávii byli ptáci, tak tady jich bylo plné centrum. Hlavně nějakých hus a kachen. Zašli jsme k místnímu hradu, který vypadal jako divná továrna, pak prošli hlavní třídou a skončili na pizze. Zpět jsme šli po pláži a zastavili se na molu. Jestli byl minulý večer v kempu rámus, tak tento večer ho překonal. Opravdu asi něco slavili.
Ve čtvrtek jsem přemluvila Ivu a jeli jsme do ZOO.:) Do města Hoor. A tam jsme ho konečně viděli – LOSA! Losice měla zrovna dvě malá losátka. Krmili jsme jí větvemi přes plot. A ve vedlejším výběhu byl i mladý los, který už měl sice parohy, ale ne ještě plně rozvětvené. Zato byly jakoby semišové a lákaly k pohlazení. Ovšem není radno zahrávat si s losem. Výjimečně může vážit až půl tuny a díky jeho svéhlavosti se ho nikdy nepodařilo domestikovat. ZOO byla opravdu pěkná. Uchvátila nás i dvě malá medvíďata, která ochotně pózovala stejně, jako velcí medvědi vedle. Pak jsme jeli do města Lund, kde stojí monumentální katedrála. Sice měla bezbariérový přístup, ale byla zavřená – ironie, po všech těch přístupných kostelech. Je vidět, že katedrála už je jen turistická atrakce. Prošli jsme si alespoň část města, ve kterém jsou domy už znatelně ovlivněny dánským stylem architektury. A zpět do kempu připomínající cirkus.
V pátek nás přivítal déšť. Zabalili jsme a čekal nás přejezd mostu do Dánska a prohlídka Kodaně. Bohužel, kvůli dešti a mlze nebyla jízda tak velkolepá, jak jsme čekali. A déšť v Kodani, nemožnost zaparkovat a šílené uzavírky silnic nás odradily i od prohlídky. Skončili jsme v nákupním centru. Odpoledne jsme se vydali směr přístav Getser, původně najít kemp a naposledy přenocovat. Žádný otevřený kemp jsme ale nemohli najít, a když jsme dobloudili až do přístavu, měli jsme dvě možnosti – buď se vrátit do kempu, který byl údajně otevřený a jen jsme ho nenašli, nebo zajet do přístavu, zkusit se dostat na dřívější loď a dát si přejezd nočním Německem. Po silnici šla kočka. Zahnula do přístavu. Bylo rozhodnuto. Za menší pokutu nás pustili do přístavu a mohli jsme čekat, jestli se vejdeme na nějakou loď. Vešli jsme se. Trajekt byl asi nejstarší z těch, kterými jsme jeli, na horní palubu jsme se podívat nemohli a na bezba WC jsem se bála, že se mísa rozsype.:) Po celkem krátké plavbě začala cesta směr Praha, kam jsme přijeli v sobotu ráno a naše výprava tím skončila.
Když to shrnu, tak to byl jeden z mých nejdobrodružnějších zážitků. Dát tři týdny po severu na vozíku, spát pod stanem a jíst jídlo z ešusu, ve kterém se celé i připravilo, byla výzva. Byla to výzva pro nás všechny, jak tu okolečkovanou část, tak tu neokolečkovanou. Té neokolečkované děkujeme. Moc děkuji Marušce, mé asistentce a kuchařce a Matějovi, že bezpečně odřídil 4000 kilometrů. A že to přežil tři týdny se třemi ženskými.:) Ale děkuji i Ivě, která to celé vymyslela, naplánovala a ukecala mě. Všichni jsme to přežili bez větších následků. Alespoň doufám, že se později něco nevynoří.:) Děkuji, že jste četli mou malou severskou sérii a snad vám přišla zajímavá.
A jak to dopadlo s mým narozeninovým dárkem? Dostala jsem fotoknihu sestavenou z fotek, které jsme pořídili během naší cesty. Mimochodem, fotek bylo původně 4000.
Fotodokumentace:
Kalmar
Jönköping - sirkarna
Öland - pohřebiště
Malmö – most
Malmö - hrad
Getser - na ceste domu
Jana Stárková
Novinářka na volném kolečku
Fotogalerie
