Nejen děti, těhotné ženy a lidé se slabší imunitou by si měli dát pozor na nebezpečí zvané ZOONÓZY. Máte doma zvířecího kamaráda? A víte, jaká zdravotní nebezpečí vám mohou jeho prostřednictvím hrozit? Jste si vědomi toho, že se tato přenosná onemocnění vyskytují i ve vašem okolí? A pokud toto vše víte, umíte se účinně chránit? Pokud jste na každou otázku odpověděli pozitivně, tak vás asi v této oblasti jen tak něco nezaskočí. Pro ty ostatní nabízíme trochu osvěty v oblasti onemocnění zvaných zoonózy, nebo spíše antropozoonózy, a to hlavně se zaměřením na kožní plísně.
Co jsou to zoonózy?
Do této skupiny infekcí zařazujeme nákazy, jejichž původci jsou adaptováni původně na zvířata. Řada těchto infekčních patogenů vyvolává jak u zvířete, tak u nakaženého člověka často velmi vážná onemocnění, v některých případech i s ohrožením života. Daleko častější jsou však onemocnění s chronickým průběhem, kterým mohou dlouhodobě sužovat svého nositele a působit řadu potíží nejen zdravotních, ale i společenských. Škála původců je velmi pestrá, od virů (vzteklina, ptačí chřipka) přes bakterie (listerióza), mikroskopické houby (dermatofytóza) až k parazitům (toxoplasmóza). Léčbu komplikují necharakteristické příznaky onemocnění, které může napodobit chřipku, střevní onemocnění, ekzémy či lupénku, a další.
Zdrojem infekce jsou téměř výhradně zvířata, přenos se tedy děje ze zvířete na člověka. Jak? Může jít o přímý kontakt, kdy dojde k pokousání či poškrábání zvířetem, dále to může být konzumace kontaminované potravy, případně prostřednictvím tzv. „špinavých rukou“.
RIZIKOVÉ SKUPINY
Děti jsou spontánní, láká je všechno živé, obzvláště pak to, co má srst. Objímání, hlazení, ale i pusinkování a olizování nemytých rukou je často příčinou následných potíží. Koťata a morčata mají navíc poměrně ostré drápky i když ve většině případů neúmyslně, mohou porušit drobným škrábnutím kůži a do této ranky se pak dostane mikroorganizmus, který se může vyskytovat na srsti zvířete a využije ranku jako vhodné prostředí pro své množení.
Ať chceme, nebo ne, těhotenství je přirozeným rizikovým faktorem, kdy je organizmus ženy více náchylný k řadě infekcí. Budoucí maminka by měla myslet hlavně na svého nenarozeného potomka a raději omezit přímý styk se zvířaty a také se vyhnout tepelně neupravenému masu. Infekce jako jsou toxoplasmóza a listerióza mohou způsobit až nenapravitelné škody právě na nenarozeném miminku.
Přestože tyto stavy mohou být co do oslabení imunitního systému velmi rozdílné, nedoporučuje se lidem s nižší obranyschopností přímý kontakt se zvířaty. Oslabená imunita může způsobit snazší přenos infekce a vlastní onemocnění pak mívá u takového pacienta závažnější průběh.
Mykotické onemocnění kůže jako zoonóza
Mykózy jsou infekce způsobené mikroskopickými houbami. Jedná se o přímé aktivní působení houby ve tkáních hostitele (nejčastěji se jedná o kůži, vlasy, vousy, chlupy a nehty). Tyto mikroskopické houby označujeme jako dermatofyty a onemocnění jimi působená jako dermatofytózy či dermatomykózy. Jedná se o mikroskopické houby s vazbou na keratin, tedy povrchové kožní struktury jak člověka, tak zvířat. Právě u zvířat, ať již hospodářských a/nebo mazlíčků, vyvolávají jak zjevná, tak i skrytá kožní onemocnění, která jsou přenosná na člověka. A v takovém případě se pak infekce může za příznivých podmínek šířit z postiženého člověka na další lidi.
Dermatofytózy u člověka
„Jak již bylo uvedeno, mikroskopické houby působící tato onemocnění tvoří samostatnou skupinu infekcí, které mohou imitovat různá další onemocnění kůže, jako ekzém, lupénku, některé lišeje, případně další postižení způsobená například bakteriemi s projevy nejrůznějšího hnisání. Proto je velmi důležité včasné rozpoznání příčiny a nasazení odpovídající léčby“ vysvětluje MUDr. Karel Mencl, CSc. z oddělení klinické mikrobiologie Pardubické nemocnice.
A dodává: „Zvláště problematická je situace v případě nehtové ploténky, kdy se až z 50% jedná o jiné onemocnění než mykózu. Proto vždy doporučuji před zahájením léčby provést laboratorní mykologické vyšetření“.
Zánětlivá ložiska na kůži mívají různý původ, jedno je však spojuje:
„Zánětlivé kožní projevy jsou nepříjemné co do vzhledu, ale velmi často také úporně svědí - až bolí, zvláště ty zoonotické, a to vede k jejich rozškrábání. To může mít za následek jak šíření infekce na další místa u postiženého jedince, tak možný přenos na další osoby. Zoofilní dermatomykózy jsou nejčastější u dětí, které je získávají obvykle od domácích mazlíčků, ale stejně je možné získat tyto infekce také například od toulavých nebo odstrčených koťat i dospělých koček. Pamatuji případ devatenáctičlenné epidemie v jednom paneláku, kdy infekci dermatomykózou zprostředkovalo jediné zatoulané a domů přinesené kotě“ pokračuje Mencl.
„Uváděné keratinofilní houby naštěstí postihují pouze povrchové struktury kůže a nenapadají vnitřní orgány. U těch zoonotických jsou provázeny bouřlivější zánětlivou kožní reakcí u postiženého, někdy i s hnisáním napadené kůže, ale léčí se snadněji než čistě lidské dermatomykózy. Ty bývají častěji chronické, nevýrazné a nedonutí postiženou osobu k návštěvě dermatologa. A jejich šíření mezi lidmi je pak o to snadnější, zvláště v případě nohou. Rizikové momenty jsou chození naboso po hotelových kobercích, na koupališti, paradoxně i v sauně, zatěžování nohou sportem nebo obezitou a také půjčování přezůvek. Pokud o nohy dostatečně nepečujeme, rozběhne se mykóza nohou po ose – meziprstí, prsty, nehtová ploténka. A to už většinou bývá dost pozdě“, uzavírá doktor Karel Mencl.
Příznaky dermatofytózy u nemocného zvířete
Asi každý veterinář vám poví, že rozpoznání mykózy u zvířete, hlavně v jeho počátečním stádiu, je složité. Zvířata zpočátku nevykazují žádné zjevné příznaky, jen se někdy více drbou, protože je mykóza svědí. Že se děje něco neobvyklého se zjistí až při výskytu zarudlých ložisek, které se šupí, případně objevíme i mokvající či hnisající ložiska. Chlupy v zasažené oblasti vypadávají buď celé, nebo se lámou těsně nad pokožkou. Nejsou-li však na kůži zjevné zánětlivé změny, ale pouze šupinky bez ztráty srsti, může se jednat o reakci kůže na koupací prostředky. Nebo také o zvýšené olupování pokožky vlivem věku zvířete, počasím nebo roční dobou. Zbytečně proto nepanikařte, ale pokud stav trvá delší dobu, je vhodné se poradit s veterinářem. Dermatomykózou u zvířat bývají nejčastěji postiženy uši, čenich a okolí očí, tedy místa, která si zvíře nemůže tak pečlivě čistit jazykem, dále pak také tlapy a kořen ocasu.
I u zvířat platí, že dermatomykózou častěji trpí imunitně oslabení jedinci a také zvířata žijící ve špatných nebo nevhodných hygienických podmínkách. Poškozená kůže zvířete přitahuje infekce a zvíře paradoxně také oslabuje příliš časté koupání. Velkým rizikovým faktorem bývá rovněž častý kontakt s jinými zvířaty, což může být velký problém zvláště pro útulky.
Přenos onemocnění
Dermatofytóza se šíří jak přímým kontaktem zdravého s infikovaným jedincem, stejně jako stykem s prostředím, kde se společně pohybuje více zvířat najednou (pelechy, misky, kotce apod.). Chováte-li tedy více zvířat pohromadě, můžete riziko mykotické infekce snížit na minimum zvýšenou péčí a všímáním si stavu a chování jednotlivých mazlíčků. Vždy mějte na paměti, že prevence, případně včasný zásah při prvním objevení příznaků mykózy, pomůže infekci rychle vyléčit. V opačném případě trvá léčba velmi dlouho a stojí čas a peníze.
Pokud tedy chcete předejít mykózám u lidí i zvířat, je dobré:
• vyhýbat se kontaktu s neznámým či potulným zvířetem
• nezapomínat na osobní hygienu, zvláště rukou
• očistit zvířátku po procházce venku tlapky
• absolvovat se čtyřnohým kamarádem pravidelné kontroly u veterináře
Léčba dermatofytózy pomocí houby
Chytrá houba, odborně Pythium oligandrum, je drobná houba, u které český vědec Doc. Dáša Veselý zjistil unikátní vlastnosti, zvláště to, že požírá jiné plísně, tedy vláknité mikroskopické houby. Biopreparáty bojující pomocí Chytré houby proti mykózám kůže a kožních struktur, se v posledních letech rozšířily i o přípravky určené pro zvířata. Takže kdo před chemií dává přednost ekologii, může použít tento kousek živé přírody. Aplikace jak na kůži nebo srst jsou velmi jednoduché, a to pomocí masti, olejíčku, obkladu či koupele. Po aplikaci na postižená místa napadená parazitickými plísněmi je Chytrá houba vyhledává a likviduje jejich pozřením. Tato houba zkrátka vysává plísně jako upír. Po likvidaci přítomných parazitických hub chvíli zůstává v klidovém stádiu, kdy čeká, zda se neobjeví nějaká další potrava. Po ukončení svého úkolu, když nemá další potravu, se odloučí a sama zmizí. Vzhledem k tomu, že Chytrá houba není schopna růst při teplotě lidského těla (37 °C), je její aplikace naprosto bezpečná jak pro lidi, tak pro zvířata.
Od svého objevu prošla Chytrá houba mnohými testy a studiemi a na základě jejich výsledků byla připravena řada biopreparátů pro různá lidská i zvířecí onemocnění. Jako základní však stále zůstávají preparáty na likvidaci dermatomykóz. Skvělou zprávou je, že během desítek let aplikací a výzkumu Chytré houby nebyly u nikoho pozorovány jakékoli vedlejší nebo nežádoucí účinky. Její použití je tedy pro každého naprosto bezpečné, a to bez rozdílu věku a zdravotního stavu, a navíc je šetrná k životnímu prostředí. Rovněž bylo prokázáno, že aplikace Chytré houby mohou působit i preventivně zvláště u jedinců náchylných k mykózám nohou. V takových případech koupel nohou jednou za 4 – 6 týdnů může zabránit opakování mykotických obtíží.
Více informací získáte na www.pythium.eu, případně v lékárně nebo u veterináře.
Fotogalerie
