Vzpomínám si na dobu, kdy mi bylo 10 let, kdy jsem poprvé dostal do ruky fotoaparát na kinofilm. Nebyla to žádná zrcadlovka, ale nějaký základní foťák s pevným objektivem, kde se mechanickou páčkou kinofilm posouval na další nepopsané políčko a zmáčknutím kovového válečku to udělalo krásné „cvak“.
Když jsem držel foťáček v ruce, tak to byla pro mne posvátná chvíle. Tak vzpomíná na úplné začátky fotograf Josef Edvard Gregor.
Jako dítě však rodící se fotograf vážně onemocněl a sedm let pouze vzpomínal na momenty s fotoaparátem v ruce. Fotograf byl však ovlivněn i další rodinnou tragédií, kdy přišel o svého bratra. Šikana na vlastní kůži sehrála v jeho životě také významnou roli, a ta dovršila změnu náhledu na svět. Emoce, strach, nejistota, to vše přenesl do světa fotografie a jak sám říká: „Od té doby vnímám fotografování jako nekonečnou Cestu a jelikož jsem vyznavač strojů Harley-Davidson, tak vím, že cesta je cíl a ve fotografování obzvlášť.
Co fotíte nejraději?
Nejraději se věnuji fotografii s nějakým skrytým poselstvím. Říkám tomu mystická fotografie. Lidé, kteří mají pochopit poselství, pochopí. Ostatním zůstane skryto. Ale nečiní mi problém fotit i jiná témata, což dokládají moje práce v Mini galerii Centra FotoŠkoda ve Vodičkově ulici v Praze. Právě končím tří semestrální studium fotografie ve večerní škole, které mi hodně dalo. Zde jsem totiž poznal učitele s velkým „U“. Je jím vedoucí lektor školy, pan Mgr. Pavel Scheufler, fotograf, pedagog FAMU a náš přední historik fotografie, jehož dílo je součástí zlatého fondu národní knihovny v Praze. Díky jeho osobě se můj fotografický projev značně kultivoval a rozvinul. Někde jsem četl, že někteří lidé jsou nám do cesty posíláni proto, abychom se poučili, někteří jsou posílání jako Dar shůry. A pana Mgr. Pavla Scheuflera vnímám rozhodně jako „velký dar shůry.“
Fotograf Josef Edvard Gregor je uprostřed
Máte za sebou svou první vernisáž...
Momentálně jsem dostal příležitost vytáhnout svoje práce ze šuplíku a představit je veřejnosti. Večerní fotografická škola Centra FotoŠkoda dává výrazným studentům své foto školy prostor se prezentovat a podpořit je tak ve startu jejich profesní a umělecké dráhy. Tímto bych velmi rád poděkoval panu Mgr. Pavlu Scheuflerovi (mimo jiné provedl výběr fotografií pro výstavu) a panu Milanu Škodovi (majiteli obchodu FotoŠkoda) za tuto příležitost. Výstava končí 29. 3. 2014 - průřez tvorbou v období roku 2013-2014.
A jak je vidět z fotografií, hodně spolupracuji, jako fotograf, s rockovou skupinou Blue Rocket a s vynikajícím hudebníkem, zpěvákem a dnes mým nejlepším kamarádem Pavlem Kyklopem Vohnoutem. Jak s Pavlem Kyklopem Vohnoutem, tak s Blue Rocket je spolupráce vynikající, kluci jsou velmi fotogeničtí a hlavně jsou to lidé s velkým a dobrým srdcem. A takové lidi je prostě radost fotit. Jednou jsme fotili ve studiu fotky na plakáty, obal CD a DVD. Atmosféra byla tak úžasná, že jsme se u toho stále chechtali, vymýšleli jsme různé možné i nemožné kreace. Prostě blbli jako děti. A pak Kyklopa napadlo, že se všichni vyfotí nahatí a naběhl na scénu mezi blesky jako první jen s činelem v ruce. A já si řekl: „A proč ne?“ Všichni rockeři se rádi fotí v naleštěných a okovaných bundách, tak proč je jednou nenafotit tak, jak je Pán Bůh stvořil (?)! Samozřejmě vtipně, nevulgárně a s nadsázkou. Myslím si, že se nám fotky docela podařily - a nám kromě nich zbude vzpomínka na tu srandu, co jsme u focení zažili. Byly chvíle, kdy jsem se s fotoaparátem v ruce popadal za bránici tak, že jsem nebyl schopen vůbec fotit.
Co chystáte v současné době?
V současné době již pracuji na fotografiích pro další výstavu. Výstavy mi dávají svobodu v tom, že si mohu fotit co chci a jak chci. Samozřejmě, že se komerčnímu focení nevyhýbám, ale uvítám, když mi zadavatel předá fotografický úkol jen rámcově a zbytek ponechá plně na mně. Naposledy se to jednomu zadavateli vyplatilo, soudě podle jejich reakce, kdy byli s dodanými fotografiemi nadmíru spokojeni. A plány do budoucna? Fotit, fotit, fotit. Protože „Cesta je cíl“.
Zdroj: Kloboukfilm
Fotogalerie
