Při příležitosti oslavy 45. výročí orchestru Josefa Hlavsy se konalo setkání členů kapely. Oslava byla pojata opravdu netradičně! Byli pozváni všichni členové, kteří kdy v kapele hráli, zpívali nebo jinak působili. Seznam obsahoval přibližně 150 jmen!
Nápad se objevil v hlavě Josefa Hlavsy, zakladatele orchestru, který si řekl, že toto výročí by se mělo náležitě oslavit. A protože se oslava týkala orchestru a jeho dlouhé historie, tak by na ní určitě neměli chybět všichni členové, kteří se kdy na jeho působení podíleli. O organizaci se postaral syn Petr, který je v hudebním oboru velice známý jako majitel firmy na zvučení a osvětlování.
V Malém sále Paláce Žofín to tedy opravdu žilo! Vzduchem se linula velmi příjemná atmosféra, kterou vytvářeli bývalí kolegové, hudebníci a přátelé, které budou už navždy spojovat nezapomenutelné zážitky a chvíle strávené v orchestru. Spousta sólistů přišla s osobním dárkem – zahráli nebo zazpívali. Oslava měla obrovský úspěch. Celkem se sešlo více než 200 muzikantů, zpěváku, techniků, řidičů a přátel. Někteří se delší dobu neviděli a tak bylo dojemné, jak si staří pardálové padali do náručí.
A jak prožíval oslavu hlavní aktér Josef Hlavsa? Učil se hrát na cimbál, krájel dorty, povinně si ťuknul se všemi hosty, tak trochu dělal vrátného a přebírače darů, se všemi se fotografoval a u fotografií promítaných v televizich vzpomínal na své černo vlasaté časy.
„45letým trváním orchestru se u nás může pochlubit málokdo,“ začal vyprávět Josef Hlavsa. “S námi spolupracovalo tolik muzikantů a zpěváků, že si nedovoluji je zde všechny jmenovat. V orchestru se vystřídalo více než 152 muzikantů a to jsem určitě na záskokové zapomněl. Zpívala s námi Helena Vondráčková, Marie Rottrová, Láďa Kerndl, Bohuš Matúš nebo také Ondřej Ruml. Jak říkám, kdo si přinese noty, toho doprovodím. Jsem velký kamarád s Josefem Vejvodou (vnuk autora skladby Škoda lásky). S tím jsem se seznámil na fotbale jako junior, on hrál za Vrané a já za Jílové. Pak naše přátelství utužila spála, když jsme spolu leželi v nemocnici. Například Zuzana Stirská, jak já jí říkám naše Yma Sumac, s námi zpívala až do roku 1981, kdy emigrovala. Byla velká náhoda, když jsme vyjeli do Hannoveru a ona byla ve stejném programu ve stejném hotelu jako my,“ řekl Josef Hlavsa a zase běžel mezi své kamarády, kteří přišli především za ním. „Jo a velká pocta pro nás byla, že jsme hráli na svatbě Yemiho AD. My, už věkem zasloužilí chlapáci a vybral si právě nás. Snad jsme jim dobře zahráli, když jsou pořád spolu a dnes na oslavu i přišel “ dodal pan Hlavsa.
Foto: Orchestr Josefa Hlavsy
Fotogalerie
