Krátkometrážní černobílý snímek nás zavádí na Šumavu k Černému jezeru. Bylo léto roku 1964 a Státní bezpečnost vypustila do světa mediální mystifikaci o nalezení tajných válečných seznamů na dně jezera. Na pozadí této události, která vstoupila ve známost jako operace Neptun, je veden souboj skeptické novinářky a důstojníka policie za odhalení státem podporované dezinformace.
Režisérka Adéla Babánová posouvá téma do psychologické roviny a předkládá fiktivní představy, jak mohla mystifikace zasáhnout do myšlení a života lidí. Skvěle a s citem se jí podařily do příběhu vsadit archivní záběry. Příběh sice nedává žádné rozuzlení, ale tam, kam vás dovede, vás zanechá a zůstanete jaksi na pomezí zdravého uvažování, kdy si položíte otázku, zda skutečná lež v zájmu státu není vlastně pravdou…
Film měl premiéru na pražském Febiofestu. V roli důstojníka Ladislava Bittmana, který celou zápletku vymyslel, zazářil Jiří Vyorálek. Roli investigativní novinářky ČTK skvěle pojala Gabriela Míčová, která si práci s celým týmem i kolegy velice pochvalovala. „Tento příběh mne zaujal hned po prvním přečtení a ta postava mi přišla velmi zajímavá,“ potvrdila představitelka hlavní role.
Oč šlo v roce 1964 na Šumavě?
Tajná policie v rámci dezinformační kampaně namířené proti Západnímu Německu nechala potopit na dno Černého jezera na Šumavě bedny s údajnými nacistickými dokumenty z konce 2. světové války. Nálezu podvržených nacistických seznamů agentů gestapa tehdy uvěřil celý svět. Motivací komunistické vlády bylo přispět k oddálení promlčení válečných zločinů, ke kterému mělo dojít v Západním Německu v roce 1965. Vedlejším efekt. Cílem tajné operace bylo i posílení komunistické ideologie a moci Československa.
Reportérka ČTK je neodbytná, důstojník Bittman vytrvalý a neúprosný. Zástupce sovětské strany je až hrozivě děsivý, ministr vnitra se stoickým úřednickým klidem lže novinářům na tiskové konferenci do očí. Mystifikaci uvěří celý svět. Ladislav Bittman po roce 1968 emigroval a napsal paměti, kde píše nejen o šumavské operaci.