Dokonalé ženské křivky jsou snem nejen samotných žen, ale také mužů, kteří se často kochají pohledem na ně. Jak vyzrát na nepotřebné tuky a ještě z nich mít užitek? Odpovědí je moderní metoda transplantace tukové tkáně, která nahrazuje stále častěji silikonové implantáty.
Během okamžiku lze odsát šetrně tuk z míst, kde ho je nadbytek a doplnit v místech, kde schází.
Při augmentaci prsů tukem bohužel obvykle nedocílíme tak velkého objemu, jaký je možné dosáhnout jednou operací při použití implantátů. Silikonové implantáty zatím tedy tuk zcela nemůže nahradit. Zákrok také nelze provést u velmi štíhlých klientek, u kterých není kde potřebný tuk odebrat.
Stále ještě však není zcela možné při použití této techniky zvětšování prsou dosáhnout většího požadovaného objemu. Silikonové implantáty zatím tedy tuk zcela nemůže nahradit. Zákrok také nelze provést u velmi štíhlých klientek, u kterých není kde potřebný tuk odebrat.
Přenosy tukové tkáně se provádí s různou úspěšností více než sto let a injekční transplantace tuku již desítky let a stále se metoda úspěšně vyvíjí. Tento postup minimalizuje riziko vzniku kalcifikací a cyst, které dříve způsobovaly obtíže při diagnostice a detekci možného karcinomu prsu. Významným efektem je docílení obrazu normálního prsu při vyšetřovacích metodách.
Jak transplantace probíhá
Nejprve lékaři provedou odběr tukové tkáně z podkoží kdekoliv na těle. Obvykle to bývá oblast břicha, boků, nebo stehen. Odběr je obdobou klasické liposukce s tím rozdílem, že se provádí velmi šetrně speciálními kanylami, s nižším podtlakem, rovnou do sterilních stříkaček.
"V našem případě je možné odebrat tuk pomocí nejmodernějšího přístroje pro invazivní ultrazvukovou liposukci Vaser Lipo, u které dochází k minimálnímu porušení tukových buněk a tuk je ihned po odběru vhodný k přenosu do jiné oblasti. V místě liposukce je navíc minimální riziko nerovností a vzniklá volná kůže v odsávané oblasti se velmi rychle smrskne," vysvětluje plastický chirurg Libor Kment z kliniky plastické chirurgie Esthé.
Po odebrání tuku se provádí čištění (separace) tukové tkáně a následně aplikace tuku.
„Metod separace kvalitní tkáně je mnoho. Mezi nejrozšířenější a přitom nejúčinnější metody patří tzv. Colemanova metoda využívající odstředění tuku pomocí centrifugy, kdy se pro vlastní přenos využije jen střední část sedimentu, která obsahuje největší množství živých neporušených buněk včetně mezenchymálních kmenových buněk. Jiná metoda využívá speciální filtrační zařízení, v němž se tuk profiltruje, zbaví poničených buněk, promyje a čistý je připraven k aplikaci,“ doplňuje Libor Kment.
Samotná aplikace tuku by měla být provedena po mikrokapkách, které se aplikují do co největšího množství „tunýlků“ v tkáni v příjmové oblasti v mnoha vrstvách. To zaručí výživu pro co největší množství buněk, a tím minimální nekrózu buněk a jejich co nejmenší resorpci.
„Nesprávná je aplikace širšími kanylami pod vysokým tlakem, která se běžně používala a dodnes používá na některých pracovištích. Přenos je sice rychlý, ale vytváří depa nahromaděného tuku, který nemá výživu, a to vede právě ke vzniku tukových nekróz, cyst a pozdějších kalcifikací. Navíc vysoký tlak způsobí další destrukci tukových buněk,“ upozorňuje Libor Kment.
Jedinou nevýhodou výše popsané transplantace je, že se určité množství tuku může vstřebat a k dosažení trvalého stavu je tak nutné někdy operaci opakovat a tuk doplnit. Odborníci však věří, že progresivní vývoj dovede metodu odběru tuku a jeho přenosu k nejvyššímu stupni dokonalosti.
Zdroj a foto:www.esthe-plastika.cz
-lz-
