Ne náhodou je narození Jana Ámose Komenského spojený se svátkem pedagogů. Den učitelů si připomeneme tentočtvrtek. Škola hrou je známý učební koncept, který pochází ze 17. století. Dodnes platí, že výuka ve školách by se měla odehrávat jako na pomyslném jevišti, kde jsou děti vtaženy do děje. Učení tak probíhá přirozeně, nenásilně a s daleko lepším uchováním načerpaných vědomostí v dlouhodobé paměti právě prostřednictvím hry a zážitků. A ač byl jeho učební koncept stokrát roztrhán, dehonestován a zpochybňován, ukazuje se, že je jedním z mála, který funguje i v roce 2019.
Aktuálně bylo zjištěno, že školní výuka se nejvíce osvědčuje při propojení s netradičními zážitky, zábavou a hrou. Třeba z takového bubnování a sedacích bubnů, které pozvolna do některých škol pronikají, by měl Komenský zcela jistě radost. Výuka na pozadí hudby a různých zvukových efektů tematicky oddělující probíraná témata se zdají jako ten správný směr budoucnosti a ideální kompromis mezi žáky a učiteli, kterým pomohou řešit i dětskou hyperaktivitu, problémy se soustředěním nebo roztěkanost.
Stejně jako jde vpřed doba, zažíváme technologický a komunikační rozvoj, prakticky na denní bázi se objevují nové komunikační technologie a zařízení, musí jít vpřed i škola a školní výuka. Lze v ní sice používat ty nejmodernějších technologie, počítače nebo promítací projektory, pokud se ale pojetí výuky nepřizpůsobí době, a zejména vzdělávaným žákům, je její výsledek předem ztracen. Možná něco uvízne v jejich krátkodobé paměti, zřejmě si něco nabiflují pro potřebné písemky, zkoušení a testy, ale nic víc jim to většinou nedá. Nezvládnou zapamatované informace přirozeně propojit v běžném životě, a často dokonce ani použít v rámci školy a jiných předmětů.
Výuka prostřednictvím zážitků
Dnešní školu a školní výuku je tak třeba pozměnit a přiblížit moderní generaci, aby pro ně bylo vzdělávání skutečně uchopitelné a takzvaně je vtáhlo do děje. Zvláště v době, kdy se u dětí stále ve vyšší míře projevují nejrůznější studijní problémy a poruchy jako je hyperaktivita, roztěkanost, neschopnost se dlouhodobě soustředit i specifické problémy jako například ADHD. Ukazuje se, že skutečný efekt na vzdělávání a uchování probírané látky v dlouhodobé paměti může mít výuka v podobě hry, kreativity a zážitků, přesně v duchu Komenského hesla Škola hrou.
To potvrzují i psychologové, kteří upozorňují na fakt, že propojení informací se zážitkem má zásadní pozitivní vliv na memorování probírané látky, tedy na její zapamatování a následné vybavení. Pakliže se probírané téma spojí s unikátním zážitkem, dítě si jej v hlavě takto uloží. Už to pro něj nebude jen takzvaná černobílá přednáška nebo výuka, ale doslova barvitý zážitek. Na pozadí zážitku si následně vybaví i probírané téma, které si dovede kdykoli znovu v paměti oživit a zopakovat jej. Tak prakticky ve velké míře odpadá nezáživné biflování učebnic a pouček, které jsou v nejbližší možné době zapomenuty.
Bubnování a školní bubny pro lepší studijní výsledky
Jedním z nejsnadněji dostupných zážitků, který je možný žákům a studentům v českých školách zprostředkovat je hudba, konkrétně bubnování a sedací bubny (např. Carton Cajon). Ty jednak umožní specifické, ale zároveň pohodlné sezení, vytrhnou žáky z nudných školních lavic, odpadne i znuděné povalování se po lavicích, ale hlavně jim nabídnou možnost zvuku a hry. Ať už má či nemá žák hudební sluch a rytmus, bubnování za pomoci sedacích bubnů má výrazně pozitivní efekty hned v několika ohledech. „Bubnování díky různým zvukům pomůže dětem oddělit tematické probírané bloky, každý si spojí s jiným hudebním zážitkem a zároveň podpoří i celkové soustředění. Dítě je pevně spojeno se zemí a buben, potažmo bubnování jej po chvíli tak pohltí, že je pro něj prakticky nemožné se odpoutat, právě z důvodu, že by si znemožnilo hru. Bubnování zároveň napomáhá s rozvojem jemné motoriky, celkového soustředění, vnímání a zklidňuje i hyperaktivní a neposedné děti,“ říká Jan Lála, tvůrce projektu Carton Cajon, školní bubny.
Prožitek zároveň napomáhá memorování a ukládání probírané látky do dlouhodobé paměti, tedy do úplně jiné mozkové části než při klasické výuce, jak ji známe z období naší školní docházky. Právě bubnování je totiž v dnešním pojetí pomyslná škola hrou. Navíc právě tato aktivita napomáhá propojovat pravou a levou mozkovou hemisféru, a tak studenti, kteří by přirozeně byli spíše technickými typy a studenti, jejichž doménou by pro změnu bylo více humanitní zaměření, mohou získat díky této aktivitě i něco z oblasti, která jim nebyla primárně dána. Rovněž tak rozvíjí vlastní kreativitu a učí se pozvolna získávat vlastní osobitost, která bude zásadní v pozdějších letech, vymezení se v kolektivu, ale stále s respektováním ostatních jako plnohodnotné součástí celku.
-ln-
Fotogalerie
