S paní Helenou Novotnou jsme se setkali při tréninku v paradrezuře*, když jsme navštívili stáj ve Statenicích. Seznámili jsme se především s tím, jak trénink v paradrezuře probíhá a můžeme jen potvrdit, že i přes významný zdravotní handicap to může jít, pokud je láska ke koním skutečně veliká a trenérka trpělivá.
Co Vás, paní Heleno, přivedlo ke koním?
„Před 33 lety jsem jezdila skoro 2 roky na koních a po úraze jsem byla nucena skončit. Koně mi moc chyběli. Chtěla jsem opět začít jezdit, ale vzhledem k tomu, že chodím o berlích, nikde mě nechtěli vzít. Už jsem to začala vzdávat, když moje dcera zjistila, že ve Statenicích je malá jezdecká stáj. Na internetu si zjistila další informace a hned zavolala trenérce Verče Froňkové (Froňkovi, jezdecká stáj, statek Statenice - http://www.jsstatenice.cz/). Zeptala se, jestli bych mohla u nich jezdit. Že mě jinde nechtějí vzít. Verča souhlasila, ať přijdeme a pak uvidíme, jak to půjde. Dcera Zuzka se ještě dotázala, zda mají hodného, blbého a malého koně“, dodala k lepšímu a s úsměvem paní Helena.
„Při první návštěvě jsem se seznámila s nejhodnější kobylkou ve stáji. Jmenuje se Tany. Není moc vysoká, ale co je nejdůležitější. Je moc hodná a trpělivá. Navíc je chytrá a přesně pozná, co si může dovolit a pro začátečníky je ideální. Počká, než na ní jezdec nasedne a teprve pak se rozejde.“
Co Vám koně dávají, co pro Vás paradrezura znamená?
„Když si sednu na koně, zapomenu na svůj handicap a snažím se držet s ostatními krok. Zvládnutí nových cviků mi trvá déle než ostatním, možná proto mám mnohem větší radost, když se mi cvik nakonec podaří.“
Kdybyste mohla motivovat ty, kteří se kvůli svému specifickému zdravotnímu problému bojí usednout na koně a považují to za nepřekonatelnou překážku, vzkázala byste jim:
„Všem co se myslí, že kvůli svým zdravotním potížím nemohou jezdit, bych ráda poradila, ať to sami vyzkouší. Nikdy nevíte, zda budete moc jezdit, nebo ne. Ale za pokus to stoji. Ježdění na koni (myslím na hodných koních a pod dozorem cvičitele nebo cvičitelky) je jakousi rehabilitací. Mně osobně moc pomohli a nasedání do auta, které mi dříve zabralo skoro 10 minut, zvládnu skoro tak rychle jako zdraví lidi.
„Ze začátku jsem měla problém na koně nasednout i sesednout. Vše jde, když se chce. Na nasednutí na koně používám schůdky z přepravek od piva, které oproti rampě mají tu výhodu, že se dají snadno přenést a tak je možné nasednout kdekoliv. Baví mě drezůra, která je vhodná i pro lidi s handicapem. Ze začátku jsem mohla jezdit jenom půl hodiny, ale po 2měsících jsem začala jezdit i 5xtydně po hodině. Hodně záleží na vůli, zda člověk chce jezdit. Je to těžší než pro zdravé a je to o tom chtít. Mnohdy musím překonávat bolest, která mi brání pokračovat v jízdě. Přesto to nevzdávám a příště jdu jezdit znova."
Na závěr nás paní Helena požádala o zveřejnění následujícího poděkování: „Ráda bych poděkovala vaším prostřednictvím Veronice Froňkové, která mi umožnila jezdit a trénuje mně. Není to vždy lehké, ale Verča má se mnou trpělivost a díky ní jsem si mohla udělat i licenci na drezůru. Moc mi pomáhá, jak hezky se ke mně ostatní ve stáji chovají.“
Děkujeme za rozhovor.
Trenérka Veronika Froňková nám ještě poskytla doplňující informaci, že letos se bude paní Helena účastnit mistrovství republiky v paradrezuře, které se koná 5. a 6. října 2013.
*Paradrezura je drezura koní, jezdecký sport pro tělesně, duševně a pohybově handikapované.
Fotogalerie
