Šťastné chvíle, kdy jste s dětmi, kdy se společně smějete se mohou rázem změnit v nečekanou tragédii. Ptáte se, co tak strašného se může stát, kdy se čirá radost může změnit v boj o život? Jistě vás napadne celá řada her, které mohou být na hraně bezpečí, ale jen málokoho napadne, že se jedná o oblíbené vyhazování dětí do výšky. Vůbec se nemusí jednat o extrémní případy, kdy se rodiče v nezvládnutých emočních situacích pokouší utišit dítě silným zatřesením. Uvidíte-li tedy kohokoli, jak vyhazuje dítě do výšky či s ním třese, upozorněte ho na syndrom třeseného dítěte, i když dotyční nebudou z toho příliš nadšení, nenechte odbýt, jde o zdraví, možná i o život…
Při delším (opakovaném) třesení nebo nadhazování se mohou nevratně poškodit křehké mozkové cévy a nervy. Obzvlášť nebezpečné je takové zacházení s kojenci do osmi měsíců, ale ohrožena jsou i batolata a děti předškolního věku. Hlava malých dětí je v porovnání s tělem větší než dospělého jedince a v kombinaci s velmi slabými krční svaly, mohou být prudké trhavé pohyby fatální. Svalový límec nedostatečně zmírňuje dopady nevhodného pohybu, proto hlavička nekontrolovatelně rotuje a pohyb se přenáší na mozkovou tkáň, která naráží na lebeční kosti, ve které dochází k otřesu a zhmoždění mozku různé intenzity. Prudké zaklonění hlavy při tomto nerozumném zacházení s dítětem, můžeme přirovnat k pádu z kola bez helmy, v těžších případech k čelnímu nárazu při dopravní nehodě. Velmi závažné úrazy jsou častěji způsobeny prchlivými agresory, kteří dětmi třesou, když nezvládají jejich pláč obzvláště, pokud třesení ukončí vhozením dítěte do postýlky nebo jím udeří například o zeď.
Děti s výše popsanými traumaty se dostávají do rukou odborníků často ve velmi špatném stavu. Vyšetření CT (výpočetní tomografie) často odhalí subdurální krvácení do mozku, které si podle závažnosti může vyžádat chirurgický zákrok. Nejčastějšími projevy bývá snížená hybnost, porušení smyslových funkcí, dítě může zvracet, mít různě intenzivní křeče i poruchy vědomí, a to vůbec nemluvíme o bolesti hlavy, která je může opravdu sužovat. V jiných případech, kdy opakovaně dochází k mikrotraumatům, se může jednat o dlouhodobé apatické chování batolete, nebo naopak jde o často brečící (křičící) dítě, která se nedá motivovat či utišit. U nich může dojít ke zpomalení či dokonce k zastavení duševního vývoje.
Ve Spojených státech bývá ročně zaznamenáno okolo 50 000 případů dětí se syndromem třeseného dítěte ročně. V České republice není prováděn sběr těchto dat, ale podle dostupných zdrojů lékaři ošetří zhruba 30 takových dětí ročně, bohužel ne vždy mají tyto případy šťastný konec. 20 % těchto dětí zemře, u 60 % dojde k celoživotnímu poškození zdravého vývoje, nejčastěji jde o epilepsii, poškození zraku až slepotu, ztrátu sluchu, mentální retardaci různého stupně či ochrnutí. Jen 20 % dětí se zdravě rozvíjí a je bez zaznamenatelných následků. V současnosti je syndrom třeseného dítěte vnímán jako týrání dítěte, a to v případě násilníků i milujících rodičů, kteří své smějící se děti vyhazují vysoko nad hlavu.
