Na počátku června rozhodl Ústavní soud o tom, že dosavadní systém stanovování cen a úhrad zdravotnických prostředků prostřednictvím číselníků VZP je protiústavní a bude muset být zcela nahrazen nějakým transparentním řešením. Před dvěma lety se na Ústavní soud obrátila skupina senátorů s tím, že se domnívá, že postupy VZP nejsou mnohdy správné, a především, že nepodléhají žádné efektivní kontrole. Vadilo jim především to, že VZP snižuje rozsah bezdoplatkového sortimentu zdravotnických prostředků a preferuje za všech okolností nejlevnější produkty.
Takovéto chování pak lékařům mnohdy brání v tom, aby pacientovi předepsali vhodnou pomůcku. Otázka je častokrát jednoduchá. "Chcete raději pomůcku, která Vám bude plně medicínsky a tělesně vyhovovat, a zaplatíte značný doplatek z vlastní kapsy, anebo se smíříte s produktem z nejnižšího cenového pásma, který Vám pojišťovna plně uhradí?“ Rozhodnutí Ústavního soudu také velice zajímá paní Marii Ředinovou, dlouholetou předsedkyni celorepublikového spolku stomiků České ILCO, která hájí zájmy všech stomiků v České republice. "Úhrada zdravotnických prostředků v ambulantní péči se týká také přímo mne osobně. Žiji s trvalým vývodem ze střev a již 15 let jsem nucena používat stomické pomůcky. Díky nim jsem se mohla vrátit necelý rok po operaci zpět do zaměstnání. Léta se nemůžeme shodnout s pracovníky zdravotních pojišťoven, co vlastně má zdravotní pojišťovna hradit.“
V této souvislosti si je třeba uvědomit, že se nebavíme o dlouho diskutovaném tématu nadstandardů a dobrovolných doplatků ve zdravotnictví. Tady to není tak, že pacient dostane na výběr ze dvou pomůcek, které jsou vzhledem k jeho zdravotnímu stavu zcela vhodné, a tudíž zaměnitelné, a on si následně vybere, zda dostane tu levnější bezdoplatkovou, anebo si připlatí u té dražší za vyšší nemedicínský komfort. V případě, který řešil Ústavní soud, jde o to, že pacient si musí povětšinou vybrat mezi pomůckou vhodnou (s doplatkem) a nevhodnou (bez doplatku). Neznamená to však, že by ta nevhodná pomůcka byla nefunkční či dokonce nebezpečná. Jde o to, že určitá chronická onemocnění jako je např. umělý břišní vývod (stomie) či inkontinence mají za následek skutečnost, že pacient s ohledem na své tělesné proporce dlouho zkouší, než nalezne plně vyhovující pomůcku. Ty, které mu nevyhovují zas mnohdy vyhovují jiným pacientům, kteří mají odlišné proporce, hmotnost apod. Zjednodušeně řešeno je to tak, že pacient, který potřebuje pomůcku XXL je informován, že si může vybrat z plně hrazených pomůcek S, M a L. Největší excesy se týkají vozíčkářů, kteří si na vhodný invalidní vozík musí zaplatit mnohdy i desetitisícové doplatky a v konečném důsledku jim vozík ani nezůstane v jejich vlastnictví, neboť VZP ho v rámci tzv. cirkulace může předat dalšímu pacientovi, aniž by uhrazený doplatek vrátila. Je to takový specifický typ znárodnění.
Do budoucna je tedy důležité, aby lékaři bylo zachováno právo identifikovat pro každého pacienta okruh několika vhodných pomůcek a alespoň jedna z nich byla plně hrazená. Ústavní soud však nyní potvrdil, že praxe VZP umožněná současným protiústavním zákonem vede k tomu, že pacientovi je jako plně hrazená nabízena mnohdy nevhodná pomůcka (jemu vyhovující jsou bohužel doplatkové).
Současně jsou pacienti permanentně masírováni PR kampaní VZP za veřejné peníze, která hlásá dva slogany. "Ušetřili jsme!“ a "Pacienti dostanou více kusů pomůcek!“ Drobné přirovnání. Je to stejné, jako byste dostali k narozeninám malé a nepružné kalhoty, které pořádně ani neobléknete, avšak rodiče by Vás okamžitě uklidňovali, že máte vlastně obrovské štěstí, protože ty kalhoty dostáváte hned dvoje.
Rozhodnutí Ústavního soudu je tedy pozitivní především proto, že potvrzuje právo pacientů na zachování dostupného širokého sortimentu vhodných pomůcek, mezi kterými se musí najít i nějaké ty plně hrazené. Nelze tedy do budoucna argumentovat tím, že přeci pojišťovna hradí spousty pomůcek bez doplatku, pouze s drobným nedostatkem, že tyto nejsou zrovna vhodné pro Váš aktuální zdravotní stav a tělesné proporce. Zároveň se výrazně uleví předepisujícím lékařům, protože tito budou moci konečně opět předepisovat svým pacientům ty nejvhodnější pomůcky, namísto těch nejlevnějších. Zdravotnictví už má dostatek neblahých zkušeností s tím, jak to dopadá, když je jediným kritériem cena. Pevně věřme tomu, že se nová legislativa vydaří a konečně vznikne funkční a spravedlivý systém tvorby úhrad zdravotnických prostředků.
JUDr. Jakub Král, Ph.D., pro Koalici pro zdraví
