Zkouškové období právě odstartovalo, a tak vám přinášíme anketu s několika našimi známými a úspěšnými osobnostmi. Jak se jim za studií dařilo a jak se na zkouškové připravovaly? Několika z nich jsme se zeptali na jejich studentská léta.
MUDr. MARTIN JAN STÁNSKÝ, lékař
Na zkoušku jsem se vždy připravoval s vědomím, že se připravuju na zkoušku. Takže samotné zkoušení nebo nacvičování zkoušky bylo v mé přípravě velmi důležité. Snažil jsem se o zkoušce dozvědět co nejvíce, kdo mě bude zkoušet, co po mě bude chtít, kde to bude a pokud možno jít na to místo i předem. Udělat to prakticky jako divadelní vystoupení. Snažil jsem se také na zkoušky dobře vyspat a rovněž s předstihem vytvořil harmonogram, abych měl prostor se naučit vše delší dobu před zkouškou a tak měl čas znalosti integrovat a ne, abych je do sebe nahustil v poslední chvíli.
EDITA RANDOVÁ, mezzosopranistka
Mám spíše dlouhodobou paměť, takže jsem se učila na státnice skoro měsíc. Rozdělila jsem si učivo na každý den a dodržovala jsem to. V každý daný den jsem si očima vždy projela, co jsem se naučila den předtím. Často se dá nakombinovat jedna otázka s druhou, takže jsem se snažila této výhody co nejvíce využít. Po zkušenostech bych rozhodně nedoporučovala vše nechat na poslední chvíli a pak se učit od svítání do svítání. Tím si vytvoříte akorát zmatek a proplétají se pak základní pojmy. Dále pak doporučuji zachovat si vnitřní klid. Když se budete nervovat, ubere to spoustu energie a neříkat si věty jako to nestihnu, mně to neleze do hlavy, to stejně neudělám apod. Vytváří se tím negativní energie, která pak brání v soustředění. Na své diplomové práci jsem pak postupně pracovala skoro rok. Je dobré konzultovat se svým vedoucím práce postup, abyste předešli zbytečné práci, navíc vedoucí práce pak cítí zájem a rád pomůže.
ALEŠ CIBULKA, moderátor a publicista
Musím přiznat, že jsem býval ve škole neskutečný trémista a každé zkouškové období bylo u mě spojeno s velkou nervozitou, střevními problémy, nespaním a před zkušební komisí jsem byl schopen zapomenout i své vlastní jméno. Co se mi osvědčilo? Někde jsem se dozvěděl, že mozek ukládá informace během spánku. Proto jsem šprtal třeba do půlnoci, do hlavy si „naléval“ vše co bylo potřeba, a pak jsem šel spát, aby se učivo „uložilo“. Musím říct, že to docela pomáhalo. A co se týká té trémy, použiji větu, kterou mi kdysi řekla herečka Jiřina Jirásková: „Nervozita pramení z nepřipravenosti“. Je to svatá pravda. Proto čím lépe je člověk připraven, tím je tréma menší. Ověřil jsem si to stoprocentně i v profesi moderátora či herce.
MICHAL JAGELKA, herec, dabér a moderátor
Na základní škole a v době středoškolských studií mi učení nedělalo žádné problémy, hlava byla natolik otevřená, že do ní informace lezly skoro samy. Vzpomínám si na maturitu na pražské konzervatoři, kdy se nám kvůli zkoušení absolventského představení zkrátil tzv. svatý týden asi na jeden a půl dne. Zavřeli jsme se se spolužáky v mém malém žižkovském bytě a šprtali a šprtali. Zčásti za to mohly vědomosti, zčásti jistě i štěstí, ale mám na maturitním vysvědčení krásné čtyři jedničky! A k tomu exkluzivní podpis třídní profesorky Hany Maciuchové! Později, krátce před třicítkou, když jsem se stal posluchačem Právnické fakulty UK v Praze, už to bývalo podstatně horší. Hlava už nebyla ani zdaleka tak otevřená a mysl tak pružná, jako dřív. Pomáhalo mi zavřít se doma v klidu o samotě, udělat si kotel dobrého čaje a číst a číst a číst – třeba i celou noc. Jsem sova, takže mi jde jakákoli duševní činnost nejlépe večer a v noci. A co bych vzkázal dnešním studentům? Učte se a uspokojujte svou touhu po vědění, dokud to jde, později to bude mnohem horší! A užívejte si svá studentská léta, je to totiž to nejkrásnější období, na které budete celý život vzpomínat! A platí i druhá pravda: škola není všechno, v životě existují ještě i mnohem důležitější věci a člověk by měl toužit především po tom, být na své životní pouti šťastný.
