Děti mají za sebou první měsíc školního roku a už si pomalu všechny zvykly, ale pro řadu z nich to bylo náročné. Září je vyhodnocováno jako nejrizikovější měsíc výuky. Po rozpustilém létu není jednoduché zasednout spořádaně do lavic, vždyť všichni mají tolik dojmů, které nemohli dříve sdělit svým kamarádům.
Učení však může být někdy snazší, než se zdá. Nápomocná tomu může být i zábavná a hravá forma. V současnosti jsou do škol a školní výuky zařazovány tematické hry a jejich využívání přináší lepší výsledky, než by se dalo čekat.
Hry už nejsou chápány jen jako volnočasová aktivita a odvádění pozornosti od učení, ale pomalu se stávají součástí i některých učebních plánů. Dětští psychologové a oborníci na výuku v posledních letech zaznamenávají stále klesající pozornost a soustředění dětí na výuku. Děti totiž dokázaly udržet pozornost v průměru jen 15 – 20 minut a poté jejich pozornost klesala. Tomu odpovídalo i pamatování si probírané látky – nejvíce si děti pamatovaly právě v době, kdy byla jejich pozornost na nejvyšším stupni a se snižující se pozorností snižovala i schopnost vybavit si učivo.
Spojení učiva se zážitkem
Pedagogové a dětští psychologové tak hledali formu výuky, která děti zaujme, probudí v nich zájem o učivo a zároveň je nebude unavovat. Výzkumy však daly prakticky za pravdu už Janu Amosi Komenskému a jeho škole hrou, která v současné době i díky moderním technologiím nabírá na nových rozměrech.
Nyní je trendem hlavně zapojování moderních technologií a interakce i do výuky nejmenších dětí, přičemž se rodiče nemusí bát prohloubení jejich závislosti na tabletech nebo na hraní počítačových her. Cílem především je spojit učivo se zážitkem, kdy díky tomuto prožitku dochází k propojení neuronů v mozku dítěte a to si pak učivo lépe vybaví, právě skrze zážitek.
Dalším důvodem proč se koncepce her ve výuce setkává s úspěchem je fakt, že dítě potřebuje celou řadu impulsů a pokud je hra vybavena například i audiostránkou, je pro dítě také lépe uchopitelná. Nehledě na to, že některé děti, a to zejména ty, které disponují hudebním sluchem, mají lepší audio paměť a i díky intonaci si dovedou lépe pamatovat.
Děti se učení nebojí
Na prvním místě při výuce však zůstávají děti a jejich reakce a schopnosti zvládnout dané učivo. Všechny předměty sice nyní ještě není možnou vyučovat hrou, ale tam, kde to jde se už nyní setkávají pedagogové jak s lepšími výsledky dětí, tak i s jejich pohodovějšími reakcemi na probíraná témata.
Děti se tak učení a školy přestávají bát, dokonce se na některé hodiny těší a chápou je jako odreagování. Angličtina, zeměpis, přírodopis, hudební výchova nebo dějepis a trochu i literatura – zde všude je možné učit děti hrou nebo zábavnou interakcí knihy a mluvicí tužky (např. Kouzelné čtení, Atlas svět, Svět zvířat).
Pedagogové potvrzují hlubší znalosti žáků
Kvalitnější znalosti bez dlouhého domácího „šprtání“ začínají potvrzovat i pedagogové, kteří měli možnost vyzkoušet si hry ve výuce nebo výuku pomocí interaktivních mluvicích knih. Děti podle jejich slov stráví méně času s domácí přípravou na hodiny, zkoušení a písemky a někdy i v případě, že na hodiny náležitě nepřipraví, jsou schopny si informace vybavit a udržet je v paměti dlouhodobě.
Zdá se tak, že cestou k moderní formě výuky bude právě propojení knih s moderními technologiemi nebo rozšiřování herní složky ve výuce daného předmětu.
Foto: Albi
Autor: Lenka Netušilová, redakčně upraveno
