Dovolujeme si vám představit Michaela Trousila, muže s nesporným výtvarným nadáním, jehož obrazy zaujmou, potěší, ale i překvapí precizností či tématem. Jeho životní příběh a dráhu malíře se vám on sám pokusí přiblížit svým životopisem i ukázkou své tvorby.
Narodil jsem se v roce 1967 v Praze - Podolí s těžkou vadou sluchu, jako jediný syn nedoslýchavé matky a neslyšícího otce. Jelikož jsem křtěný Vltavou, dala mi asi do vínku lásku k malování. Moje babička říkávala, že už jsem v prvním roce mého života uměl hezky držet pastelku. Jaké byly tenkrát moje první výtvory, si nepamatuji. Maminka mi přála, kupovala mi barvičky a já maloval a maloval. Byl jsem klukem obklopený světem ticha, který maluje život kolem sebe svýma dětskýma očima.
Když jsem nastoupil do základní školy pro neslyšící v Radlicích, začal jsem později chodit na LŠU na Žižkov. Učil jsem se tam u akademického malíře Úlehla základům malířské techniky. Vydržel jsem tam bohužel jen dva roky. Děti se mé sluchové vadě posmívaly a já jsem to těžce nesl. Tady jsem poznal, jak mohou být děti ve své zdravé nevědomosti zlé.
Maminka mne pak přihlásila na soukromé hodiny k jedné výtvarnici do Břevnova, už si nevzpomínám, jak se jmenovala. Další rok a naposled jsem se učil u akademického malíře Herinka. Také si vzpomínám, že jsme jednou šli na Petrské náměstí do jedné školy, kde nám učitelka na malování slíbila, že mně vezme. Když jsme tam přišli, tak nám sdělila, že si to rozmyslela a nemůže mně vzít. A to proto, že bych svou sluchovou vadou rozptyloval děti, prý by to bylo, jako kdyby přivedla do třídy černocha. Neuvěřitelné, že?
To bylo v době budování lepších socialistických zítřků. Poté jsem maloval pro svoje potěšení buď tuší, perem, pastelkou, vodovkami, olejovými barvami a také jsem zhotovoval linoryty. Několik mých humoristických grafických kreseb jsem poslal do časopisu Gong, který tehdy sídlil v Karlíně. Redakce později chtěla, abych kresby tematicky zaměřil na sluchové postižení. To bylo důvodem, proč jsem přestal své kresby do časopisu posílat, neměl jsem chuť ironizovat toto téma.
V roce 1983 jsem ukončil základní školu v Radlicích a nastoupil jsem na odborné učiliště pro mládež s vadami sluchu na Smíchově, na čtyřletý obor strojní mechanik. V červnu 1987 jsem obdržel výuční list s vyznamenáním a v srpnu téhož roku jsem nastoupil do podniku ZPA Košíře, kde jsem v Klempírně zhotovoval desing krytů a panelů pro elektropřístroje. V té době jsem se oženil a narodil se nám zdravý syn Michael. Starosti o rodinu zatlačily moji zálibu v malování do pozadí.
V roce 2001 jsem se rozvedl a syn byl soudem svěřen do mé péče. Začal jsem občas malovat na objednávku svým přátelům a známým, abych přišel na jiné myšlenky. Po likvidaci podniku ZPA Košíře jsem roku 1992 nastoupil do firmy Inter Diesel na Smíchově, kde jsem pracoval jako nástrojář-brusič. I tady došlo koncem roku 2003 k likvidaci firmy Inter Diesel a já jsem byl nucen přihlásit se na pracovní úřad, kde se na mně usmálo štěstí. Dostal jsem tip na firmu TROAS s.r.o., kde jsem uplatnil své schopnosti v pozici PC grafika a lektora PC grafiky. Práce byla náročná, zajímavá a inspirativní. V září 2007 jsem dostal nabídku, abych se ujal jako lektor kurzů PC grafiky pro sluchově postižené, s potěšením jsem ji přijal. Kurzy se konaly každý měsíc v Ostravě, později také v Praze. Vysvětlovat ostatním sluchově handicapovaným lidem, jak se pracuje s grafickými programy, mně velmi bavilo. Bohužel firma TROAS s.r.o.
skončila pro nedostatek peněz, a já nemohu do teď najít práci počítačového grafika... Firmy uvádějí jako důvod mého neúspěchu problém s komunikací - neslyším... Ve volném čase se rád věnuji svému koníčku – malování.
Fotogalerie
