„Pokud tvořím, poslouchám nejraději vážnou hudbu. Miluji Vivaldiho, Bacha, ale poddávám se ráda i Jazzu.“
Říká Pavlína Gardianová, staropacká malířka, která je rozhodně zárukou kvality a na výtvarné scéně je zaslouženě pojmem a pokračuje: „Neustále čtu knihy, připravuji nové výstavy pro letošní i příští rok…. Rytmus mého života má však i jiné podoby. K tomu, abych dostala do souladu ducha s tělem, potřebuji hodně pohybu. Je odpradávna známo, že energie dává energii. Tanec je krásná řeč těla, která uvolňuje mysl i tělo. Dokážu tančit i několik hodin v kuse, cvičím a běhám, chodím na procházky se psem, jezdím s přáteli na kole na pohodu a smějeme se hloupostem. Podnikáme výlety krajinou, nebo vymýšlíme společné projekty. Takto čerpám podměty a inspiraci pro své další obrazy a zároveň cítím naplnění svého vlastního života, jež se mi jeví jako smysluplný.“
Když pozorujete její obrazy, téměř vždy na nich vidíte ženu, respektive ženský akt a začnete chápat její vlastní křehkost, naléhavou potřebu do nich vnášet tajuplnou hloubku, sílu i duchovnost a uvědomíte si, že hned několik dimenzí se v nich ukrývá. Inspirace je klíčové slovo tvorby Pavlíny Gardianové: „Silně prociťuji vlnící se horký vzduch, vůni jehličí a posečené trávy i teplo rozpálených dlaždic. Vnímám detaily lučních květin a zpěv ptáků v korunách stromů. Po večerech sedávám na balkoně svého domu při svíčkách se skleničkou vína a rozjímám pozorujíc hvězdné nebe. Hluboce si uvědomuji krásy i bolesti života a přemýšlím o jeho pomíjivosti i duchovní věčnosti. Přemítám nad svou tvorbou. Minulou, současnou a budoucí. Nad náměty i barvami.“
Její díla objevíte v soukromých sbírkách, na výstavách, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Rukopis jejích olejomaleb je nezaměnitelný. Celá její tvorba je protkána tajemstvím, láskou, něhou a opravdovostí. A jak prožívá tato skvělá malířka léto, co pro ni znamená toto roční období? „Léto je pro mne nesmírně inspirativní období. A nemusím jej nutně trávit v zahraničních resortech, abych byla šťastná. Zvlášť, když žiji v tak malebném, spirituálním kraji - v Podkrkonoší, které mi tolik dává a obohacuje každý můj den. Do lesa to mám jenom pár kroků a kolem tolik historických památek, srdce Českého ráje...,“ prozradila nám éterická malířka.
Cesta vývoje Pavlíny Gardianové je velice zajímavá. Vyučila se sklářkou v oboru bižuterie, pokračovala ve studiu na střední škole se zaměřením na umělecko-řemeslné práce a svůj magisterský titul obhájila na teologické fakultě při Universitě Palackého Olomouc. Ne zcela velkým překvapením je, že nemusí nutně vyhledávat společnost, ač ji má velmi ráda a říká: „Mám ráda samotu a umím s ní žít. V jejím tichu dokážu nejlépe nahlédnout do vlastní duše i do srdcí jiných, mně blízkých lidí. Největší část mé tvorby patří právě lidské psyché, proto je proniknutí do jejího nitra pro mne tak důležité.“
Setkání s výtvarným velikánem, akademickým malířem Vladimírem Komárkem, bylo pro Pavlínu Gardianovou něco jako setkání s osudem, neboť významně ovlivnil její tvorbu. Do té doby nepřiměřeně sebekritická mladá malířka nedokázala roztáhnout svá křídla a letět na vlně svého talentu. „Bez jeho povzbuzujících slov bych nenašla odvahu své obrazy ukázat na veřejnosti, nikdy by mě to nenapadlo," prozrazuje stále sebekritická malířka.
Pavlína Gardianová žije a tvoří ve Staré Pace. Vlastní galerii situovala do svého rodného domu, který je vystavěn v secesním stylu. V letech 1997 až 2000 žila a tvořila v Nizozemsku, přesto je její osobní i tvůrčí život pevně spjat s krajem, ve kterém vyrůstala a žije.
|
„Inspirace je jako sexuální touha: nedá se koupit.“ Paul Gauigin |
FOTO: Archiv Pavlíny Gardianové
Fotogalerie
