Je možné se vůbec podívat do budoucnosti? A s jakou přesností? Zadáte-li si do vyhledávače slovo věštění, objeví se nekonečná řada webových stránek a nabídek na věštění, ale o tom, co to je věštění najdeme jen pár řádků na samotných stránkách a na stránkách Wikipedie. Vědí tedy vůbec novodobí věštci, co to to věštění doopravdy je či čím by mohlo být?
Myslím, že většina z nich ne. Zajímá-li to vás, vytrvejte u těchto řádků až do konce.
Věštec dnešní doby je charakterizován jako osoba s údajnou schopností předpovídat budoucnost nebo vyjevovat lidem boží vůli a třeba i vykládat sny, které patří do kategorie „věštecké“. Budoucnost se dá předvídat na základě metod a praktik, které dovedou tázajícího se k oraculu, což je v překladu věštba.
Již Platón tvrdil, že duše je nesmrtelná, ale na druhé straně se staletími nese jeho okřídlené: „Vím, že nic nevím“, přesto i dnes můžeme jen potvrdit, že jako filosof nebyl dodnes překonán. Je-li duše nesmrtelná, žije v čase v těle svého hostitele nebo mimo něj, ale nikam se neztrácí a je stále přítomná. Jen časem se může měnit, zda se jedná o zdokonalování či očišťování, těžko říci.
Filosof Aristoteles vyjadřoval přítomnost jako vydělení z minulosti a budoucnosti, která se dá číst vpřed i nazpátek. Tvrdil, že přítomnost obsahuje minulost a rozvrh budoucnosti, což může být základem věštění. Z pohledu filosofického se jedná o metodu, která dala základ daseinanalýze.
Dasein, daseinalýza vyjadřuje bytí teď a tady. Principiálně se zaměřuje na vystavěné přirozené (původní) lidské skutečnosti, zkušenosti a hodnoty. Z pohledu „věšteckého“ se tedy může jednat o práci se vzorci jedince, kterými prošel, ve kterých se pohybuje a výsledkem je předpoklad chování a vyústění chování v budoucnosti, které věštec hodnotí vlastní přidanou hodnotou, tedy jak je vidí on, v čemž se zrcadlí i jeho zkušenosti, jeho úhel pohledu, ale i obecné znalosti, částečně vzdělanost a zkušenosti s konkrétním tématem. Toto uvědomění mi utvrzuje, abychom se spíše přikláněli k označení předpoklad budoucnosti, nežli věštění.
Z pohledu filosofického i psychologického se prostřednictvím daseinanalýzy podněcuje jedinec k obnově lidské svobody a odpovědnosti, která v něm dřímá, je někde hluboko, u jeho vlastního pramene. Člověk je chápán jako ten, kdo rozumí bytí, světu i sobě, což je rozhodující myšlenka, kterou daseinanalýza rozvíjí například v psychoterapii.
Podle Martina Heideggera, německého nejvlivnějšího filosofa 20. století platí, že chceme-li vstoupit do duše člověka, musíme vstoupit a pobýt u těch věcí, právě u těch vystavěných přirozených (původních) lidských skutečností, zkušeností a hodnot a pochopit je. Takže pravda o nás je v každém z nás, jen ji neumíme objevovat, ale možná ani nechceme a bráníme se jí.
Z moderního pohledu je dobré hledat předpoklad vlastní budoucnosti a pracovat s ním, jen tak se zbavíme privace, tedy nedostatku něčeho, chybění někoho, odnětí či oloupení toho/o to, co jsme měli. Často je privace příčinou nemocí. Například psychická nemoc je považována za privaci – chybění něčeho podstatného, co člověk měl, ale také nemožnost vykonávat, co chtěl.
Co říci na závěr? Snad jen tolik, že je vlastně jedno, jakým nástrojem se díváme do své budoucnosti, ale podstatné je, abychom se do ní dívali a nenaslouchali prostým manipulacím s naším vlastním zdrojem a vystavěnými přirozenými původními skutečnosti, zkušenostmi a hodnotami.
-lz-
