Slyšeli jste už o „fenoménu nedomazlení“, stavu, kdy se nedostává lásky a fyzického kontaktu s rodiči a o jeho následcích?
Fenoménu nedomazlenosti(anglicky cuddle deficiency) v dětství vede častěji u chlapců k nezdravému vývoji osobnosti. Je to vedle nezdravého rodičovství většinou dáno sociokulturním vymezením společnosti a také předsudky. Není to tak dávno, kdy se běžně malým chlapcům říkalo: „Kluci přeci nebrečí.“ Dnes víme, že to je chyba, neboť deficit lásky a fyzického kontaktu s rodiči nevede ke zdravému rozvoji osobnosti. Logicky se tento fenomén vyskytuje i u dětí v dětských domovech.
Rodičovský deficitní přístup mazlení se nemá prostor pro něhu a nezřídka vede k hyperaktivitě dětí, rovněž může vést k pěstování agresorů a násilníků a nespokojených neurotiků. V dospělosti se pak často u nich projevují problémy v partnerském životě. Neuvědomování si, že jedinec trpí fenoménem nedomazlenosti vede k riziku přenášení tohoto pocitu se všemi důsledky na další generace. To, co je alarmující, je to, že nedostatek mazlení a hlazení má své následky, především vede k různě závažným depresím i v dospělosti! Fyzický kontakt rodičů s dětmi je prostě nenahraditelný!
Mezi příznaky nedomazlenosti v dospělosti se řadí: nedostatek pocitu štěstí (nahrazuje zvýšenou potřebou a konzumací nových výrobků, zážitků a touha po adrenalinu), neschopnost uvolnit se, vnitřní nejistota, citová labilita, potřeba autoritativní ochrany (nahrazuje ji parta, strana, stát), výbuchy vzteku, potřeba alkoholu, vyšší sklony ke kouření. Argument i konstruktivní kritiku berou automaticky jako útok na svoji osobu. Často se dostávají do nepříjemné situace, kdy neumí vytušit správnou míru něhy. Spouštěcím mechanizmem může být i porod císařským řezem, kdy se jedinec neprodral na svět přirozeně porodními cestami. Právě psychická pohoda při porodu může být rozhodujícím faktorem, který může podmiňovat celoživotní problémy.
Nedomazlenost u dospělých se často projeví po požití i malého množství alkoholu, také když zní rytmická libá hudba a v blízkosti je někdo, komu nedělá problém se přitulit. Když začnou mít potřebu se k někomu tulit, mohou narazit na osobu, které to není příjemné, pak je konflikt odstartován (nedorozumění), přičemž oni jen touží netrpětnedostatkem tělesného doteku. U dívek a žen se tento fenomén může projevovat nadměrnou přítulností, kdy může vyznít až jako vyzývavost – chlapec či muž si to může vysvětlit jako svolení k pokračování v milostných hrách, ale dívka či žena to cítí jako násilí. Dá se to vyhodnotit, že ona vysílala signály bez hranice a on je přijal…
Zamyslíme-li se nad tím, jak se chovají osoby trpící nedomazleností, které mají v rukách moc, je nám hned jasnější, proč nechápou více potřeby „svého lidu“ či svých zaměstnanců. Když se zamyslíme nad tím, proč se některé partnerské vztahy nepochopitelně rozpadají, proč muž opustí ženu, která je distingovaná a spořádaná a nahradí ji vulgární ženou, tak již nyní známe odpověď. Nedala mu prostor na domazlenost.
Známý neuropatolog MUDr. František Koukolík napsal na téma nedomazlenosti[1]: „Po dostatku jídla a základní hygieně je třetí nejdůležitějším faktorem zdravého vývoje dítěte něžná milující péče.“ Stejně tak se můžeme dočíst: „Teprve nedávno se zjistilo, že součástí řady procesů vedoucích k depresi není jen nedostatek lásky, ale tak prostá skutečnost, že tito dospělí lidé nemají nikoho, kdo by je hladil.“ Dr. Koukolík dále upozorňuje:„Souvisí to samozřejmě ještě s další absurditou naší raně kapitalistické současnosti, tedy s nedoceněním žen coby matek a pečovatelek,“ a dále tvrdí: „Růst trhu altruistickou péči trestá. Neplatí ji. Považuje ji za něco samozřejmého.“
Ilustrační obrázek: Václav Florian, Pieta (2006), olej
Text: Lenka Žáčková
[1] Citáty z eseje Neviditelné srdce, něžná a milující péče v knize Josefu Švejkovi je 30 milionů let, Galén 2002, str.268 – 271
