Tak to tu opravdu ještě nebylo! Uhodnete, co vznikne, když se spojí třicet dobrých duší a porcelánové nočníky? Naprosto netradiční a ojedinělá charitativní akce, při které naše známé osobnosti dokázaly jak svůj smysl pro dobro, kreativitu, tak i humor.
Vlastními silami vyzdobené nočníky předala celá řada známých osobností organizátorovi akce, kterým je největší muzeum nočníků a historických toalet na světě: Bára Basiková, Dana Batulková, Linda Finková, Andrea Kerestešová, Markéta Krajčovičová, Alena Kupčíková, Agáta Prachařová, Petr Janda, Jiří Menzel, Vlado Milunič, Pavel Opočenský, Jiří Slíva a Jadran Šetlík. Někteří si dekoraci nočníků vyloženě užívali, někdo tvořil samotě, někdo i za pomoci blízkých, ale důležité je, že to vše mělo smysl.
Nočníky, které naše VIP vlastnoručně vyzdobily, budou již od 13. června v muzeu vystaveny. Část z nich poté poputuje do Becherovy vily při příležitosti 50. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Poté se nočníky vrátí zpět do muzea, kde proběhne na konci léta dražba. „Svůj nočník jsem lepila v zimní zahradě. Napadlo mě, že jelikož neumím malovat, nočník něčím polepím. Měla jsem doma nějaké staré klíče od zámků, které jsem už dávno opustila a zbytek jsem dostala v různých zámečnictvích. Netroufám si hádat, za kolik se můj nočník vydraží, ale pokud ho nebude nikdo chtít, koupím si ho sama,“ podělila se o svůj příběh s vytvářením originálního nočníku Linda Finková, která si na svém nočníku dala opravdu záležet, a možná i proto k němu získala bližší vztah.
To Tomáš Töpfer si tvorbu nočníků tolik neužíval: „Pro mě to bylo utrpení, inspirace se prostě nedostavila. Nakonec jsem to pojal v jistém smyslu jako autoportrét. Pohled na nočník vyvolá v člověku bezděčný úsměv. Nevím proč. Ovšem smích prý léčí,“ popsal své dílo Tomáš Töpfer, který nedostatek kreativní mysli vyvážil smyslem pro humor.
Vybrané peníze půjdou na účet Nadačního fondu Mathilda, který se programově zaměřuje na podporu projektů, které výrazně napomáhají zlepšení kvality života nevidomých, slabozrakých a jinak zdravotně postižených osob. Nadace podporuje mimo jiné i výcvik vodících psů. „Můj otec měl tak silné brýle, že na otázku, kolik má dioptrií, odpovídal: ‚Já mám tolik dioptrií, že další číslo už znamená slepotu.‘ Být nevidomý je pro mě to nejhorší, co může člověka potkat. Já mám štěstí, že mi zrak slouží, a proto se snažím pomáhat těm, kteří to potřebují, jak jen můžu,“ nechala se slyšet patronka nadace hraběnka Mathilda Nostitzová, která nemá ráda slovo charita. Lidem pomáhá, protože jí to přijde naprosto normální a přirozené. Kéž by více lidí bylo tohoto smýšlení.
„Před několika lety nám hraběnka Nostitzová darovala cenný rodinný předmět do sbírky a muzeum za to jako poděkování věnovalo finanční příspěvek její nadaci. Od té doby došlo k několika setkáním, a my zjistili, jak šlechetné srdce a obrovskou schopnost pomáhat hraběnka má. Právě proto jsme se rozhodli tímto projektem podpořit právě její nadaci,“ přiblížili projekt majitelé muzea manželé Renáta a Jan Sedláčkovi.
„K vytvoření nočníku jsem přizvala naší tetu Mílu, se kterou jsme se dohodly, že nočník vyzdobíme tak, aby znázorňoval mé povolání operní zpěvačky. Jsme rády, že jsme se staly součástí takovéto akce a ještě více by nás potěšilo, kdyby se nočník vydražil alespoň za tisíc korun a my tak přispěly dobré věci,“řekla Andrea Kalivodová, která k tvorbě svého nočníku použila hned několik technik a materiálů. To Blanka Matragi má o svém nočníku vyšší mínění: „Myslím, že můj nočník by se měl vydražit za víc, než sto tisíc korun,“ což by bylo opravdu famózní.
Na nočníku si dal extrémně záležet i trumpetista Laco Deczi, který ho maloval téměř pět hodin na terase hotelu. „Vše šlo jako po másle až na to, že byl velký vítr a několikrát sfoukl barvy ze stolu a převrhl sklenici s vodou. Přál bych si, aby se můj nočník vydražil alespoň za dvacet tisíc korun, tedy 27 cabulských dzunozilů,“ ale samozřejmě uznává, že záleží na licitátorovi.
Mezi osobnostmi, které se na kreativním zpracování nočníků podílely, se objevila i Eliška Kaplicky, která malovala za pomoci své dcery. „Dcera se toho vůbec nebála, nepřemýšlela a prostě malovala. Inspirací nám byly ilustrace z knihy Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho,“ popsala společné dílo Eliška Kaplicky a pokračovala: „Bohužel jsem v muzeu nočníků nebyla, ale brzo se tam vydáme. Muzea miluji a obdivuji vášeň sběratelů a jejich neutuchající sílu neustále lovit poklady do svých sbírek. Tohle muzeum je opravdu zajímavé, protože dokumentuje vývoj něčeho, co stále působí jak tabu.“
„Tomuhle nápadu jsem nakloněn a velmi rád jsem to udělal. Vše dělám hned, takže jsem se na to vrhl a za nedělní odpoledne jsem vytvořil svoje dílo. Vše klapalo dle mých představ. Popustil jsem uzdu fantazii a hlavně jsem chtěl, aby to mělo vtip. Humor je totiž potřeba,“ a to má Vladimír Kerndl pravdu.
Koho by přitom napadlo, že taková obyčejná věc, o které se příliš nemluví, a to i přesto, že ji všichni známe už z dětství, tedy porcelánový nočník, dokáže zaplatit například výcvik vodícího psa: „Tohle muzeum je opravdu zajímavé a přínosné. A to nejen vizuálně, ale dává i určitě osvětlení stránek naší existence, o které se taktně mlčívá. Je dobré si poslechnout nadšenecký a fundovaný výklad zakladatele muzea pana Sedláčka,“ vyjádřil se k významu Muzea nočníků a historických toalet výtvarník Jiří Slíva.
Sbírka obsahuje zhruba 2000 exponátů a je největší svého druhu na světě. K vidění jsou nočníky různých tvarů, užití i materiálů a to od obyčejných po nádherné a cenné skvosty s vlastní historií. Mezi nejvzácnější patří například nočník vyrobený pro Napoleona Bonaparte, Lincolnovu ložnici v Bílém domě, Titanic, čínského císaře Čchie-lunga a další. Součástí expozice je také literatura, pohlednice, obrazy a další kuriozity jako splachovadla, toaletní papíry a miniatury.
Zájemci, kteří by si přáli se dražby účastnit, se mohou již teď hlásit na muzeum@muzeumnocniku.cz.
Foto: Muzeum nočníků a historických toalet, www.muzeumnocniku.cz
Fotogalerie
