Podle Diagnostického a statistického manuálu (aktuálně ve čtvrté revizi - DSM-IV), který vytvořila Americká Psychiatrická Asociace, se na území hlavně USA, považuje za člověka s poruchou osobnosti ten, kdo naplňuje následující definici:
„Přetrvávající vzorec prožívání a chování, který se významně odlišuje od očekávání v kultuře, ve které jedinec žije, je rozsáhlý a nepružný, má počátek v adolescenci nebo raném dětství, je stabilní v průběhu času a způsobuje utrpení nebo poškození".
Je možné pozorovat, že se jedinec nápadně a dlouhodobě projevuje nestabilitou v mezilidských (interpersonálních) vztazích. Sám sebe hodnotí pokřiveně, emoce jsou nestálé a nevyrovnané, svoji osobnost nemají „pod kontrolou“, proto podléhají nekontrolovatelně nejrůznějším impulzům.
Příčiny vzniku poruch osobnosti nejsou zcela jasné, ale významnou roli hrají biologické faktory (genetické predispozice), faktory působící na těhotnou matku, kam nejčastěji řadíme virová onemocnění a stres a faktory rizikového porodu či samotný porod, kdy dojde k hypoxii či jinému poranění mozku novorozence. Všechny zmíněné faktory, ale i řada dalších mohou mít negativní vliv zdravý vývoj mozku dítěte.
Mezi další významné faktory patří vliv prostředí, v jakém dítě vyrůstá a jaké osobnosti ho formují. Konfliktní a emočně vypjaté prostředí můžeme považovat za prostředí s negativními vlivy na jednotlivce i skupinu. Týrané, sexuálně zneužívané děti, zastrašované či vychovávané v příliš tvrdém režimu nebo vychovávané osobou s poruchou osobnosti, stejně tak jako děti rozmazlované, s příliš volnou morálkou jsou „adepty“ na život s poruchou osobnosti. Zásadní vliv v mnoha případech má také ztráta někoho blízkého, ale i to, pokud je rodina neúplná, kdy jeden z rodičů nemá o dítě zájem. Opomenout však také nemůžeme vliv vrstevníků, školy a sociálních sítí vč. facebooku a počítačových her.
Člověk s poruchou osobnosti je hodnocen dle diagnostických kritérií. Porucha je vymezena minimálně pěti z níže uvedených příznaků:
- vyhýbání se reálnému či domnělému odmítnutí,
- nestálé vztahy, střídání vztahů, nadměrné idealizace či znehodnocování vztahů,
- poruchy identity: narušené, převrácené či nestálé sebehodnocení a mínění o sobě,
- tendence jednat impulzivně minimálně ve dvou (potenciálně) sebepoškozujících oblastech, kterými jsou: sexualita, utrácení za cokoliv, abúzus návykových látek, bezohledné řízení vozidla, záchvaty vlčího hladu,
- opakované suicidální tendence, hrozby a vyhrožování, sebepoškozující jednání,
- reaktivní nálady s emoční nestabilitou nasedají na stavy podrážděnosti či úzkosti, které mohou trvat několik hodin až několik dnů ve výjimečných případech,
- chronické pocity prázdnoty,
- nepodložená intenzivní rozhněvanost a i ztráta kontroly nad hněvem - projevy zlosti, neustálý hněv, opakované neopodstatněné fyzické výpady vůči druhým osobám.
- vztahovačné představy spojené se stresem a/i těžké disociační příznaky
Zdroj: Diagnostika a terapie duševních poruch/Dušek, Večeřová-Procházková
Zpracovala: L. Žáčková
