Michel de Nostredame zvaný Nostradamus se narodil na sklonku roku 1503 v Saint-Rémy-de-Provence v jižní Francii. Byl renesančním člověkem, který se věnoval lékařské vědě, výrobě a vývoji léků, astrologii i astronomii, literatuře, ale také hermetismu a rozuměl podstatě kabaly.
Oba dědové byli lékaři, otec byl obchodník s obilím a církevní notář, který si změnil své židovské příjmení na Nostredame, když konvertoval na křesťanství.
Ve svých patnácti letech začal Nostradamus studovat na Avignonské univerzitě a v roce 1929 se zapsal na medicínu, ale ze studia byl vyloučen kvůli porušení stanov. Rozhodl se tedy působit jako léčitel a lékárník. Krátce na to se oženil a stal se otcem dvou dětí. Ženu i děti mu vzal roku 1534 mor. Zdrtilo ho to a ve svém zoufalství se rozhodl opustit svůj rodný dům i rodné město. Cestoval po Evropě a domů se vrátil, až když v Provence zasáhla další morová epidemie. Do té doby chodil po celé Francii a léčil nemocné morem. Odmítal tvrzení, že mor je Božím prokletím.
Na těle se zasaženým morem se tvořily tzv. morové hlízy, ze kterých vytékala páchnoucí tekutina, pokud praskly či byly jinak poškozeny, všichni byli vysoce infekční. Podařilo se mu prosadit, aby u pohřebních jam drželi stráž vojáci, aby příbuzní nepřenášeli těla mrtvých do vlastních hrobů a nešířili tak infekci. Podával nemocným proslulou růžovou pilulku. Snažil se však vyrobit lék i na jiné bázi, například z cypřiše či kosatce. Při návštěvě nemocných si vkládal do úst hřebíček, který měl působit očistně, zaváděl hygienická opatření, doporučoval dezinfekci octem a rostlinnými esencemi, ale také ochranu horních dýchacích cest (doporučoval je zakrývat) Lidé mu důvěřovali, i když ten správný lék nikdy nenašel. Černá smrt nebyla dodnes objasněna, její patogen, který zabil 90 procent těch, kteří se s ním setkali, není ani dnes znám.
V roce 1550 se po druhé oženil, za manželku si vzal Anne Ponsarde, bohatou vdovu, se kterou měl šest dětí. O pět let později (1555) vyšlo první vydání jeho proroctví, ale i když se těšil úctě a dobré reputaci, za toto vydání si vysloužil také posměch a odpor. Nejvíce posměchu a zuřivého odporu si vysloužil od svého bývalého mistra, lékaře Scaligera. Předpovědi označoval za snůšku lží a pomatených výmyslů.
Slavná proroctví však vycházela ve složité době a jejich nesrozumitelnost je dána spíše opatrností. Ani dnes politici nemají rádi otevřenou pravdu a někteří ji mohou čelit jakkoli, jen aby si zachovali tvář. Srozumitelnost by ho možná mohla vystavit uvěznění či dokonce trestu smrti, proto používal řady anagramů a archaického jazyka a navíc do zvláštní větné skladby vnášel latinská a řecká slova.
Nostradamus vydal své předpovědi v deseti svazcích, které nazval Centurie. V mírně tajuplném jazyce se pokusil zachytit vývoj lidské civilizace od roku 1555 až po rok 3797. Je však bohužel také vydána spousta svazků s údajnými proroctvími, která nikdy Nostradamus nenapsal.
Vlna pokusů přiblížit světu tajuplná čtyřverší přišla v 16. století, ale v této době se v podstatě jednotlivá čtyřverší stala možná ještě méně srozumitelná, protože v tomto období nebyla sjednocena typografie a každý národ, co by vlastník svého rozložení světa, si mohl proroctví vyložit po svém. Navíc rozdílný přístup k překladům také přinesl řadu pokřivení, například výraz Par le cinquiesme v překladu znamená skrze pátého/ý/ou se postupem času stává Carle cinquiesme, což vyjadřuje „Karel V.“. A takovýchto vývojových změn zaznamenaly texty celou řadu.
Nejslavnější jeho proroctví, pětatřicáté čtyřverší, kde hovoří o dvou lvech, kteří se utkají v zápase, bylo skutečně naplněno ještě za jeho života a týkalo se smrti Jindřicha II., francouzského krále.
Nostradam
Centurie I./35
Le lyon jeune le vieux surmuntera,
En champ bellique par singulier duelle,
Dans cage d´or les yeux lui crevera,
Deuxclasses vne, puis mourir, mort cruelle.
Proroctví obsahovalo zprávu o tom, že mladý lev při turnaji překoná starého a za zlatou mříží mu vypíchne po dvou pořádaných nájezdech oči a zraněný sok posléze umře v krutých bolestech. Jindřich II. skutečně zemřel na následek poranění hlavy, které mu při turnaji v Paříži způsobil „mladý lev“ hrabě Gabriel Montgomery. Dřevec prošel skrze hledí „starého lva“ a zalomená silná tříska zasáhla levé oko, prošla mozkem a vyšla uchem ven. Ve strašných bolestech král Francie 10. července 1559 umírá.
Od tohoto souboje se snažila Kateřina Medicejská Jindřicha II. odvrátit, a to již na základě onoho proroctví. To se jí však nemohlo podařit s ohledem na Jindřichovu zálibu v turnajích. Ten osudný přišel 1. července 1559 a byl uspořádán na oslavu sňatku Filipa II. Španělského, který si bral Alžbětu z Valois, dceru Jindřicha II.
Nostradamus měl plnou důvěru Kateřiny Medicejské a oddaně pracoval v jejích službách. Stál v čele zhruba tisícovky působících hvězdopravců a jiných vykladačů u dvora. Vrcholu své kariéry dosáhl v roce 1564 jmenováním do pozice dvorního lékaře a rádce krále Karla IX. V té době působila Kateřina Medicejská jako ústřední postava ve vládě, neboť byla regentkou nemocného a neduživého nezletilého krále, který se dožil 24 let.
Nostradamus vydal své předpovědi v deseti svazcích, které nazval Centurie. V mírně tajuplném jazyce se pokusil zachytit vývoj lidské civilizace od roku 1555 až po rok 3797. Je však bohužel také vydána spousta svazků s údajnými proroctvími, která nikdy Nostradamus nenapsal.
Nostradamova proroctví si do úst vkládali politici ve své vlastní interpretaci již od 19. století, i když v této době bylo jméno spíše synonymem pro mága či kouzelníka. Dokonce podle Littrého slovníku byl Nostradamus lidem přibližován jen a pouze nevážně a velmi posměšně.
Za druhé světové války jeho některá čtyřverší byla brána velice vážně a vlastní interpretaci například využil Goebbels jako předzvěst porážky spojeneckých vojsk a vítězství nacistického Německa.
Podle kontroverzního švýcarského spisovatele, záhadologa a novobobého vykladače Nostradamových proroctví Ericha von Dänikena je podobenství v průběhu času mnohem více než uznávaná čtyři proroctví, ale o tom někdy příště.
Lenka Žáčková
