Každý má jistě svou představu o tom, jak a kde bude trávit stáří. Někdo chce zbytek života strávit na venkově, jiný by se bez městského ruchu neobešel. Jisté ale je, že stáří nechce nikdo prožít sám. Ideálním řešením může být seniorský dům, ve kterém naleznou stárnoucí lidé vše nutné pod jednou střechou – domov, stravu, zdravotní péči, volnočasové aktivity, ale poznají i nové přátelé.
Při příležitosti blížícího se otevření nejmodernějšího seniorského domova, Penzionu Borová v Trnové u Prahy, jsme vyzpovídali jeho hlavní architektku Ing. arch. Annu Lacovou, jejíž slova doplnila majitelka a současně investorka projektu Barbara Kovačková.
Anna Lacová se narodila v roce 1978 v Praze. Vystudovala Fakultu Architekturu na pražském ČVUT a od roku 2008 pracuje jako samostatný architekt. V letech 2008 – 2012 spolupracovala na pořadu TV Prima – Jak se staví sen. V současné době se věnuje jak architektonickým návrhům vlastních staveb (především rodinných domů), tak návrhům interiéru a to jak bytových, tak komerčních. Je matkou dvou dcer, Karolínky a Dorotky.
Proč jste přijala tento projekt pod svá křídla?
Projekt mi od počátku připadal velmi zajímavý svým zaměřením i uvažováním investorky. Byl nastaven tak, že jsem cítila, že spolupráce na něm by mohla přinést dobrý výsledek a ráda jsem se ujala příležitosti podílet se na realizaci domu, kde by měli staří lidé důstojné místo k žití, a to jak v pohodě, tak v nemoci.
Jak dlouho Vám celý projekt zabral od úplného počátku do kolaudace?
Na projektu jsem začala spolupracovat na podzim roku 2010, kdy již byla hotová hrubá stavba a zásadní princip fungování budovy byl již dán. Já jsem se tehdy začala věnovat především řešení interiérů.
Jak se Vám spolupracovalo s paní Barbarou Kovačkovou a jak jste se poznaly?
Paní Kovačková mne oslovila (nevím, zda na základě nějakého doporučení, či zda mě znala z pořadu JSSS) s nabídkou spolupráce na svém projektu a já ji ráda přijala.
Už jste někdy něco podobného dělala?
Osobně jsem neměla zkušenosti s podobným zařízením, mohla jsem zde však částečně uplatnit své zkušenosti z realizace hotelových interiérů a restauračních provozů. Jelikož jsem se v rámci objetu pokoušela navodit spíše bytovou atmosféru, mohla jsem čerpat i ze svých zkušeností v oblasti návrhů bytových interiérů.
Jak dlouho Vám zabralo vytvořit představu domu tak, aby byl vhodný pro seniory a pacienty se specifickými potřebami? Měla jste jasnou vizi už od počátku nebo to byl běh na dlouhou trať?
Vlastní provoz objektu byl v momentě, kdy jsem do něho vstoupila už v podstatě dán, dispozičně jsem tedy objekt nijak neupravovala. Specifické potřeby se spíše promítly do designu a stylu nábytku a celkového výtvarného ladění interiérů.
Jak jste vytvářela pokoje pro pacienty s Parkinsonovou chorobou? Konzultovala jste s odborníky co vše je potřeba?
Tyto pokoje řešila celé investorka, já se podílela jen na barevném doladění.
Bylo náročné postavit celý areál tak, aby byl bezbariérový?
Toto bylo v momentě, kdy jsem do projektu vstoupila, již vyřešeno. Určitě to ale jednoduché nebylo.
Na základě čeho jste volila použité materiály, barvy, nábytek?
Chtěla jsem vytvořit příjemnou a optimistickou atmosféru a to v rámci všech prostor, kde se budou klienti pohybovat. Používala jsem tedy teplé přírodní odstíny, oranžové a žluté tóny mi pomohly projasnit i prostory s menší dávkou přirozeného osvětlení a celkově tato kombinace místnosti zútulnila. Zásadně jsem se zřekla barev běžně používaných v klasických zdravotnických zařízeních, jako je mentolově zelená, šedá, studené pastelové odstíny… atd. Nábytek byl navržen v bytovém stylu, aby nepřipomínal nemocniční vybavení, ale působil jako běžný nábytek co mají lidé v ložnicích či obývacích pokojích. I vybavení prostor pro stravování je kavárenského typu, daleko od běžných jídelen.
Z jakého materiálu jsou podlahy?
Podlahy jsou z materiálu Marmoleum, které má nejen užasnou barevnou škálu možností, ale mohli jsme si tu dovolit i zajímavé výtvarné řešení společných komunikací, jako například vyřezávané dekory v podlaze. Na údržbu je tento materiál velmi praktický a je často používaný v podobných zařízeních – jen jeho výtvarné ztvárnění je tu trochu jiné. Podlaha je vytápěná.
Jaké jsou rozdíly v jednotlivých pokojích? Mohou se třeba ubytovat i páry?
Pokoje jsou jak pro jednotlivce, tak pro páry, v rámci objektu jsou i velkorysé apartmány s vlastní kuchyňkou, které jsou v podstatě řešeny jako garsoniéry. Jsou dvě výtvarné varianty, jemnější kombinace bílé a dřevo-dekoru javor a černohnědé v kombinaci dřevo-dekoru javor. Pracovně jim říkáme dámské a pánské varianty. Pokoje mohou být na přání vybaveny i drobnou dekorací a obrazy, obecně ale necháváme konečně dovybavení až na klientovi a myslíme na uplatnění jeho osobních drobností.
Pokoje jsou opravdu nádherné. Jsou vybaveny speciálními zdravotnickými přístroji, a přesto nepřipomínají LDN ani nemocniční lůžka. Jak jste to dokázala?
K návrhu pokojů jsem v Penzionu Borová přistupovala spíše jako k ložnicím či malým garsoniérám, záměrně jsem se snažila potlačit jakoukoli spojitost s nemocničním zařízením. Velkou pomocí v tomto ohledu je nadstandardní řešení postelí od firmy Linet, které jsou maximálně funkční, ale designem se od nemocničního inventáře co nejvíce odklánějí.
Kde se budou moci obyvatele domu scházet ve volném čase, pokud nebudou chtít být ve svých pokojích?
Těchto prostor je v rámci komplexu opravdu dostatek, je tu několik menších společenských místností, takových malých obývacích pokojů s televizí, malou kuchyňkou a jídelní částí, to je pro uzavřenější společnosti, dále tu máme hlavní jídelnu, která je pojata spíše jako restaurace a dále útulnou kavárnu, kde se předpokládá i hojná účast externích návštěvníků. Ta je řešena tak, aby co možná nejvíce připomínala běžnou městskou kavárnu.
Slyšela jsem dobře, že je v areálu i kino? To byl také Váš nápad?
Spíše bych řekla prostor pro projekci. To byl nápad investorky a myslím, že se shledá s pozitivním ohlasem.
Velmi mne zaujaly ohromné lustry v kantýně. Mají něco symbolizovat?
Designové lustry vyráběné na zakázku nám pomáhají navodit útulnou atmosféru v místnosti a ve večerních hodinách poskytnou krásnou světelnou atmosféru.
Jídelna je krásně prosvětlena obrovským stropním oknem. Jak vás napadlo přivést světlo do prostoru takovým způsobem? Obecně je všude velký přísun venkovního světla.
Tuto myšlenku si nemohu přivlastnit, byl to zcela nápad investorky a já ho jen s velkým ohlasem kvitovala.
Má pro Vás tato stavba nějaký zvláštní význam?
Tento projekt je mi velice blízký a milý, protože se mohu podílet na tom, aby byť jen malá část starých občanů mohla prožít důstojné stáří v komfortu a pohodě. Je mi jasné, že se bude jednat jen o velmi malou skupinu, ale i tak to, myslím, stojí za to.
Poslední dvě otázky směřovaly na investorku projektu, paní Barbaru Kovačkovou, která přišla s nápadem postavit seniorům něco mnohem víc, než klasický domov důchodců.
Jak je zajištěné propojení pokojů s hygienou, masážemi, vodoléčbou?
Všechny byty mají své sociální zařízení (WC, sprcha, umyvadlo). V lůžkové části mají některé pokoje také koupelnu se sprchou ale je zde i centrální koupelna s vanou, kde se ležící klienti s pomocí našeho personálu umyjí. Všechny byty a pokoje jsou bezbariérové, v domě jsou dva výtahy tak není problém pro ubytované využívat vodoléčbu i masáže.
Jak jsou ubytovaní v kontaktu s doktory a ostatním personálem?
V našem seniorském domově, tedy v Penzionu Borová, je ordinace lékaře včetně sesterny. Praktický lékař u nás bude ordinovat prozatím 1x. Do budoucna plánujeme úpravy ordinačních hodin dle potřeb klientů. Specialisté (ORL, psychiatr, dietolog, aj.) k nám budou dojíždět 1x do měsíce. Budeme mít svůj vlastní zdravotnický personál a ošetřovatele na třísměnný provoz. Tento personál bude k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
Pro více informací navštivte www.penzionborova.cz
