Historie vánočního cukroví dle dostupných zdrojů sahá přibližně k přelomu 15. a 16. století, kdy první cukroví nemělo ještě dnešní podobu. To nejstarší se připravovalo ze sušeného ovoce, přesněji z hmoty připravené ze sušeného ovoce. Děti je měli nejdříve ke hře, pak je snědly.
Cukroví v historii mělo i ochranářskou funkci, mělo chránit celou rodinu i hospodářství před temnými silami a odtud pochází vykrajovaná zvířátka a postavičky. Cukroví ve tvaru kruhu pro změnu symbolizovalo Slunce. Věšelo se na domy a ovocné stromy.
Cukroví se dle tradice peklo z mouky, pokud možno z vlastní úrody, aby v příštím roce přišla také vysoká úroda. Těsto se z rukou mělo otírat o stromy a zbylá voda z těsta se lila do koryta hovězímu dobytku, aby samci byli plodní, krávy a kozy dobře dojily.
Velká změna přišla až v průběhu 19. století, ale peklo se pouze u bohatých pánů. To, co bylo běžné a dnes už je spíše vzácností, je to, že se i do sladkého přidávalo koření. Chudí pekli spíše z toho, co bylo k dispozici. Nikdy nechyběl česnek a ani vzácný pepř. Je až překvapivé, že v té době byly nejpopulárnější karamelky.
Až v časech po první světové válce se začalo připravovat kynuté vánoční těsto, ze kterého se dělalo několik druhů cukroví, do kterého se přidával med, kterému se říkalo medáky. Recept byl jednoduchý, smíchaly se ingredience: med, cukr, vejce, máslo, mléko, a hladké mouky. Z těsta se udělaly placky, a ty se po upečení natíraly čokoládovou polevou.
Ke konci 19. století se začalo dělat škvarkové cukroví, které se peklo především na venkově, ale zachutnalo i ve městě, kde se však více pekly zázvorky z polohrubé mouky a strouhaného zázvoru, strouhaného, cukru a vajec. Až po druhé světové válce se začalo připravovat cukroví i z dražších dovážených surovin.
