Zlatá ulička u Daliborky je plný název skvostu pocházejícího z druhé poloviny 16. století, jenž byl vystavěn na severním parkánu na Pražském hradě mezi zdí severního opevnění a starým purkrabstvím. Daliborka však byla postavena již v roce 1496 jako věznice.
Nouzová obydlí s barevnou fasádou byla obývána až do 2. světové války. Po roce 1948 byly domky od posledních majitelů vykoupeny Kanceláří prezidenta, poslední obyvatelé odešli v roce 1953. Ulička pak prošla celkovou úpravou pod vedením architekta Pavla Janáka, fasády navrhl výtvarník Jiří Trnka. Rekonstrukce byla dokončena v roce1955.
Ulička původně nesla název Zlatnická a bydlela zde hradní čeleď, hradní střelci, zlatotepci, hlídači i zvoníci. Majitelé své domky také pronajímali. V období 1. republiky byly některé domky upravovány, ale jejich ráz, který je charakteristický vybledlými pastelovými barvami, maličkými okny, dveřmi, ve kterých se téměř všichni muži musí sklonit, jako by vzdávaly hold této uličce s pohádkovým vzhledem.
Jedna ze starých pověstí praví, že název uličky je spojen s alchymisty z doby císaře Rudolfa II., kteří se snažili různými způsoby vyrábět zlato, ale ti tu ve skutečnosti nikdy nebydleli. První domečky byly vystavěny již před velkým požárem Hradu v roce 1541, ale stavby nových domků byly povolené samotným císařem až 16. září 1597. Červení střelci si nové příbytky stavěli vlastním nákladem. Zpočátku se vařilo na otevřených ohništích. Ulička bývala velmi živá a táhnul se z ní i silný zápach, který na konci 17. století natolik obtěžoval řeholnice v sousedním Jiřském klášteře, že zde byla vybudována oddělující zeď.
Po rozpuštění oddílu hradních střelců do uličky přišli noví obyvatelé, ti začali budovat přístavky i na protilehlé románské zdi a stěně hradního purkrabství. Prostor uličky byl pak velmi stísněný, místy nedosahoval na šířku ani jednoho metru. Roku 1864 byla ulička asanována a přístavky a dřevěné kolny byly odstraněny. V roce 1877 sem byl zaveden vodovod, do té doby chodili obyvatelé pro vodu do kašny na Jiřském náměstí. V osmnáctém a devatenáctém století tu bydlela pražská chudina a lůza, ale iřada spisovatelů, výtvarníků a umělců všeho druhu, kteří zde hledali jedinečnou inspiraci.
Zajímavosti vážící se k jednotlivým domkům
- Schodištěm v domku čp. 12 se vstupuje na terasu před věží Daliborkou, kde byl kdysi vězněn rytíř Dalibor z Kozojed či baron František Antonín Špork, známý to milovník a mecenáš umění z 18. století. Své společné útočiště tu ve své době nacházeli například Jaroslav Seifert, František Halas či Vítězslav Nezval.
- Dnes můžeme navštívit 9 domečků z celkových 16. jsou v několika domcích expozice vývoje Zlaté uličky, v některých jsou originální krámky a najde se i galerie.
- Domek čp. 13. jako jediný dodnes dodržuje původní ustanovení o vložení komůrky do oblouku hradby a jeho průčelí nevystupuje do uličky.
- Domek čp. 20 s hrázděným patrem ukazuje nejlépe podobu obydlí z 16. století.
- V domku čp. 22 žil v letech 1916-17 spisovatel Franz Kafka v pronájmu své sestry Ottly. Zde napsal většinu svých povídek ze sbírky Venkovský lékař.
- Nahlédnout dále můžeme do starověké krčmy s příslušenstvím, do pravé zlatnické dílny, alchymistické laboratoře, do civilního příbytku i s kolébkou, domeček ranhojičky a bylinkářky, ale i obydlívěhlasné kartářky a jasnovidky Matyldy Průšové, vdově po lékárníkovi s uměleckým jménem Madame de Thébes. Její syn byl od roku 1914 nezvěstný, přesto mu každého dne odestýlala. Její život byl bohužel tragicky završen smrtí na následky mučení při výslechu gestapa.
- K nejcennějším objektům patří domky 16/20 (patrně nejstarší stavba v uličce) a 2/13 (zachoval si uspořádání z doby Rudolfa II.).
- Amatérský filmový historik Josef Kazda tu provozoval za protektorátu tajné kino a ukrýval sebe i české filmy
Od 17.00 do 23.00 hodin není vstup zpoplatněn, ale expozice jsou uzavřeny.
Text a foto: Lenka Žáčková
Fotogalerie
