Výstava obrazů Pavlíny Gardianové pod názvem Sonety, která byla instalována v prostorách Senátu Parlamentu České republiky, již končí a stěhuje se do míst, kde bude volně přístupná veřejnosti. Počátkem září by se měla přesouvat do Zahrady pod Pražským hradem. Všem, kteří mají rádi tuto skromnou, až plachou staropackou malířku si dovolujeme zprostředkovat, alespoň došek atmosféry, která se nesla zahájením výstavy.
Zahájení se také zúčastnil hudební skladatel a klavírista Zdeněk Merta a procítěně vnesl do prostor Senátu Parlamentu České republiky tóny, které se jevily jako přímo stvořené pro obrazy Pavlíny Gardianové. Miroslav Macek, známý publicista a překladatel, ten pro změnu pro onen jedinečný den a jedinečnou ženu napsal Sonety. Jeden byl o výstavě, druhý o autorčiných obrazech a třetí o ní samotné. Posuďte sami, jak krásný je ten, který byl věnován samotné autorce:
Ač zdánlivě z ní vyzařuje chlad
jak ze studánky v horký letní den,
tak ujistit Vás mohu víc než rád,
že její žár vždy najde cestu ven.
Vždyť na ni platí (a není to žert,
jak mohlo by se paradoxně zdát),
že extrovertní je to introvert,
jenž vně i dovnitř umí plát i vlát,
též zasněně si s tahy štětce hrát,
dát při malbě své city zcela v plen,
to podstatné si z reality brát
a všednost změnit ve sváteční sen.
Už nezbývá, než poklonit se jen,
té dívce s vlasy plavými jak len…
Dnes již má za sebou desítky výstav doma i v zahraničí a její obrazy jsou zastoupeny i v mnoha muzejních i soukromých sbírkách, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Rukopis jejích olejomaleb je pro ni typický a dovoluji si tvrdit, že je nezaměnitelný. Celá její tvorba je protkána tajemstvím, láskou, něhou a opravdovostí. Čím déle pozorujete její obrazy, tím více otázek si kladete. Je až nepochopitelné, ale krásné, kolik je v nich tajuplnosti, síly a překvapivě si mlčky uvědomíte, že ani nespočítáte, kolik dimenzí se v nich ukrývá.
Motto Pavlíny Gardianové: „Bez tvorby a lásky by pro mne byl život omylem."
Fotogalerie
