Objevil opravdu Allan Kardec způsob, jak se dá komunikovat s dušemi zemřelých? V polovině 19. století stál u zrodu spiritismu. Působil v Paříži ve městě plném záhad. Stoupenci považují Kardacovo učení za náboženství, jiní si myslí, že jde o filosofii, která si bere za cíl zlepšit život jednotlivců, jiní to považují za nesmysl…
Allan Kardec, vlastním jménem Hippolyte Léon Denizard Rivail (1804 – 1869), byl vychován jako katolík a měl se stát, jako všichni příslušníci jeho rodiny, advokátem nebo úředníkem, ale nestalo se tak. Plynule hovořil německy, anglicky, italsky a španělsky. Obhájil řadu bakalářských titulů a získal i doktorát z medicíny. Byl členem Historického institutu v Paříži, Společnosti přírodních věd Francie, Společnosti pro podporu národního průmyslu a Královské společnosti vědy, dopisů a umění. Nakonec však dlouhá léta působil jako pedagog, učil anatomii, matematiku, astronomii, fyziku, chemii a francouzštinu. V roce 1839 se svým obchodním partnerem Maurice Delachatrem vytvořili „výměnnou" banku, která usnadňovala obchodní transakce.
Kardecovy nové myšlenky zaujaly celý svět, obzvláště pak přitahovaly intelektuální elity. Zajímal se o hypnózu a náměsíčnost, ale nakonec jej pohltil spiritismus. Na vrcholu své slávy byl oslavován jako ten, kdo je vyvolený bohem, aby komunikoval s dušemi zemřelých. Jistou roli na vzestupné cestě spiritisty prý mělo i to, že nějaký čas dělal divadelního inspicienta a měl možnost nahlédnout do zákulisí triků. Odpůrci tvrdí, takto získané dovednosti zúročil při provozování spiritistických seancí, ale to mohli být jen ti, co ho nechápali či zlí jazykové.
Bylo mu 50 let, když navštívil Madam de Plainemaison na známé pařížské adrese v ulici Rue de la Grange Bateliere. Právě zde k němu měl při spiritistické seanci promluvit duch Zephyr. Sdělil mu, že spolu žili v Galii, kde byl nositelem jména Allan Kardec. Tento zážitek se stal zlomovým bodem v jeho životě. Přijal staronové jméno a strmě stoupal na dráze spiritisty.
Spiritistické fenomény začal systematicky prozkoumávat a dal vědě, která do té doby nebyla nijak uchopená, jasné vymezení a stal se jejím propagátorem. Věhlas se rychle šířil i díky tomu, že komunikace se zemřelými působila jako lék na existencionální úzkost.
Roku 1557 vydává už jako Allan Kardec svoji první spiritistickou práci Kniha duchů. Tvoří ji otázky a odpovědi. Má poskytnout čtenáři poučení a vedení na složité a přitom vznešené cestě životem. Skutečnými autory této knihy jsou prý duchové, přebývající na onom světě. Návodná kniha přináší originální přístup k tradičním křesťanským otázkám pohledem spiritismu. Nejnovější vydání jich obsahuje 1058 a zařadilo se ke klasice duchovní literatury.
Roku 1858 v pařížské pasáži Sainte-Anne č. 58 začal vydávat časopis Revue Spirit, ve kterém publikoval zprávy duchů známých osobností i obyčejných lidí z různých století. Periodikum mělo velký úspěch. O pár měsíců později založil i spiritistickou společnost, kterou navštěvovala nejen pařížská smetánka, ale i známí lidé jako byl třeba Viktor Hugo. Tento významný představitel francouzského romantismu se dlouho zúčastňoval sezení. Toužil po spojení s dcerou Leopoldin, která zahynula v 19-ti letech i se svým manželem při projížďce lodí.
Allan Kardec měl nemocné srdce, byl vyčerpaný z neúnavného dokazování, že smrt je jen smrtí těla nikoli duše, která dál žije v duchovním světě, přesto zemřel nečekaně. Příčinou jeho úmrtí bylo rozsáhlé aneurysma. Dodnes je jeho hrob na pařížském hřbitově Père Lachaise nejnavštěvovanějším místem ve francouzské metropoli.
Lenka Žáčková
