Krátce po premiéře filmového debutu režiséra Ondřeje Sokola s názvem Krásno má za sebou tento činorodý umělec premiéru další. Tentokrát jde o divadelní hru Harolda Pintera Zrada, kterou v Činoherním klubu nejen režíroval, ale zároveň v ní i po boku své bývalé manželky a nejlepšího přítele hraje. A jak jinak, jde o milostný trojúhelník a zradu v podobě nevěry…
„Když jsem si tuhle hru přečetl, perfektně to zapadlo do toho, čemu bych se teď chtěl věnovat, tedy vztahovým věcem. Dospěl jsem do věku, kdy mi tohle přijde zajímavé,“ řekl režisér, pro kterého bylo zkoušení Zrady o to náročnější, že musel otevírat i záležitosti, jež sám zažil. „Věděl jsem, že to bude složitější a chtěl jsem, aby některé věci byly reálné. Netušil jsem ale, jak moc to bude náročné,“ přiznal.
Proč tedy kromě sebe obsadil do hry manželku, se kterou se před časem rozvedl, a kamaráda, s nímž trávil poslední rok natáčením také částečně autobiografického filmu? „Myslím si, že když lidem chceme něco dát, tak do toho musíme investovat víc, nejenom nacvičit něco, co se nás vůbec netýká. Já se vždycky snažím, aby moje věci byly něčím výjimečné. A tohle je výjimečné tím, že to mnohdy skutečně bolí,“ vysvětlil Ondřej Sokol.
Hra o manželském páru, kde Emma (Kateřina Lojdová) podvádí Roberta (Ondřej Sokol) s jeho nejlepším přítelem Jerrym (Martin Finger), je i přes svůj vznik v 70. letech minulého století stále aktuální. Začíná vlastně na úplném konci mileneckého i manželského vztahu, a děj se postupně vrací do minulosti. Jako u většiny svých prací ale i tady Sokol výrazněji zasáhl do scénáře. A nejen tím, že původní překlad téměř „ořezal“ na Pinterův originál. „Ta hra v jeho verzi necouvá v čase tak přímočaře. Já jsem ale nechtěl, aby byl divák zmatený, takže jsem scény odehrávající se v reálném čase spojil pomocí mobilní komunikace. Někde jsou místo dialogů telefonáty a dodal jsem i průběžnou sms konverzaci, která situace dotváří. Tahle hra totiž není o těch šťastných chvílích, ten vztah tam není vidět, ale v těch textových zprávách se myslím hezky ukazuje, jak se najednou chováme jinak, když něco takového intenzivně prožíváme.“
Ve Zradě se objevují obyčejné situace ze života každého z nás. „Každému připomínají něco, čím si prošel, a i já mám pocit, že jsem každou tu scénu ve svém životě zažil několikrát. Rozchody, trapné chvíle, kdy to přestává fungovat, momenty prozrazení…“ Podle režiséra nebude zážitek z téhle hry asi divácky jednoduchý, ale pro někoho může mít určitou cenu. „Ve chvíli, kdy se člověk dívá na to nejhezčí, už ví, jak to nakonec dopadlo. To je půvab té hry,“ dodává Ondřej Sokol, na jehož Zradu si můžete do pražského Činoherního klubu zajít.
-dibr-
Fotogalerie
