Nejčastěji jím bývá muž ve vedoucí funkci. Ne snad proto, že by vedoucí pozice vyžadovala narcistické typy osobností, ale on umí vzbudit dojem, že je ten pravý pro tuto práci a také mu nechybí sebevědomí. A když už je ve funkci, tak je jako ryba ve vodě – prostor funkce je vlastně jeho nástrojem pro upevňování pocitu své důležitosti, vlastní výjimečnosti a jedinečnosti.
Lehká míra narcismu je v každém z nás, je přirozená, ale pokud překročí určitou mez, je pravděpodobné, že se jedná o poruchu osobnosti (tzv. raná vývojová porucha osobnosti), která častěji postihuje chlapce. Pojďme si však probrat osobnost narcisty jako takovou. Název je odvozen od řecké báje, podle níž krásný mladík Narcissus (Narkissos) odmítl nymfu Echo a za to ho její sestry proklely. Nedokázal milovat nikoho jiného, neboť se zamiloval sám do sebe. Neustále obdivoval svoji krásu. Když jednou hleděl do studánky, kde se kochal vlastní krásou, spadl do ní a utopil se. Bohové ho pak proměnili v květ narcisu (Ovidius, sbírka Proměny).
Kdo je tedy narcis dnes?
Stručně a obecně řečeno, je to člověk s vysokým sebevědomím, s přehnaným obdivem sám k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé. Narcismus je strukturální porucha osobnost a základním konfliktem je nedostatečné sycení láskou. To, že se má rád nade vše je jen pochybné, ve skutečnosti nedokáže mít rád sám sebe.
Narcistická osobnost má dvě odlišné formy:
- Šťastný narcista (compensated) – je ten, jehož matka „sytila“ obdivem a zahrnovala láskou, avšak po odchodu z rodiny sycení a obdiv nikdo tak intenzivně nenaplňoval. Tento se pak projevuje arogantně, agresivně, protože jen tak ukáže kým je, jen tak umí usilovat o to, aby se stal středem pozornosti. Kritiku druhých nevnímá, protože oni nejsou hodni posuzovat jeho kvality a reaguje na ni vyzdvihováním své osobnosti a zdůrazňuje svoji nadřazenost.
- Nešťastný narcista (restricted) - je ten, jehož matka byla svým dítětem zaslepená a umetala mu cestičku, někdy i z vlastní pohodlnosti, nebo chyběla ve smyslu výchovy. Pravděpodobným principem je to, že nikdy nic po dítěti nepožadovala, ale ani mu nikdy neposkytla dost lásky a správného vedení, spíše zraňovala jeho sebevědomí, což mohl činit i otec. Dítě z toho často vyvozuje, že nikdy ničeho nedostává dostatek, nezná míru a jeho projevy kolísají od nicotnosti k velikášství. Častěji se projevuje stydlivostí, nenápadností, vyhýbá se pozornosti a zaměřuje se především na to, aby vyhověl svému okolí. Tento pak v dospělosti zabředá v soutěžích, které mu skýtají negativní exkluzivitu díky tomu, že se snaží být tím nejhorším.
Narcista (v obou formách) vždy očekává, že jím bude partner fascinován, sám se vůči němu (ale i okolí) projevuje netolerantně, tvrdě trestá, pokud mu není věnováno dostatečně pozornosti a není středem dění, pak reaguje výbušně a partnerem i okolím opovrhuje, uráží ho či mu nevybraně nadává. Cítí se lépe, když ho poníží. Tímto vytváří tzv. jednosměrný vztah, který má vést k zajištění uspokojování jeho potřeb. S narcisty nejčastěji žijí osoby s histriónskou (dříve se používal termín hysterická osobnost) či osobou se závislou strukturou osobnosti.
Jsem nebo nejsem narcista?
Ustálená diagnostika tohoto typu poruchy vychází z Diagnostiky a terapie duševních poruch v autorském zpracování Dušek Karel a Večeřová–Procházková Alena (v souladu s americkou příručkou pro diagnózu duševních chorob DMS - Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch) určuje narcismus devíti příznaky, přičemž skutečná porucha nastává, pokud je splněno aspoň pět z nich:
- Velikášská představa o vlastní důležitosti (přeceňování vlastních úspěchů, schopností a vloh, očekává, že bude považován za lepšího, než jsou ostatní a vyžaduje, aby je tak hodnotili i ostatní).
- Zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní kráse, skvělosti, ale i ideální lásce, kterou poskytuje.
- Víra, že je výjimečný, jedinečný, takže nemůže být pochopen svým okolím, ale zase jen zvláštními či vysoce postavenými lidmi, proto se snaží výlučně stýkat jen s výjimečnými a vysoce postavenými.
- Potřeba nekonečného obdivu.
- Představa o zvláštní privilegovanosti, nárokuje si výjimečné zacházení nebo automatické plnění svých přání a očekávání.
- Využívání interpersonálních vztahů ve svůj prospěch až tak, že využívá výsledků jiných k dosahování vlastních cílů.
- Chybí empatie, váhavost a ochota rozpoznávat potřeby a pocity druhých.
- Často závidí a bývá přesvědčen, že druzí závidí jemu.
- Chová se arogantně a přezíravě, je zpupný.
Co zbývá narcistovi?
Měl by jít do hloubky sama sebe. Vhodné je podstoupit psychoanalýzu a v rámci terapie společně s terapeutem či poradcem si uvědomovat své iluze, které si o sobě vytvořil a postupně si budovat odolnost ke kritice a učit se sebeironii, které není schopen. Důležité také je přestat obviňovat okolí, ale hlavně rodiče, protože nemusí jít o zanedbání péče, ale jen o nenaplnění představ dítěte o podobě lásky, péče a pozornosti.
Text: Lenka Žáčková
