Břitva je velice ostrý nástroj, který je primárně určen na holení mužských vousů. Správně ostrá ořízne všechny druhy vousů, které jejich nositel nechce mýti a právě proto byla použita i ve filozofii jako předmět, který rázně a jednoduše oddělí vše, co na dané místo nepatří, respektive oddělí podstatné od nepodstatného.
Představíme si tedy tři známé „filosofické břitvy“:
Occamova břitva: Ořízne to, co je nepodstatné. Jde o princip logické úspornosti. Za vhodné vysvětlení se považuje to, které je ze všech nejjednodušší pro vysvětlení daného jevu. Ve vědě „ořezává“ řeší problém nekonečných rozmanitých teorií, které vedou ke shodným (stejným) výsledkům.
Teorie pochází z 19. století a je připisována Williamu z Ockhamu, anglický františkán a významný logik.
Princip je definován: Pluralitas non est ponenda sine necessitate - Množství se nemá dokládat, není-li to nezbytné.
Pozdější definice: Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem - Entity se nemají zmnožovat více, než je nutné.
Vysvětlení: Pokud pro nějaký jev existuje více vysvětlení, je vhodnější (správnější) upřednostňovat to nejméně komplikované.
Užší vymezení Occamovy břitvy: Pokud není nějaká část teorie pro dosažení výsledků nezbytná, tak do teorie nepatří.
Popperova břitva: Teorie, která nemůže být vyvrácena, je bezcenná. Vyjadřuje tedy podmínku testovatelnosti a falzifikovatelnosti hypotéz (napodobení či padělání něčeho) a teorií. Princip břitvy vyjadřuje to, že nemá smysl se zabývat těmi teoriemi, které nelze vyvrátit.
Princip je definován: Vědecké teorie jsou ověřitelné. Ověřitelné teorie je možné na základě ověřovacího postupu zamítnout (a nahradit teoriemi jinými).
Teorie je pojmenována po Karlu Popperovi, který první formuloval podmínku falzifikovatelnosti.
Humeova břitva: Princip vnášející racionalitu do víry a zázraků.
Princip je definován: That no testimony is sufficient to establish a miracle, unless the testimony be of such a kind, that its falsehood would be more miraculous, than the fact, which it endeavours to establish... - Žádné svědectví není s to dokázat zázrak, ledaže by šlo o svědectví takového druhu, že by jeho mylnost byla ještě zázračnější než skutečnost, kterou se snaží doložit.
Užší vymezení Humeovy břitvy: Jakýkoliv svědek může být oklamán, tudíž je zázrak obtížně doložitelný.
Navrhl jej skotský filosof David Hume ve své studii, ze které vyplývá, že žádné náboženství nemůže stát na zázracích. Náboženství stojí na víře a na vzájemné důvěře a předpokládá, že člověk, svědčící o zázraku nelže – dá se mu věřit.
MUDr. František Koukolík, populizátor vědy, vysvětluje Humeovu břitvu následovně: Nevědomost, omyl, lež a podfuk je pravděpodobnější než zázrak.
